Pomoc obětem sexuálních deliktů v náboženském kontextu

28. února 2023

(ČB 2/2023) Ve dnech 2. – 3. 12. 2022 v prostorách Evangelické teologické fakulty se konal seminář pro budoucí sociální pracovníky. Byli však mezi námi studenti teologie, diakoniky, psychologie, práv a dalších oborů. Garantem předmětu je Daniel Bartoň. Jednalo se o volitelný předmět, ale zájem o něj byl velký, jak jistě uvidíte na přiložené fotografii.

Pomoc obětem sexuálních deliktů v náboženském kontextu
28. února 2023 - Pomoc obětem sexuálních deliktů v náboženském kontextu

Na programu semináře se podíleli další odborníci: nemocniční kaplan Marek Drábek a celocírkevní právnička Martina Vintrová, kteří ve své každodenní praxi pomáhají obětem sexuálního násilí. 

Před seminářem jsme měli možnost zhlédnout videa ohledně daného tématu v domácím prostředí. Je to téma nelehké, ale jsem moc ráda, že je na naší fakultě tento předmět vyučován, že se o něm mluví, píše, že se otvírá veřejnosti. 

Silným zážitkem pro nás bylo osobní vyprávění oběti sexuálního násilí. Měli jsme možnost sedět tváří v tvář člověku, který má takovou zkušenost za sebou. Byl zde dostatečný prostor pro naše otázky a dostali jsme na ně odpovědi. Nikdy předtím jsem se osobně nesetkala s člověkem, který by byl v církevním prostředí sexuálně zneužíván. 

Když se bavíme o pachateli, ukáže se, že to byl inteligentní člověk, který si uměl získat důvěru mladých lidí, kupoval jim dárky, které jim nemohli dát rodiče, a bral je na výlety. Sám může být citově nezralý, trpět poruchou osobnosti nebo sexuální deviací. Dokonce mohl také být obětí sexuálního zneužívání v dospívání. Vyhledával oběti, které jsou zranitelné a mají nízké sebevědomí, a pomáhal jim. Dával jim najevo svůj zájem. Postupně je zamotal do spirály vděčnosti a poslušnosti. Děti mu začaly být vděčné za péči, zájem a lásku. Toto je typické pro děti, které mají slabé sociální zázemí. V důsledku toho pak později dochází k samotnému zneužívání. 

Když pan Jiří vystoupil se svým příběhem veřejně, začali se na něj obracet další, kteří byli zneužíváni. Pro oběť je totiž důležité najít si důvěrné prostředí, mít sociální zázemí a otevřené rodiče nebo přátele. Oběť má potřebu najít si někoho, kdo ji vyslechne a uvěří jí. Tomuto člověku se pak může svěřit, poplakat si a ulevit. 

Silným momentem bylo, když nám pan Jiří vyprávěl, že nechtěl nikomu ublížit, ani tomu knězi. „Odpustil jsem mu, nechtěl jsem to nést.“ Zároveň zmínil, že pro něho byl velmi důležitý jeho vztah s Bohem.
Když se stane v životě člověka nějaká traumatická událost a není ošetřena, potlačí se. V důsledku toho po určité době vznikne trauma. Je to takzvaná technika kyvadla: dostat se k tomu a zpět, pomoct si sám, nebo vyhledat odborníky. Mít si s kým promluvit, svěřit se někomu a nebýt na to sám. Když si to člověk nese v sobě moc dlouho, je to bolestné. 

Několikrát zaznělo, jak důležitá je prevence: mluvení o sexualitě dětí s dětmi. Pokud někdo dělá to, co jim není příjemné, pak je to zakázané, špatné. Dokonce věci, které mohou být příjemné, ale nejsou dobrovolné, nejsou v pořádku. Je důležité všímat si změny v chování dětí. Děti by k nám měly mít důvěru. To je nutné pro to, aby za námi mohly přijít a svěřit se nám se svým trápením. Terapeut by zde měl být pro dítě, trpělivě mu naslouchat, a hlavně ho nepřesvědčovat, že to tak nebylo nebo že to bylo jinak. Někomu se třeba nelíbí označení oběť, chce jít dál a žít, to je také třeba respektovat.

Pokud pomáháme jiným lidem (obětem), má to smysl, ale nesmíme zapomínat na sebe, a proto je doporučována supervize. Přes tu bolest je třeba dát naději dalším lidem kolem sebe, třeba dobrým slovem, vyslechnutím, doprovodem na policii. Tak se z traumatické události nerozvine trauma. Hlavní je nezůstat na to sám. 

Občas se stane, že lidé v církvi i mimo ni o tom nechtějí mluvit, vyčítají obětem, proč ten skutek vytahují po tolika letech, že to ublíží jejich sboru, farnosti, jejich faráři nebo církvi. Mluví z nich strach. Církev je přece otevřena pro všechny, je to místo setkávaní před Bohem. Pán Ježíš je pro nás příklad, on sám přijímal všechny lidi bez rozdílu, navštěvoval je, sedával s nimi, dotýkal se nemocných. To je ta správná cesta pro nás, i když je to něco nového, neznámého, s čím si nevíme rady.

Irena Popová, studentka sociální práce na ETF UK
foto: FB Někdo ti uvěří