Překreslení seniorátů 2027: výzva i příležitost

Církev z rozhodnutí synodu čeká výrazná transformace seniorátů. Již od ledna 2027 dojde k „překreslení“ jednotlivých samosprávných celků. Některé stávající se spojí a jejich celkový počet se sníží ze současných 14 na 9. Nejvíc se změny dotknou oblastí na pomyslném švu mezi Čechami a Moravou a těch na severu Čech. Naopak beze změny zůstává Západočeský seniorát a regiony, které celým svým územím leží na Moravě či ve Slezsku. Oslovili jsme vedení některých současných seniorátů, které čeká transformace. Jak se na reformu připravují, na co se těší a z čeho mají největší obavu?

1.    Jak se reforma seniorátů dotkne vašeho současného seniorátu?
2.    Jak se váš seniorát na změnu uspořádání připravuje?
3.    Z čeho máte v souvislosti s reformou největší obavu?
4.    Jaká pozitiva vám „nový seniorát“ přinese?
5.    Jakou podporu ze strany církve byste nejvíce uvítali?

Filip Susa, senior Libereckého seniorátu

1. Náš seniorát zanikne spojením s větším Královéhradeckým. Život sborů se tím nezmění. Maximálně se otevřou další možnosti spolupráce mezi sbory přes hranice současných seniorátů. Navíc se do nového seniorátu přidají i ochranovské sbory na tomto území. A tady si možná uvědomíme, že některé tyto sbory máme velmi blízko. 

2. Naše seniorátní výbory se scházejí již asi dva roky. S blížícím se spojením se bavíme více o konkrétních náležitostech. V každém seniorátu se řeší praktické věci trochu jinak. Myslím si, že se prosadí to, co bude v nových poměrech nejpraktičtější a nejjednodušší, a že to nebude problém.

3. Největší obavu máme ze vzdáleností, pravidelné setkávání celého seniorátu bude velmi obtížné. Navíc i ve velkém celku budeme co se týče úvazků a počtu farářů stále slabší seniorát. 

4. Nový seniorát nám přinese to, že jistě dokážeme obsadit všechny potřebné funkce a bude nás více na správu sborů. Silnější budou jednotlivé skupiny aktivních lidí. Třeba budeme mít podíl na společných aktivitách, na které jsme jako malý seniorát nedosáhli.

5. Uvědomujeme si, jak se spojení blíží a že nás jako dosud malý seniorát čekají velké změny. Víme, že musíme řešit praktické otázky úvazku seniora na sboru a v seniorátu, počtu členů seniorátního výboru, výše seniorátních repartic, případného seniorátního úvazku. Nemáme tady velké zkušenosti, pomohlo by nám, kdybychom o tom mohli sdílet zkušenosti. 

Daniel Matějka ml., senior Horáckého seniorátu

1. V našem případě jde čistě o sloučení dvou stávajících seniorátů – Jihočeského a Horáckého.

2. Už dochází k propojení kalendářů a sdílení pozvání, měli jsme společnou pastorálku, chystáme na září velkou seznamovací dvoudenní akci, sobotní den ve festivalovém stylu, neděli s bohoslužbami podobnější obvyklým církevním setkáním. Zároveň tušíme, že je tu více témat, které co do organizace seniorátu potřebujeme otevřít. 

3. Myslím, že naše dva konkrétní senioráty, které se mají sloučit, si nejsou příliš vzdálené: zbožností, lidským přístupem, nakonec ani geograficky mi to nepřijde tak zlé. (Ale to je možná tím, že bydlím uprostřed toho plánovaného celku.) Rozdíl vidím v tom, že Jihočeský seniorát byl opravdu malý a to umožňovalo spoustu věcí domlouvat lidsky, podle potřeb, aniž by se vytvářely příliš pevné systémy fungování. Horácký seniorát také není z největších, ale něco už se muselo řešit systémově, např. rozdělování seniorátních repartic. Soucítím s Jihočechy, že v tomto možná přijdou o kus svého „útulna“.

