Poslední slovo: Neviditelná paní farářová. Dokonce dvojmo

V neděli jsem sedával na kruchtě a pozoroval účastníky bohoslužeb. Paní farářová sedávala zpravidla vždy na stejném místě a vypadala poněkud opuštěně. Manžel na kazatelně, ostatní manželské páry pospolu, děti vpředu, mládež na kruchtě. A ona dole ve třetí lavici – sama, jakási zvláštně neviditelná. 

Ačkoli se manželkám lékařů dávno neříká paní doktorová a manželkám učitelů paní učitelová, u paní farářové tohle označení přetrvává. Přestože je manželka faráře třeba lékařka či učitelka, nebo dokonce vysoká manažerka nadnárodní firmy. Jen poněkud neviditelná.

Vrcholnou neviditelnost dvou paní farářových jsem pozoroval z kruchty Červeného kostela v Brně při slavnostním uvedení nové synodní rady. Přišly spolu. Manželka končícího synodního seniora a manželka nového synodního seniora. Manželé měli sraz jinde, aby se převlékli do talárů a připravili na bohoslužby. Ženy zamířily střední uličkou ke druhé lavici na levé straně a chystaly se usednout. První lavice byla vyhrazena členům synodní rady a asi chtěly být poblíž. Vtom se objevil organizátor s upozorněním, že tyhle lavice jsou vyhrazeny zahraničním hostům, a jestli by si dámy nemohly sednout jinam. Tak ty dvě zamířily na pravou stranu a v družném hovoru se usadily. Vtom se objevil organizátor s upozorněním, že tyhle lavice jsou vyhrazeny pěveckému sboru a jestli by si dámy nemohly sednout jinam. Tož – mohly. Kostel se mezitím dost zaplnil. Tak kam? Viděl jsem z kruchty lehce naštvanou bezradnost odstupující první dámy i lehce nejistou bezradnost první dámy nastupující. Pak kdesi splynuly s davem a někam se usadily. Prostě dvě lehce opuštěné, neviditelné paní farářové.

Martin Procházka, pozorovatel z kruchty