Předsedkyní synodu leuenberských církví v Česku byla zvolena farářka ČCE

Toto společenství zahrnuje denominace různých reformačních proudů, které se přihlásily k tzv. Leuenberské konkordii z roku 1973, díky níž si vzájemně uznávají službu slova i svátostí. Z oficiálního hlediska tak už nic nebrání například slezskému luteránovi přijímat večeři Páně u skotských presbyteriánů nebo třeba českobratrské farářce vypomoci s bohoslužbami u metodistů.

První z českých synodů byl svolán z iniciativy prof. Pavla Filipiho již v roce 2000. Od té doby se delegáti českých protestantských církví scházejí pravidelně ve dvouletých intervalech ve snaze o prohloubení vzájemné spolupráce. Českobratrskou církev letos na tomto fóru zastupovali Martin Balcar, Karel Pacovský, Jiří Šamšula a Jana Hofmanová, která byla v závěru synodu zvolena na příští dva roky jeho novou předsedkyní. Dalšími členy předsednictva se stali Vladislav Blahut (SCEAV), Jana Křížová (ECM) a Hana Tonzarová (CČSH).

Na úvod setkání zazněla podnětná přednáška „Leuenberské společenství jako výzva protestantsko-římskokatolickému dialogu“, v níž doc. Robert Svatoň z olomoucké teologické fakulty skloubil svou erudici se svěžím projevem i osobní perspektivou římského katolíka. Připomněl, jak dalekou cestu už církve ve vzájemném sbližování ušly, na což se bohužel mnohdy zapomíná, a zdůraznil teologické základy, z nichž vyvěrají veškeré ekumenické snahy. Ne my sami si totiž navzájem udílíme společenství, ale veškeré křesťanské obecenství přijímáme jako dar od Boha, když můžeme v druhých křesťanech rozpoznávat bratry a sestry. Přednášející ukázal, jak se nejnovější teologické dokumenty z Říma pozoruhodně doplňují s dokumenty vydanými GEKE. I když v některých otázkách panují stále rozpory, například v hodnocení významu ordinace, neznamená to, že bychom uvízli ve slepé uličce. Dokazuje to především v současnosti probíhající synodální proces, který pro katolíky představuje novou výzvu ohledně pojímání církevního úřadu a vůbec jeho role v církvi.

Páteční večer uzavřela společné eucharistické bohoslužby ve sboru CČSH v Botanické ulici, při níž kázal husitský farář Petr Šandera. Sobota pak byla věnována převážně vzájemnému sdílení a organizačním otázkám.

Církve leuenberského společenství si připomněly půlstoletí společné kazatelny a stolu Páně

V návaznosti na synod byly ještě 21. listopadu ve sboru CČSH v pražských Dejvicích uspořádány slavnostní bohoslužby s připomínkou křtu a slavením večeře Páně u příležitosti padesátého výročí Leuenberské konkordie. Kázáním na text o umývání nohou učedníkům (J 13) posloužila Jana Hofmanová a představitelé leuenberských církví přijali službu u stolu Páně. 

Shromáždění pozdravil také Mario Fischer, generální tajemník GEKE, který vyzdvihl příkladnost české protestantské ekumeny v tom, že si zřídila vlastní synod, na němž může odkaz Leuenberské konkordie dále rozvíjet. Připomněl také odkaz Pavla Filipiho, který u vzniku leuenberského synodu v ČR stál. 

Ve svém projevu nastínil výzvy pro Leuenberské společenství. Mezi palčivé otázky patří např. to, jak se budou církve vzájemně vypořádávat s různými etickými a politickými postoji v Evropě či otázka misie a evangelizace ve stále více sekularizovaném prostředí.

„Myslím, že naším úkolem jako Společenství evangelických církví v Evropě je vést dialog o církevním společenství. Přitom si musíme uvědomit, že jsme prostřednictvím těchto diskusí v mnoha ohledech vystaveni výzvám pochopit sami sebe a že témata těchto diskusí přesahují výsledky našich předchozích diskusí, týkajících se učení církve,“ uvedl.

V závěru generální sekretář GEKE přítomné pozval na příští valné shromáždění, které se bude konat na přelomu srpna a září 2024 v Sibiu v Rumunsku. Mottem tohoto shromáždění bude „Ve světle Kristově – povoláni k naději“. Delegátem naší církve je třebenický farář Jiří Šamšula.

Karel Pacovský
foto: ARo