Poslední slovo: Přátelství přes hranice

Umožňovalo setkání přes hranice a žilo z fascinace tím, co je odlišné. Z počáteční důvěry k cizímu člověku postupně vyrůstalo přátelství. Co bylo zpočátku cizí, se stávalo srozumitelnějším, a to, co bylo společné, obohacovalo obě strany.

To vše umožňoval dopis jako médium. Dokázal překročit železnou oponu, která se lidem zdála nepřekonatelná, i šíři oceánů. Jediný list papíru v obálce, popsaný srdečnými slovy, dokázal prolomit hranice a změnit životy statisíců lidí. 

A možná je to víc než jen hezká vzpomínka. Vždyť i samotná křesťanská víra se šířila prostřednictvím dopisů. Pavlovy listy nejsou ničím jiným než duchovními znameními života přes hranice – psanými společenstvím, která často sotva znal, nesenými důvěrou, povzbuzením, a někdy i konfliktem. V jejich jádru však vždy stál vztah.

Přátelství zde hraje překvapivě ústřední roli. Sám Ježíš už své učedníky nenazývá služebníky, ale přáteli (J 15,15). To jejich vztah zásadně mění – už není utvářen odstupem a hierarchií, ale blízkostí, důvěrou a sdílenou odpovědností.

V křesťanském smyslu přátelství překračuje hranice. Není omezeno jen na podobně smýšlející lidi. Ježíš záměrně hledá blízkost těch, kdo stojí na okraji – cizinců, vyloučených i těch, kdo smýšlejí jinak. Přátelství se tak stává prostorem, kde rozdíly nemizí, ale dají se unést.

To nabízí důležitou perspektivu pro dnešní ekumenismus. Tam, kde církve ještě nejsou plně sjednocené, vzniká společenství často nejprve ve formě přátelství: skrze naslouchání, důvěru a pohostinnost. Přátelství není hotový program, ale praxe. Je to způsob, jak kráčet vedle sebe i bez hotových odpovědí.

Dalo by se říci, že přátelství je jakýsi „mezistupeň“. Je víc než pouhá spolupráce – ale ještě to není plná jednota. V něm se však už nyní stává viditelným to, co je možné: společná cesta navzdory rozdílům.

Možná právě v tom spočívá skutečný význam oněch starých přátelství na dálku. Ukazují, že porozumění často začíná v maličkostech. Prvním krokem směrem k druhému. Ochotou setkat se s tím, co je cizí.
A možná to platí dodnes: všude tam, kde se lidé začnou vnímat jako přátelé, ztrácejí hranice část své moci. Přátelství totiž nepřekonává všechny rozdíly. Ale dokáže je proměňovat.

V tomto smyslu lze přátelství chápat také jako vůdčí koncept ekumenismu, jak o něj usilujeme v rámci Společenství evangelických církví v Evropě (CPCE/GEKE), ale i v konkrétních partnerstvích, jako je nedávno uzavřená dohoda mezi Českobratrskou církví evangelickou, Evangelickou reformovanou církví ve Švýcarsku (EKS) a Pomocným dílem švýcarské evangelické církve (HEKS). 

Rita Famos, prezidentka Evangelické reformované církve ve Švýcarsku, přeložila ARo
foto: EKS-EERS (eks-eers.ch)