Pestrost sborů je velká a zajímavá. Tradice jsou různé

Od kdy jsi senior Brněnského seniorátu? Trvá dlouho, než člověk pronikne do agendy seniora jako úředníka?

Jsem senior od prosince 2021, to zase není tak moc dlouho. Myslím ale, že jsem se do toho už nějak vpravil. Základní seniorské věci jsou zvladatelné, nevnímám to jako úřednickou práci. Samozřejmě jako seniorátní výbor se musíme k něčemu vyjadřovat, něco schvalovat, dokumenty archivovat a tak podobně, ale snažím se s tím neztrácet příliš mnoho času. Je mi jasné, že kvalit svého předchůdce ve funkci seniora nikdy nedosáhnu, tak jsem se od toho hned na počátku trochu osvobodil. Samozřejmě je potřeba mít věci v pořádku, ale to není hlavní náplň práce seniora. Důležitější jsou kontakty, vztahy, komunikace. V tomto ohledu se něco už podařilo a dost přemýšlím o tom, aby práce na tomto poli byla smysluplná a vyvážená. Pro mě jako seniora jde jednak o práci v seniorátním výboru, jednak o práci pro sbory a lidi v nich. 

Jak vypadá práce v seniorátním výboru?

Jsme velký seniorát – od Břeclavi přes Znojmo až po Svitavy. V seniorátním výboru je nás šest, kromě seniora a seniorátního kurátora po dvou náměstcích. Na schůze chodí i náhradníci, takže ačkoli zpravidla nejsme úplně komplet, jednáme obvykle v osmi, devíti. To už je docela velký tým, takže to nabízí rozdělení určitých kompetencí, na druhou stranu je potřeba jistá koordinace činností. Určitou výhodou pro mě je také to, že jsem už předtím byl jedno volební období náměstek seniora, takže jsem byl člen seniorátního výboru a měl možnost práci seniora sledovat zblízka. Scházíme se většinou jednou za měsíc, občas on-line, a samozřejmě mezi tím řešíme telefonicky nebo mailem neodkladné záležitosti. Máme i systém elektronického hlasování, takže i hlasovat můžeme na dálku, když je to potřeba. 

Co je na práci seniora povzbuzující, a co frustrující?

Ta práce je opravdu velmi rozmanitá. Povzbuzující je setkávat se s lidmi z různých sborů a pozorovat, co všechno se ve sborech děje. U mě se sejdou zprávy o životě všech sborů, když mají po sborových shromážděních – a je nádhera to číst! I z těch (trochu otravných) evidenčních dotazníků jde vyčíst, jaké všechny aktivity, kolik různých shromáždění se koná. To je velmi povzbudivé a krásné. Vidíme, kolik věcí se ve sborech děje a jak jsou pestré. Sbory jsou různé, každý se zaměřuje na něco jiného, někdo se víc věnuje seniorům, někdo dělá všechno možné pro děti, někdo se zapojuje víc v místní obci, někdo s přesahem pro širokou veřejnost. Myslím, že z tohoto jakoby seniorátního nadhledu je vidět to krásné a povzbuzující. Možná některé malé sbory toho dělají méně, nemají sílu ani lidi na víc a jsou z toho smutné, ale z pohledu celého seniorátu je potřeba připomínat, že dohromady je toho spousta a je to velmi pestré a rozmanité. 

A co je frustrující? Když se vyskytnou nějaká nedorozumění a z nich vyplývající napětí nebo nepochopení. To je někdy náročné a frustrující. Když pak do nějakých nesvárů můžu vnést svůj nestranný pohled a možná i nadhled, snažím se o to. Někdy mám dojem, že některá nedorozumění a napětí vznikají z podobných důvodů – že se nedobře nebo nedostatečně komunikovalo. To pak přemýšlím o tom, jestli je šance s tím něco dělat. V poslední době mám dojem, že několikrát došlo k nějakým nedorozuměním při hledání nových kazatelů. Tak tam by určitě bylo dobré více o tom mluvit a taky si předávat zkušenosti, jak tyto věci lépe řešit. 

Znáš osobně všechny farářky a faráře a stihl jsi již navštívit všechny sbory? 

