(ČB 12/2025) Českobratrská církev evangelická (ČCE) uspořádala letos na podzim tři tematické celocírkevní konference zaměřené na ekologii, ekumenické vztahy a misii. Nový formát konferencí otevírá příležitost k osobnímu setkání, společnému vzdělávání a sdílení inspirativních zkušeností napříč církví. Akce byly určeny především presbyterům a presbyterkám, kazatelům a kazatelkám, ale i široké církevní veřejnosti se zájmem o danou problematiku.
Chronologicky jako první proběhla v sobotu 11. října 2025 v pražském církevním ústředí v Jungmannově ulici konference o ekumenických vztazích. Setkání nabídlo různé pohledy na současné dění v oblasti mezicírkevního i mezináboženského dialogu, a to na sborové, regionální i celocírkevní úrovni.
Diskutovalo se zejména o výsledcích dotazníkového šetření, jehož cílem bylo zmapovat konkrétní podoby ekumenické spolupráce v rámci ČCE. S tím souvisela například i otázka různorodé praxe při vysluhování večeře Páně.
Evangelická farářka Vlasta Groll přiblížila konkrétní příklady z Chebska, kde funguje pestrá spolupráce mezi evangelickými, katolickými, pravoslavnými i romskými sbory, včetně přeshraničních aktivit s Německem.
Studentská farářka Evangelické teologické fakulty UK (ETF UK) a předsedkyně českého Leuenberského synodu Jana Hofmanová představila podněty ze Společenství evangelických církví v Evropě a připomněla význam Leuenberské konkordie i spolupráce takto sdružených církví. Teolog působící na ETF UK Martin Vaňáč navázal ve svém příspěvku tématem eucharistické pohostinnosti a jejího místa v ekumenickém dialogu, zejména dílčím rozdílům v chápání i žité praxi.
Celodenní konference přináší nový formát, pomocí kterého chce církevní vedení pozvat k dialogu o ekumenických vztazích a souvislostech zájemce o toto téma. Setkání ukázalo jednak rozmanitost spolupráce na mnoha úrovních, jednak s tím související nutnost promýšlení praktických kroků podporujících tuto jednotu v různosti.
Ekologická konference „Střežit a obdělávat?“, která se uskutečnila 1. listopadu 2025 v ústředí Evangelické církve v Praze, přilákala desítky účastníků nejen z ČCE, ale i z dalších církví a oborově zaměřených organizací.
Program nabídl široké spektrum pohledů na ochranu životního prostředí. Teolog Jan Zámečník z ETF UK představil teologická východiska péče o stvoření – nejprve v přehledové přednášce o různých teologických přístupech k životnímu prostředí, poté v samostatném vstupu o teologickém pojetí zvířat.
Jakub Kašpar, náměstek ředitele Krkonošského národního parku, ilustroval na příkladu Krkonoš dopady klimatických změn na přírodu. Kuchař a popularizátor rostlinného stravování Adam Brzica Novotný zase ukázal environmentální výhody rostlinné stravy a doplnil je občerstvením i příklady z veřejných institucí (například nemocnic nebo univerzit), kde se podařilo zvýšit podíl rostlinných jídel a snížit tak ekologickou náročnost provozu.
Eliška Hudcová z ETF UK přiblížila koncept sociálního zemědělství propojující péči o společenství, krajinu i půdu. Ekolog Marek Drápal se v závěru konference zaměřil zejména na praktické kroky k udržitelnému životu, zatímco Petr Mokrejš z církevního ústředí informoval o dotačních programech podporujících ekologickou transformaci sborů.
Setkání v tomto formátu chtějí organizátoři v příštím roce opakovat. Nabídlo totiž nejen možnost vzájemného propojení lidí se zájmem o životní prostředí napříč církvemi i odbornými organizacemi, ale zejména sdílení praktických tipů a konkrétní inspiraci, jak udržitelný přístup začlenit mimo jiné do života farních sborů církve.
Trojici letošních konferencí uzavřela v sobotu 15. listopadu konference o průkopnictví s názvem „Objevování víry“. Setkání se zúčastnilo přibližně 60 lidí, včetně několika zástupců jiných církví.
Hlavním hostem konference byl Erik Verwoerd, koordinátor průkopnických míst v Nizozemské protestantské církvi, který sdílel i konkrétní metodologii zakládání průkopnických míst a způsoby jejich systematické podpory ze strany církve.
Ta se přibližně před 20 lety rozhodla systematicky podporovat vznik nových, inovativních komunit – tzv. pioniersplekken. Tyto skupiny vznikají pro lidi, kteří by z nejrůznějších důvodů nepřišli do tradičního kostela na nedělní bohoslužby. Během dvou desetiletí zde vznikly stovky takových společenství, která se stala přirozenou součástí církevní struktury.
Podoba těchto komunit je velmi pestrá. Reagují na konkrétní potřeby svého okolí – mohou provozovat potravinovou banku, vytvářet komunitní zahrady jako prostor odpočinku uprostřed města nebo nabízet sportovní aktivity pro děti a mládež. Smyslem těchto aktivit je být otevřenou službou okolí a zároveň se netajit tím, že vycházejí z křesťanské víry. Někde jsou sociální a duchovní aktivity rozlišeny například pomocí barevného praporku, který naznačuje, zda má program spíše sekulární či duchovní charakter.
V bloku čtyřminutových prezentací se představila řada inspirativních aktivit z prostředí Českobratrské církve evangelické, např. Fusion Libeň, YMCA Moraveč, aktivity sboru v Malešicích, Komunitní prostor Smíchov, Pastoral Brothers, zbraslavská potravinová banka, karvinská Ka Dvojka, Hledám Boha či Nekostel.
Odpolední program patřil workshopům, které propojovaly teologii, praktickou službu a misijní inspiraci. Roman Mazur představil nizozemský model pěti kroků průkopnické cesty a otevřel diskuzi o jeho využitelnosti v českém prostředí. Tým HledámBoha.cz zdůraznil význam naslouchání a citlivých otázek při doprovázení těch, kteří hledají smysl a víru.
Ve druhém bloku workshopů nabídl Pavol Bargár teologické zamyšlení nad pojmem „missio Dei“ a významem rozpoznávání „znamení doby“. Dan Matějka představil konkrétní zkušenost proměny venkovského sboru směrem k větší misijní otevřenosti a Eva Šormová sdílela příběh Milíčovy kaple v Praze-Malešicích jako místa, kde se postupně budovala síť vztahů, spolupracovníků a přátel.
Jiří Hofman a Jonáš Zejfart, redakčně upraveno
foto: Hof, ARo