Potkali se u Řehlovic

Celá akce byla uspořádána jako taková první předzvěst chystaného sloučení pražského a ústeckého seniorátu, k němuž má dojít od roku 2027. Událost tak byla pojata jako první velká jízda budoucího nového super-seniorátu, jako pořádná oslava nové kapitoly, protože není čas oplakávat, co bylo, ale s radostí vítat, co přichází. Akce přijala za své biblické heslo „Hle, všecko tvořím nové“, s podtitulem „od bohoslužby k rock´n´rollu“.

„K čemu nám je vlastně seniorátní společenství? Je to výzva nebo noční můra? Potřebuji takové společenství ke své víře? A jestli dosud ne, není právě tohle šance zjistit, jestli to nemůže být jinak?“ I takové otázky stály v pozadí řehlovického festivalu, který se tak stal nejen zábavnou akcí, ale také určitým experimentem, podnětem k zamyšlení, a hlavně novou příležitostí k tvořivému setkání mezi lidmi, kteří by se jinak nejspíš setkali jenom na konventech a podobně. Program akce byl proto zvolen tak, aby toto téma hravě a stravitelně pojal.

Celý festival vlastně odstartovalo elektrizující supění lokomotivy, která táhla evangelický expres, speciálně za tímto účelem vypravený z Prahy až do Řehlovic a zpět, jehož kapacita 100 míst byla téměř naplněna. Už ve vlaku zavládla družná atmosféra a skvělá nálada, hrálo se na kytaru a zpívalo. Účastníci si ohromně pochvalovali možnost pohodlné dopravy, navíc ještě za výhodnou cenu.

Počasí vyšlo skvěle, navzdory původním deštivým předpovědím nastal první opravdový letní den a ani drobná přeháňka, která přivítala cestující na místním nádraží, na tom nemohla nic změnit.

Program moderoval chomutovský kazatel Zdeněk Turek, který přitom osvědčil svou eleganci, lehkost a vtip. Úvodní bohoslužby, tematicky vztažené k námětu tvoření a stvoření, obstarala dejvická farářka Saša Jacobea, která do nich s pomocí modelíny dokázala zapojit i děti. Příjemný hudební doprovod zajistila komorní kapela vedená náměstkem ústeckého seniora Tomášem Junem.

Pro nejmenší návštěvníky pak byla ještě připravena Mise tajného agenta s šiframi pro malé i větší, kterou jim nachystal teplický farář Maťko Bánoci, a posléze pohádkové představení Zlatá husa v podání divadla Buchty a loutky.

Dospělé mezitím čekal zábavně-vzdělávací kvíz, který účastníky potrápil řadou záludných otázek, jako třeba „kdo je předseda konventu, který sbor má své sídlo v protileteckém krytu, po kom je pojmenována Jeronýmova jednota, který subjekt je starší, zda ČCE nebo Diakonie, který sbor z obou seniorátů je nejstarší nebo jaká bude v novém seniorátu hustota evangelíků na jeden kilometr čtvereční“. Správné odpovědi pak uváděly významné osobnosti obou seniorátů, jako třeba pražský kurátor Dan Heller, předseda představenstva JJ Jaromír Křivohlavý, jedna ze zakladatelek současné podoby Diakonie Eva Grolová, předseda ústecké Jeronýmovy jednoty Jakub Pavlis nebo členky pražského SOMu.

Následoval kratší blok experimentální moderní hudby třebenického faráře Jiřího Šamšuly a poté pásmo mluveného slova zahrnující zdravice obou seniorů, tedy Matěje Opočenského a Tomáše Pavelky, a představitelek všech zúčastněných středisek Diakonie.

Vrcholem programu pak byl nadupaný koncert kapely Caktus showband, jejíž rokenrol zvedal diváky ze sedadel – největší úžas vzbudila rocková verze Prodané nevěsty. Závěrem ještě všem požehnal Josef Bartošek, který je farářem v Sedlci-Prčicích, a pak už opravdu nastal čas loučení a odjezdu.

Podle odhadů se festivalu zúčastnilo přes tři stovky spokojených návštěvníků, což z něj činí jednu z největších evangelických akcí za posledních mnoho let. Také senior Matěj Opočenský si výsledek pochvaloval: „Jedno velké poděkování… Byla to moc krásná akce a skoro ze všech sborů z obou seniorátů někdo přijel. Bylo to až neuvěřitelné, účast byla nad očekávání…“

Pražský a Ústecký seniorát ‒ kolektiv autorů
foto: Jakub Rais