Farářky a faráře znám určitě všechny. Některé víc, některé míň. Potkáváme se na pastorálkách a snažím se s nimi být v kontaktu i méně formálně. Navštěvujeme se, telefonujeme si. Za důležité považuju znát všechny kurátory. V Brněnském seniorátu máme tradici setkávání kurátorů i místokurátorů se seniorátním výborem jednou za rok, to mně připadá důležité i z hlediska nějakého sdílení a taky aby se tito lidé z různých konců znali navzájem. Sbory jsem navštívil také všechny. Nedávno jsem jel do Dambořic na pověření nového staršovstva, a to byl poslední sbor, ve kterém jsem do té doby ještě nebyl. 

Jak vypadají vizitace?

Na vizitace jezdíme obvykle ve dvou – jeden farář a jeden laik – a v seniorátním výboru si to dopředu naplánujeme a rozdělíme, abychom se vystřídali a za funkční období objeli všechny sbory.

Pracuje v některém sboru pastorační pracovník?

Pastorační pracovníky máme v seniorátu čtyři, pracují ve větších městských sborech Brno I a Brno II, ale také ve Vanovicích, kde dřív byla dvě farářská místa, a v Kloboukách. 

Jak vypadá práce s mládeží? 

Samostatného pracovníka pro práci s mládeží žel v současnosti v seniorátu nemáme. V minulosti jsme jednoho úvazkového pracovníka měli, a bylo to moc dobře. Máme ale docela aktivní mládež, ta toho organizuje spoustu. Ty připravuje seniorátní odbor mládeže (SOM) ve spolupráci s brněnským SEMem (Sdružení evangelické mládeže). Tradičně to jsou tzv. školky mládeže – seniorátní setkání, které se koná dvakrát do roka. Bývá tam kolem sedmdesátky až stovky lidí, což je povzbudivé. Seniorát je opravdu rozlehlý, takže fungují dvě koordinátorky pro práci s mládeží – vedle farářky Ivy Květonové, která je pověřenou členkou SOMu, se soustředí na práci v severní části seniorátu farářka Ida Tenglerová. Některé akce jsou tedy oblastní, ne pro celý seniorát, protože je to daleko. Některá setkání se dějí sousedsky, třeba Vanovice – Boskovice. SOM připravuje tzv. konfivíkendy, což jsou setkání konfirmandů z více sborů, aby se seznámili. Poslední dobou se konají konfivíkendy ve stejném termínu, kdy je konvent, což znamená, že v pátek jsou s konfirmandy i faráři, ti si v sobotu odskočí na konvent, mezitím má program pro konfirmandy mládež ze SOMu, a faráři se za nimi zase vrátí.

Co jsou YESLE a PlesEM?

To je specifická aktivita brněnských sborů. V Brně jsou čtyři sbory a taky se tam koncentruje mládež díky středním a vysokým školám. YESLE jsou bohoslužby pro mládež, které bývají v pondělí jednou za měsíc, a pokud vím, tak i s možností rozhovoru u čaje. A PlesEM je opravdový společenský ples, který pořádá SOM a SEM a na který chodí mládež i dospělí. Už má mnoholetou tradici.

Celocírkevní sjezd mládeže bude letos na podzim ve Svitavách?

Ano, bude. Už byl jednou, před 14 lety. Je to příhodné místo, na hlavní trati, vhodné svými prostorami pro setkání většího množství lidí i ubytovacích kapacit. A přitom vše v docházkové vzdálenosti.

Které sbory pořádají tábory pro děti, sborové dovolené a podobně? 

Nedokážu to vyjmenovat, ale ze zpráv o životě sborů vím, že nejméně v polovině sborů jezdí na sborové dovolené nebo organizují tábory pro děti. Někde jde o pobytové tábory, někde o takzvané přífarské, kde děti chodí celý týden na připravený táborový program, ale spát jdou večer domů. Někde dělají také sborové víkendy. Brněnským sborům patří rekreační středisko na Blažkově, to je v srdci Vysočiny, a tam jsou celé léto týdenní běhy, které nejsou navázány na jeden sbor, ale jezdí tam lidi ze všech koutů seniorátu i odjinud. K Blažkovu patří ještě další akce – LESEM (Letní setkání mládeže) – určená pro odrostlejší děti a začínající mládež. 

Loni jsme se v Českém bratru podrobně věnovali školám Evangelické akademie. Které z nich vzdělávají děti v Brněnském seniorátu?

