Poslední slovo: Už ne vlažní

No, hodně si pamatuji také podle aut, která jsme měli. A sem tam podle nějaké sportovní události. Třeba, že v roce 1970 bylo finále mistrovství světa ve fotbale Brazílie – Itálie a byl to moc pěkný fotbal. Vzpomínáte, viďte, že se hrálo v Mexiku, skončilo to 4:1 pro Brazílii, a zápas pískal rozhodčí Glöckner z NDR. 

Kdybych však nebral v potaz tato osobní data, ale pouze to, co se dělo ve společnosti, tak třeba patnáct let v období let 1972 až 1987 – přátelé, ani ťuk. 

Vzpomínám si, že jsme v té době v církvi často opakovali, že lidé jsou lhostejní, a kéž by nebyli. A v té lhostejnosti čas plynul, a my jsme nebyli ani studení, ani horcí, spíše takoví vlažní. Podle Zjevení 3,16 vhodní tak akorát k vyplivnutí. 
Je advent roku 2022. A je to jinak. Vlažných je nás málo. Jsme rozpáleni do běla, když někdo začne povídat, že ono to není tak jasné, kdo za válku na Ukrajině může. Mrzneme na kost s těmi, kdo se v Kyjevě a na jiných místech nemají jak zahřát. A chlad důsledků války cítíme taky a staráme se, jak si teplo opatříme my. 

Lhostejnost nám vadila. Šup, a je pryč. Není. 

No, nevím, co z toho plyne. Jen jsem si říkal, že je možná dobré na tuto změnu upozornit. A o to dychtivěji čekat naději, která přichází do tohoto světa, ačkoli není z tohoto světa. Ještě že tak.

Daniel Ženatý
foto: pexels.com