Pokušení v kapse

Ze zkušeností z církevního prostředí napříč denominacemi vím, že o tématu často mlčíme, nebo se uchylujeme k moralizování a odsuzování těch, kdo mu podlehli. Pokud však chceme lidem v tomto zápase skutečně pomoci, musíme odložit soudy a podívat se na fakta.

Pornografie v lavicích od útlého věku 

Představa, že se pornografie křesťanů netýká, je mýtus. Nejnovější data organizace Barna z roku 2024 ukazují, že pornografii alespoň příležitostně sleduje 75 % křesťanských mužů a 40 % křesťanských žen. Přestože jsou tito lidé součástí společenství, 82 % z nich uvádí, že jim s jejich zápasem nikdo nepomáhá. Polovina uživatelů přiznává, že o jejich sledování pornografie vůbec nikdo neví.

Mnozí křesťané žijí ve strachu z odhalení či odsouzení a stydí se o svém problému mluvit, což je paralyzuje a ještě více uzavírá do začarovaného kruhu závislostního chování. Výsledkem je paradox: na jedné straně víme, že pornografie škodí našim vztahům i duchovnímu životu, na straně druhé se v této oblasti cítíme osamoceni, v pasti a nevíme, jak ven.

Výzkumy také ukazují, že děti se k tvrdé pornografii dostávají stále dříve. Náš výzkum v NePornu z roku 2023 ukázal, že průměrný věk první expozice je dnes 11 let. Dětský mozek, zejména prefrontální kůra zodpovědná za seberegulaci a kritické myšlení, není na tak intenzivní podněty připraven. A jelikož se děti snadněji učí novým návykům, je raná expozice jedním z klíčových faktorů, proč v posledních letech vidíme rapidní nárůst problematického užívání.

Mnoho dětí přitom říká, že pornografie je jejich hlavním zdrojem informací o sexu. Ta je ale učí vnímat druhé lidi jako objekty k vlastnímu uspokojení, nikoliv jako celistvé bytosti. Přebírají pornografické scénáře a pak je promítají do svých vztahů. Proto v NePornu klademe takový důraz na včasnou prevenci – doporučujeme rodičům otevírat toto téma citlivě již kolem 5. až 8. roku věku, aby se děti o intimitě nedozvěděly z anonymního a agresivního prostředí internetu.

Kdy se sledování vymyká kontrole?

Často dostávám otázku na „zdravou míru“ sledování pornografie. Podle průzkumů si 62 % křesťanů myslí, že lze pravidelně sledovat pornografii a zároveň žít sexuálně zdravý život. Určitě platí, že ne každý, kdo sleduje pornografii, ji využívá problematickým způsobem. Nicméně realita naší práce s klienty ukazuje, že pornografie mnohým do života a vztahů zasahuje negativně. Hranice pak není v počtu minut, ale ve ztrátě svobody. O problému mluvíme tehdy, když se sledování stává nutkavým mechanismem pro zvládání stresu, osamělosti nebo únavy.

Jak k tomu dochází? Klíčovou roli hraje dopamin. Pornografie zaplavuje mozek nepřirozeným množstvím podnětů, na což mozek reaguje postupným snížením citlivosti. Člověk pak potřebuje stále silnější stimuly, aby pocítil uspokojení. Typickým přesvědčením bývá, že pornografie je pouze „neškodný ventil“. Její užívání ovšem může přerůst v kompulzivní poruchu či pro zjednodušení behaviorální závislost, jejíž překonání vyžaduje 6 až 12 měsíců cílené abstinence a práce na sobě.

U spousty křesťanů hraje roli také morální aspekt. Ačkoliv pornografii nesledují problémovým způsobem dle diagnostických norem, přesto svůj návyk vnímají negativně. I s těmito jedinci je zapotřebí pracovat, přičemž povzbuzením může být to, že zbavit se nechtěného návyku je jednodušší než pracovat s kompulzivním chováním. 

Nové digitální a etické nástrahy

Dnes už ale není rizikem jen pornografie samotná. Například fenomén OnlyFans či AI přítelkyní rozšiřují problematiku pornografie o další rozměr – vytváření nebezpečné iluze vztahu. A právě to z nich dělá obzvlášť silnou past.

Další problém přinášejí nástroje umělé inteligence, jako je například Grok, které umožňují vytvářet „svlékací“ fotografie reálných lidí bez jejich souhlasu. Tato technologie (deepfakes) je přímým útokem na důstojnost bližního a představuje novou formu násilí, které se může dotknout kohokoliv v našem okolí.

Někteří hledají řešení v podobě tzv. etické pornografie. I když existují produkce dbající na férové podmínky, drtivá většina trhu je stále propojena se zneužíváním a obchodem s lidmi (sex trafficking). I v případě „etické“ produkce však přetrvává problém objektifikace. Pornografie stále zůstává extrémně silným podnětem, který mozek stimuluje mnohem intenzivněji než běžné každodenní aktivity. Učí mozek vnímat člověka jako nástroj k uspokojení a usnadňuje vznik kompulzivního chování. 

Cesta ven: Milost místo odsuzování 

Jako křesťané máme v rukou silný nástroj: milost. Ta však neznamená bagatelizaci problému, ale odvahu podívat se pravdě do očí. Řešením není trestání nebo moralizování. Pokud někdo s pornografií zápasí, potřebuje bezpečné prostředí, kde může o svém problému mluvit, aniž by byl odsuzován. A potřebuje podporu na cestě ven. 

Co můžeme dělat jako jednotlivci i sbory?