4. Tady si dovolím být osobnější. Lidsky se těším na kolegyně a kolegy z Jihočeského seniorátu, že budeme více v kontaktu. Mnohé vazby sboru v Moravči, kde sloužím, ale i mé vazby osobní, dost míří do jihočeského seniorátu. Horácký seniorát z mého pohledu netrpěl nějakou krizí, která by se snad sloučením seniorátů vyřešila. V tomto přechodném čase slučování mám před očima spíš práci, množství potřebné komunikace i rizika, která ten proces přinese. Zároveň to vnímám jako zrušení hranice, která pro mě stejně nikdy nebyla příliš neprostupná.

5. Mám takové svrbění, že celý proces bude ještě o fous komplikovanější, než si ho teď představuji. Ale třeba ne. Téma je na stole už relativně dlouho, synodem přijatá usnesení mi přijdou srozumitelná a návodná, množství detailů se určitě ještě bude řešit.

Matěj Opočenský, senior Pražského seniorátu

1. Poměrně významně. Praha se „dotkne“ severních hranic s Německem. Současných 31 pražských sborů se spojí s dalšími 11 sbory ústeckými a 1 sborem Ochranovského seniorátu sídlícího v Praze 10 – Malešicích. Ale nejen to. Společný seniorát bude mít o dvě severočeská střediska Diakonie ČCE více. Přibude veliké krajské město a několik vesnických sborů.

2. Připravili jsme již několik společných setkání. Jeden větší, řekněme takový první velký seniorátní den, jsme loni uspořádali v Řehlovicích, a následně i 3 menší setkání. V tuto chvíli v pracovní skupině přemýšlíme, jak bychom mohli prakticky v novém seniorátu fungovat. Chceme se jednou za čas vidět, slyšet, cítit v co největší sestavě a zároveň zachovat specifika obou seniorátů. Skýtá to rozhodně zajímavé výzvy. Na společné pastorálce jsme se shodli, že nás čeká úplně nový formát setkávání. Uvažujeme i o velikosti seniorátního výboru, ale to jsou otázky, které nemáme zodpovězené.

3. Asi že naroste provozní agenda a s tím i rozpočet nebo nárok na čas. Taky že nebude snadné vést daleko větší konventy, pastorálky nebo jiná seniorátní setkávání. Dostaneme se na kapacitu našich možností. Například na společnou pastorálku jsme si museli zamluvit docela velký sál. 
Chvíli bude trvat, než si vše sedne, ale zásadní důvody k obavě necítím. Hlavní život církve se děje ve sborech. Senioráty jsou věcí služebnou. Organizace seniorátu může významně pomoct, ale také ublížit. Primární zodpovědnost vždy musí nést jednotlivé sbory a jejich představitelé.

4. Praha působí a částečně je (ekonomicky a sociálně) odtržená od zbytku republiky. Tento jev působí i na pražskou evangelickou veřejnost. Sloučením seniorátů by mohlo dojít k novým vazbám, porozumění a možná i pochopení jiné socioekonomické situace. Naopak sbory na severu by mohly těžit z relativně fungující pražské seniorátní infrastruktury. Praxe ukáže, jak moc půjdou přemostit vzdálenosti a případné rozdíly. Za mě je tahle výzva nejzajímavější. Týká se zásadně podpory sborů, které žijí a rozvíjejí se, ale jsou na hraně ekonomické soběstačnosti. Tady velký seniorát může lépe rozvrhnout podporu a konkrétně ji zacílit.

5. Dobré poradenství, které už teď na vysoké úrovni poskytuje Jan Plecháček. Podpora v přechodovém období. V minulém roce se osvědčilo polovíkendové setkání kurátorů (místokurátorů) v režii ÚCK. Je to zajímavý a přínosný model. Jednou za čas by takové setkání se zástupci ústředí a SR mělo velký význam v propojování církevní veřejnosti.

připravila Adéla Rozbořilová