Předání medaile vděčnosti ve Vítkově

Sestra Kopecká v zastoupení synodní rady doprovodila předání medailí těmito slovy: „V Přísloví 31. kapitole můžeme číst tato slova: Ženu statečnou, kdo nalezne? Je daleko cennější než perly. Síla a důstojnost je jejím šatem, s úsměvem hledí vstříc příštím dnům. Na synodní radu byla odeslána žádost o udělení medailí vděčnosti, kterými naše církev ve zvláštních případech oceňuje dlouholetou práci našich bratrů a sester pro církev, sbor, společnost. V žádosti bylo uvedeno, že sestra Šťastná byla dlouhá léta presbyterkou a sborovou pokladní. Tuto práci pro sbor konala s velkou zodpovědností a pečlivostí. Vážíme si její schopnosti konat pastorační návštěvy u starších členů sboru. Vždy nás sestra Šťastná potěší svým životním optimismem a neutuchajícím humorem.

O sestře Formánkové členové vítkovského sboru napsali: ‚Sestra Formánková koná svou službu v církvi velice obětavě a dlouhodobě vytváří ve sboru ovzduší přijetí a rodinného zázemí. Pravidelně vede bohoslužby. Své srdce má otevřené pro všechny lidi, kteří se na ni obrátí. Velice si ji za to považujeme.‘

Kniha Přísloví se ptá – ženu statečnou, kdo nalezne, já se ptám – kde nalezne? Sestry a bratři ve Vítkově mají tyto ženy mezi sebou. Díky Bohu za tyto vzácné sestry a jejich víru! V dopise Židům je objasněno, co víra znamená: Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme. My máme sestry Helenu a Zdenku ve svém středu a vidíme je, kéž je nám jejich víra inspirací.“

Vítkovský sbor vznikl v roce 1950. Díky práci a odhodlání členů místního sboru vznikl z bývalé hospody kostel a potřebné zázemí. V průběhu let se zde vystřídalo několik kazatelů. V posledních letech je vítkovský sbor neobsazený a je administrovaný kazatelem sboru v Opavě. Přesto si zachoval svou samostatnost. Navzdory finančním pravidlům pro administrované sbory vítkovský sbor všechny své povinnosti plní a spolu s administrátorem provádí mnohé aktivity důležité pro město i společnost. Mimo pravidelných nedělních bohoslužeb a dalších setkávání pořádá dvakrát ročně dobročinný bazar, který je v této oblasti hojně navštěvovaný.

Je pravda, že se jedná o relativně malý sbor, který působí v sociálně těžce přizpůsobivém prostoru (např. rasový útok na romskou rodinu, který proběhl v roce 2009) a nese mnohé odpovědnosti. K problémům, které nastanou, se staví aktivně a přináší světlo, do oblasti, která se občas zmítá v rasistických problémech. Možná svítí do vyloučené oblasti, možná do specifických problémů malého města. Ale jsme vděční, že sbor naší církve, byť počtem nepříliš rozsáhlý, ale aktivitou velký, zde existuje, a to nejen díky sestrám Formánkové a Šťastné, ale i ostatním členům tohoto sboru.

Simona Kopecká a Antonín Plachý