1. Detabuizujme téma. Přiznejme si, že pornografie je realitou i v našich řadách. Mluvme o ní jako o výzvě pro naši integritu i digitální hygienu.

2. Podporujme prevenci. Vybavme rodiče a vedoucí mládeže zdroji, které jim pomohou mluvit s dětmi otevřeně a citlivě.

3. Buďme oporou. Pokud se vám někdo svěří, naslouchejte s empatií. Překonání problémového užívání pornografie je běh na dlouhou trať a vyžaduje trpělivou komunitu.

V NePornu rozšiřujeme povědomí přednáškami a preventivními programy na školách, a zároveň nabízíme bezplatnou pomoc těm, kteří s pornografií zápasí. Nesoudíme, ale vytváříme bezpečný prostor, kde mohou naši klienti znovu získat kontrolu nad svým životem. Překonání problému s pornografií může být náročné, a proto naše motto zní: Nebuď na to sám.

Více informací o prevenci a pomoci v závislosti na pornografii naleznete na webu nepornu.cz. 

Pete Lupton, zakladatel a výkonný ředitel NePornu.cz
foto: pexels.com

S pornem jsem přestal až po šedesátce

Je mi 64 let, takže patřím ke generaci, která prožila půl života bez internetu. To ovšem neznamená, že jsme neměli problém s pornografií. Neměli jsme k němu tak snadný přístup, ale byli jsme hladoví po fotkách a časopisech, které se k nám občas propašovaly ze Západu.

Když do naší země přišel internet, dlouho jsem odolával tvrdému pornu. Držel jsem se spíš fotek hezkých holek v tangách. Až po padesátce pomalu přestávaly plavkové fotky stačit. Pamatuji si, když jsem poprvé kliknul na nahotinu, jak jsem ani nemohl polknout a srdce mi bušilo až v krku.

Samozřejmě že jsem potřeboval pro masturbaci stále větší impuls, a tak jsem přitvrzoval. Stahoval jsem jednu fotku za druhou. Otvíral jsem nové a nové weby. Když začnete otvírat porno, začnou se vám současně nabízet erotické seznamky. Nejdřív je vše zdarma. Jenže časem už to nestačilo, a tak jsem zaplatil první dvě stovky za to, abych si mohl týden dopisovat.

Oslovil jsem stovky holek, ale časem jsem došel k závěru, že tam někde sedí operátor, který odpovídá naučenými frázemi, aby vás udržel na vařené nudli, a hlavně zdržuje, aby se vám zvedala chuť. Když jsem zjistil, že to nefunguje, přestal jsem psát. Jenže pak člověku nabídnou jiný, určitě „lepší“ portál, kde se zase nechá napálit a nacpe do něj další peníze.

Když to manželka zjistila, dostal jsem ultimáta, která jsem nedodržel. Proto tehdy opustila naši společnou ložnici. Byl jsem zoufalý. A tak se to stalo. Podařilo se mi sehnat holku na inzerát a jednoho odpoledne, úplně oslepený sexem, jsem opustil všechny své zásady, zapomněl jsem na ženu a rodinu, a skončil jsem s ní v hodinovém hotelu. 

Věděl jsem, že takhle dál nemůžu žít. Trápilo mě svědomí a chtěl jsem se vším přestat. Taky jsem utrácel víc, než dovolovala naše finanční situace. A moje žena tušila, že se stalo něco víc. Domluvila mi kurzy proti závislosti. Navštěvoval jsem je asi tři měsíce sám. Potom jsem přemluvil manželku, aby tam jezdila se mnou. Tam se teprve moje závislost začala lámat

Když jsem chtěl skončit s pornem, vůbec jsem si nepamatoval, kde všude ho mám. Bál jsem se hledat ty obrázky ke smazání, abych se do toho zase nezamotal. Přesto jsem na ně občas nechtěně narážel a děsilo mě to. Teprve po dlouhé době jsem svůj počítač, tablet i mobil vyčistil. Jsem rád, že už se nemusím a nechci vracet.

Ze závislosti mi pomohlo několik věcí. Kromě zmíněných kurzů jsem v 60 letech začal závodit na silničním kole. Pořídil jsem si dobré kolo (za peníze, které jsem dřív strkal do porna) a několikrát v týdnu jsem jezdil trasy kolem 50 km. To mi pomáhá vybít energii a odreagovat se. I když jsem částečně vyměnil závislost za jinou závislost – sportovní –, určitě to je užitečnější a cítím se mnohem lépe. Cyklistika je skvělá v tom, že mi pomáhá spalovat nadbytečné tuky, a hlavně se testosteron přeměňuje na celkovou fyzickou kondici. Po léčbě rakoviny, kterou mi diagnostikovali před pár lety, mě vrací do života mnohem rychleji, než se obvykle po šedesátce děje.

Bude to znít možná divně, ale nejvíc mi pomohla právě rakovina. Současné léčebné metody se orientují na hormonální léčbu, takže mi ze dne na den injekcemi odebrali téměř všechen testosteron a drželi mě v tom stavu dva roky. Byl jsem sexuálně mrtvý. Během několika týdnů jsem úplně ztratil zájem o cokoli erotického. Manželka na náš společný způsob soužití bez reálného sexu přistoupila ráda, hlavně že jsem opustil „ty obrázky“. Předtím žila s pocitem, že je jen „jedna z nich“, a moc ji to trápilo.

Nyní jsem necelý rok od ukončení hormonální léčby, a tak trochu začínám fungovat. Je na mně, abych to zvládl a nevrátil se k pornu. Je skvělé, že teď už na to nejsem sám.

Původně publikováno na webu NePornu.cz, redakčně kráceno.