Přála bych si, aby Běleč zůstala místem, kam se lidé rádi vracejí

Tábor Jana Amose Komenského v Bělči nad Orlicí vede od května nově Kateřina Tesařová. Na nové působiště přichází z ekonomické sféry, kde se věnovala administrativě a financím. I když se sama nepovažuje za věřící, s Bělčí ji pojí silné osobní pouto. Pozemek, na němž tábor stojí, původně patřil jejímu prapradědečkovi. Na co by chtěla ve své funkci navázat a co považuje za největší výzvu?

Jaká byla vaše cesta k roli správkyně? Co vás přivedlo k rozhodnutí se o tuto práci ucházet?

K rozhodnutí ucházet se o pozici správkyně mě přivedlo především silné citové pouto k tomuto místu. Běleč znám dlouhá léta a nebylo mi lhostejné, že v poslední době, alespoň po vizuální stránce, působila zanedbaně. Vnímala jsem to jako příležitost přispět k tomu, aby místo znovu získalo svou energii a důstojnou podobu.

Práce v církvi má svá specifika, ať už jde o hodnoty, tradice nebo mezilidské vztahy. S jakými pocity jste do tohoto pracovního prostředí vstupovala? 

Do církevního prostředí vstupuji s respektem a úctou k hodnotám i tradicím, které jsou s ním spojené. Zároveň bych ráda přinesla vlastní pohled, energii a odhodlání hledat praktická řešení každodenních situací. Věřím, že respekt k tradici a otevřenost novým nápadům se mohou dobře doplňovat.

Pozice správce občas vyžaduje i rozhodnost a schopnost prosadit se. Jak se v takových situacích cítíte? Je to pro vás výzva?

Rozhodnost a schopnost dotahovat věci do konce považuji za přirozenou součást této role. Jsem zvyklá jasně zadávat úkoly, sledovat jejich plnění a poskytovat zpětnou vazbu, aby vše fungovalo podle plánu. V tomto směru se cítím jistě a považuji to za jednu ze svých silných stránek.

Rádi bychom vás představili našim čtenářům, kteří vás ještě neznají. Můžete jim říct pár slov o sobě? 

Vystudovala jsem Obchodní akademii v Hradci Králové a následně jsem pokračovala ve studiu na Univerzitě Pardubice. Přestože se mi studium nepodařilo dokončit, získala jsem řadu cenných zkušeností v praxi. Pět let jsem pracovala v Praze na pozicích ekonomického zaměření. S manželem vychováváme dvanáctiletého syna a osmiletou dceru. Ve volném čase ráda cestuji, trávím čas s rodinou a setkávám se s přáteli.

Ve funkci správkyně jste od letošního května. Už se vám podařilo do nové role „vplout“? Jak proběhlo střídání s vaším předchůdcem na pozici správce?

Začátky mi výrazně usnadnila pomoc pana Václava [Španihela, bývalého správce tábora, pozn. red.], který mi v prvních dnech předal mnoho cenných zkušeností a informací. Vedle běžné agendy bylo potřeba řešit i řadu restů spojených s přípravou sezóny, takže jsem se od začátku musela věnovat hlavně operativním záležitostem. Současně se snažím některé procesy nastavit jinak, aby byla práce do budoucna efektivnější.

Na co byste chtěla ve své nové roli navázat? A na čem bude naopak potřeba zapracovat?

Ráda bych navázala na vše dobré, co se v Bělči podařilo vybudovat, a zachovala její jedinečnou atmosféru i otevřenost vůči lidem. Zároveň vidím prostor pro postupné zlepšování organizace, plánování a celkové péče o areál. Mým cílem je, aby se práce dařila zvládat efektivněji a aby se návštěvníci i zaměstnanci cítili v Bělči co nejlépe.

Z čeho máte největší obavy? A na co se naopak těšíte?

Největší obavy mám z toho, abych dokázala naplnit očekávání spojená s touto funkcí a zvládla vše v kvalitě, kterou od sebe vyžaduji. Na druhou stranu se velmi těším na výsledky postupných změn a na to, že bude vidět konkrétní posun. Radost mi dělá také setkávání s lidmi, kteří mají k Bělči podobně blízký vztah jako já.

Pocházíte přímo z Bělče a do tábora to máte z domova kousek. Co pro vás tábor znamená? 

Běleč je pro mě místem plným osobních i rodinných vzpomínek, které sahají až k mému dědečkovi a pradědečkovi. Mám ráda zdejší přírodu i atmosféru a vnímám tábor jako přirozenou součást života obce. Oceňuji také to, že se zde potkávají lidé různých zájmů a že je to místo, kde si lidé navzájem pomáhají.

Jakou Běleč byste chtěla spoluutvářet v dalších letech? Máte nějaké konkrétní plány?

Přála bych si, aby Běleč zůstala místem, kam se lidé rádi vracejí, ať už kvůli pobytům, akcím nebo setkávání s ostatními. Mým cílem je postupně zlepšovat zázemí i fungování areálu tak, aby odpovídal současným potřebám a zároveň si zachoval svůj charakter. Konkrétní změny chci realizovat krok za krokem, s důrazem na dlouhodobou udržitelnost a smysluplný rozvoj.

připravila Adéla Rozbořilová