Pobýt s Pánem Bohem

Proč se modlit?

Modlit se nemusím, ale smím. Někteří máme kolem sebe blízkého člověka nebo více blízkých lidí, s kterými sdílíme své radosti a starosti, mluvíme i o důvěrných věcech, můžeme se na ně obracet se svými obavami nebo strachem. Mnozí takového člověka nemáme. Ale pro všechny je ještě možnost to „říct nahoru“.

První to byl on, kdo rozhovor zvaný modlitba začal, umožnil. Věříme, že on byl na začátku, stvořil svět, člověka, mě. On řekl to první „ano“, „mám tě rád“. On má o své stvoření zájem a starost. Soucítí, doprovází, obnovuje. Pomáhá. Jak?

Poznám, že mě Pán Bůh slyší?

Když potřebuji pomoc, je mi smutno, něco mě bolí… a někdo zavolá, uleví se mi od bolesti, nemoc se vyléčí… Nebo se nemoc nevyléčí, zhoršuje se, ale já s tím dokážu nějak žít… a nakonec i umřít. Byl to Pán Bůh, kdo mi pomohl, zavolal, kdo napsal dopis, podal léky, kdo mě povzbudil, držel za ruku…? Ano i ne. Věřím, že Boží pomoc přichází často nenápadně a často skrze člověka nebo „shodou okolností“. 

Pane, smiluj se.

V modlitbě vyslovuji své starosti, myslím na druhé lidi, na těžké situace, důležitá rozhodování. Myslím na to, co mi připadá neřešitelné. Často nevím, za co konkrétně prosit. Modlitbou nebo dovětkem k modlitbě „Pane, smiluj se“ vkládám věc do Boží milosti. Nevím, jak by mělo Boží smilování vypadat. Ale spoléhám na Boží milost.

„Pane Ježíši Kriste, (Synu Boží), smiluj se nade mnou (hříšným).“ Někdy se této modlitbě říká Ježíšova modlitba, vzývání Ježíšova jména nebo modlitba srdce. Mnozí křesťané (nejen v řeholních komunitách) si navykli ji opakovat skoro mechanicky (jako mantru) mnohokrát za sebou. Neříká se v ní, o co konkrétně prosím. Je to prosba i vyznání: Smiluj se. Buď milostiv. Potřebuji tě. Věřím, že slyšíš.

Modlitbu samou umožňuje víra, že Bůh slyší. A modlitbou je tato víra posilována. I to je smysl pravidelné i opakované modlitby.
Mohu se modlit, i když si nejsem jist, zda v Boha věřím. V modlitbě smím vyjádřit svou nejistou víru, své hledání, zda Bůh vůbec je. 

Má smysl volat Boha, který mě opustil?

Žalm 22 začíná nářkem: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ Zní nám to možná nelogicky. Když si myslím, že mě Bůh opustil, tak proč k němu volat? Právě proto, že se s tím nechci smířit. Nepřipouštím si jinou možnost, než že Bůh je a že mě uslyší. Volám ho zpět. Asi v polovině žalmu čteme větu: „A tys mi odpověděl.“ 

V Bibli jsou příběhy o lidech a Pánu Bohu. O lidech v různých situacích, bolestech, ale i vinách. A o Bohu, který lidi ani v tom těžkém neopouští. Smíme, můžeme, máme ho oslovovat, volat, prosit, aby v tom, co prožíváme, byl s námi. I když se nám zdá, že je daleko, neodpovídá nebo s naší situací stejně nemůže nic udělat. Nebo když si uvědomujeme, že my jsme odešli daleko od něj, zapomněli, neměli čas, mysleli si, že bez Boha nám bude líp. 

Jak a kdy?

Většinou se modlíme slovy. Ale i tichem, pláčem, vzdechem. Polohou těla. Radostí.Slov není potřeba mnoho. Modlit se, to je „pobýt s Pánem Bohem“.

