Putnův Kazatel: pikantní vetřelec mezi biblickými komentáři

Někdy nám homileticky pootevře oči, jindy spíš zahltí přemírou souvislostí, která ještě prohloubí frustraci z šíře možností a někdy i našeho nevědění. Jsme zvyklí, že seriózní komentáře postupují verš po verši, nezřídka používají bohatý poznámkový aparát a šíře poznatků jejich autorů o dobovém pozadí či jazykových nuancích je obdivuhodná. 

Putnův Kazatel v tomto smyslu není „seriózní komentář“. Putnův Kazatel je vlastně mnohem víc. Je to povzdech občanského aktivisty, svěží „turn, turn“ Peta Seegera, posvátný hněv odpůrce fundamentalismu všeho druhu, vznešená disputace na antickém Areopágu, ochutnávka poezie Goetheho či Březiny, sbírka postřehů instagramové generace i autenticky osobní poznámka smutného vykladače. 

To všechno ovšem na půdorysu více než seriózní znalosti biblické látky a literárních, historických, filozofických či teologických souvislostí. 

„Jste smutní? Autor knihy Kazatel taky. Já, komentátor Kazatele, často taky,“ píše autor hned v úvodu. Časem, snad k našemu uklidnění, dovysvětlí, že tento smutek je něco jiného než naštvanost, deprese a pesimismus. Kazatelův smutek „je stav sofistikovaný a ušlechtilý a tvůrčí. Je to spíš zralost a hořkost a lítost a hloubka a vědomí a odstup a nadhled a nepovrchnost.“

Putna nás po celou dobu putování po kapitolách nedlouhé biblické knihy drží v současnosti. 2300 let starý mudroslovný text v Putnově výkladu jde s námi naším současným světem. A kontext našeho žití neváhá komentovat i dost zostra: „Skutečným braním jména Božího nadarmo je dovolávání se Boha a ‚tradičních hodnot‘ v ústech ‚křesťanských‘ autoritářů a fašounů napříč konfesemi.“ Nebo: „Nelpět, nemyslet si, že já jsem svůj majetek, svoje úspěchy, svoje dobrá pověst, svoje rodina. To všechno nejsem já. Až pod tím vším je skutečné já – úplně nahaté. Fyzicky nahaté ve zrození a ve smrti, duševně nahaté celý život, pod všemi těmi šaty a ‚šaty‘, jimiž se přikrývá před společností i samo před sebou.“ Nebo jinde: „Kdo tedy usiluje o vědoucnost přiměřeně, nemá ztrácet čas pitomostmi: posloucháním ‚kleteb svého otroka‘ čili čtením komentářů pod články, hádáním se s dezinformátory, trápením se nad tupostí a zlovolností lůzy.“ 

Nakladatelství Biblion o edici svých nově vycházejících biblických komentářů mluví jako o „bibli čtené tady a teď“, o „komentářích, které vtahují text na kolbiště současného světa“, navíc ještě „ve stravitelných denních porcích“. Putnův Kazatel tato slova beze zbytku potvrzuje. Stravitelný komentář to je, pokud máte rádi lehkou pálivost. Ostatně, ostrostí se přece zvýrazňuje chuť.

V úvodu komentáře mluví Putna o biblickém Kazateli jako o „vetřelci v biblickém světě“, což odůvodňuje Kazatelovým „řeckým“ smutkem z neměnnosti a nepoznatelnosti světa. Putnův komentář je možná také trochu vetřelcem ve světě tradičních odborných exegetických komentářů. Ne že by i těch nebylo potřeba, toho si je i Putna vědom, ale dozajista by bodlo i víc podobně pikantních a svěžích komentářových vetřelců.

Pavel Hanych
foto: pexels.com

Putna, Martin C. Kazatel. Praha: Biblion, 2024, 136 s.