Je dobré se modlit pravidelně. Aspoň jednou denně. Je dobré se ztišit před jídlem. Uvědomit si, že není samozřejmé, když mám co jíst, že jsem u stolu s blízkým člověkem… Je dobré začít modlitbou nový den. Poděkovat za odpočinek, probuzení, prosit o požehnání pro to, co mne čeká. Je dobré se v poledne zastavit a zamyslet, zda jdu dobrou cestou. Je dobré se ztišit večer. Ohlédnout se za tím, jaký byl den. Poděkovat, prosit o odpuštění, přimlouvat se za lidi, kteří mi leží na srdci. Je dobré se modlit, když mne čeká něco těžkého. Operace. Důležitý rozhovor nebo návštěva. Zkouška. Rozhodování. „Buď v tom se mnou, Pane Bože. Dej mi sílu.“

Je možné se modlit kdykoli. Třeba když nemůžu v noci spát nebo někde hloupě dlouho na něco čekám. Někdy se používá slovní spojení „střelná modlitba“. Něco jako když z člověka vypadne ono: „Pane Bože!“ Akorát že to neříkám bezděčně, ale uvědomuji si, že se obracím na Pána Boha. Není to jen „vycpávkové“ slovo, opravdu volám k Pánu Bohu o pomoc.

Za co?

V podstatě za všechno. V modlitbě smíme Pánu Bohu říct o tom, co nás trápí, kdo nám ubližuje, na koho se zlobíme. Můžeme prosit o zázrak. O něco, co si ani neumíme představit, že by se přece jen mohlo stát.
A je dobré také umět k modlitbě říct: „Buď vůle tvá.“

Jako lidé se mezi sebou žádáme o pomoc, omlouváme se slovy „promiň, ublížil jsem ti“, tak v modlitbě prosíme, vyznáváme a prosíme o odpuštění Pána Boha. Mluvení o tom, co mi dělá starost, o koho mám obavu – to jsou přímluvy za druhé.

Vděčnost a chvály

Děkování upevňuje vztah. Mezi lidmi i k Pánu Bohu. Uvědomuji si a vyslovuji, že nežiji jen z vlastních sil. To mi zároveň dává naději, že ani do budoucna se nebudu muset spoléhat jen na sebe. Nejsem hračkou v proudu řeky, hříčkou náhody. 

Chvála je ještě trochu něco jiného než vděčnost, je to radost obrácená směrem k Bohu. Není jasně pojmenovaný předmět, za co děkuji. Radost také někdy prožíváme „prostě jen tak“. Když chválíme Pána Boha, vypovídáme o své radosti, že žijeme, že můžeme věřit, že se na Pána Boha můžeme spolehnout, že náš dnešek i budoucnost jsou v Božích rukou. 
Například slovy písně ve zpěvníku „Tebe, Bože, chválíme…“

Sám, nebo ve společenství?

Ježíš sám odcházíval se modlit na pustá místa. Potřeboval být s Bohem sám. I pro nás je dobré se modlit sami. 

Ale i Ježíš se modlil s druhými. Například vzdával díky před tím, než rozděloval chléb zástupům nebo než s učedníky jedl poslední večeři.
Modlitba ve společenství je dobrá a důležitá. Společně se obracíme k Bohu. Navzájem se podpíráme. Je nám posilou, že máme stejný směr, stejnou oporu. Nejsem „v tom“ sám. 

A ještě něco: Někdy je dobré lidem říct, že se za ně modlíme. A naopak: poprosit o přímluvy.

Jakými slovy?

Modlit se můžeme vlastními slovy nebo použít modlitbu napsanou. Modlitbami je většina biblických žalmů, modlitby najdeme také v různých modlitebních knihách a sbírkách. 

Některé modlitby známe zpaměti. Hlavně je to Otčenáš. Ale také například společné modlitby před jídlem. Modlitby mohou být také zpívané, mnoho písní ve zpěvnících jsou vlastně modlitby. 

Někdy nám slova dojdou. Můžeme jen v tichu nebo s pláčem být před Pánem Bohem. On nám rozumí. Modlitba je přemýšlení před Pánem Bohem. Modlit se, to je „pobýt s Pánem Bohem“.

(Základem textu je brožurka ČCE „O církvi: modlitba“, vydaná v roce 2020.)

Lenka Ridzoňová
ilustrace: Adéla Kleinová, foto: pexels.com