Je to Střední zdravotnická škola v Brně Líšni a Vyšší odborná škola sociálně právní, která sídlí v centru Brna. Pak máme základní školu Filipku, která těsně spolupracuje s husovickým sborem. Letos se bude otevírat první evangelické gymnázium EGY, navázané na Filipku. A v Sudicích, což je vesnička u Boskovic, vznikla z nadšení faráře a několika lidí z boskovického sboru základní a mateřská škola. Instituční provázanost není žádná, protože školy Evangelické akademie jsou zřizovány povšechným sborem a mají v Praze své ústředí, ale lidsky a vztahově se snažíme, abychom provázáni byli. Školy dávají také zprávu na konvent, což utužuje vazby a my jsme za to vděčni. Se školami EA se snažíme být v kontaktu také přes školní kaplany.

Vědí lidé ve sborech, k čemu je seniorát dobrý?

Je to jistě různé, ale spíš asi ano. Pořádají se seniorátní setkání, na která lidi jezdí, takže vědí. Je pravda, že tradiční seniorátní konference jsou v poslední době navštěvovány méně, ale je to asi tím, že nabídka je obecně obrovská. A pak hlavně presbyteři dobře vědí, k čemu seniorát je, když potřebují něco vyřídit: volit faráře, pomoct s nemovitostmi, opravami a podobně. V rámci seniorátu máme e-mailovou konferenci, přes kterou posíláme informace a pozvánky na různé seniorátní i nadsborové akce, takže všichni vědí o tom, co se děje jinde. A v tom je skryto, že víme o sobě vzájemně i o seniorátu jako celku. Organizujeme také seniorátní neděle – jednou ročně, dřív obvykle v červnu, od loňska jsme je přesunuli na září – setkání takového festivalového typu. Dopoledne společné bohoslužby a pak různý program: přednášky, dílny, program pro děti… na celý den. A lidé z menších sborů, kde tolik věcí nemají, rádi jezdí, aby se potkali s dalšími lidmi z okolních sborů. 

Je potřeba měnit hranice seniorátů, jak o tom teď rozhodl synod?

Brněnského seniorátu se navržené změny skoro netýkají. Takže k tomu není moc co říct. Týkají se akorát sboru Svitavy (mého působiště!) a Moravské Třebové, které by se měly stát součástí jiného seniorátu. Tak tam to téma je, ale návrh je smysluplný a je to výzva. Vždyť tyto sbory leží v Pardubickém kraji, kam jezdí vyřizovat úřední věci. Tak dává smysl, aby se i seniorátem přičlenili tam.

Využívají sbory v seniorátu nabídku podpory v rámci diakonických a rozvojových projektů či Jeronýmovy jednoty? 

Myslím, že naše sbory jsou v tomto docela aktivní. Žádosti nám procházejí rukama v seniorátnímu výboru a zdají se nám dobré a smysluplné. Například po přestavbě sborových prostor v Břeclavi zde funguje centrum Bethesda, kam chodí lidi z venku, u nás ve Svitavách se také podařilo rozvinout práci, na kterou jsme získali peníze z grantu. Za ty roky je hodně sborů, které čerpají nejrůznější podpory a rozvíjejí činnost, nechci jmenovat, abych někoho nevynechal…

Funguje v některém sboru spolupráce s Diakonií? 

Už mnoho let fungují dvě velká střediska – v Kloboukách (nejstarší ze všech, vzniklo ještě před revolucí v roce 1989) a v Brně. Obě mají dobrou spolupráci s místními sbory. Nově vzniklo středisko ve Svitavách – z iniciativy staršovstva svitavského sboru se staví domov pro seniory ve Vendolí. A taky bude první středisko Diakonie v Pardubickém kraji. Každoročně přicházejí střediska Diakonie se svými zprávami na konvent, za což jsme velmi vděčni, to je důležité propojení s církví. A seniorát vyhlašuje na první adventní neděli sbírku pro Diakonii, kterou podporuje střediska v Brněnském seniorátu.

Brněnský seniorát sdružuje sbory vinařské na úrodném jihu Moravy, sbory v okolí Brna, Drahanské vysočiny (Boskovice, Vanovice) i sbory vysočinské (Rovečné, Veselí…) Mají ty sbory něco společného?

Pestrost sborů je velká a zajímavá. Tradice jsou různé. Na druhou stranu leccos společného určitě mají. To je vidět na těch seniorátních setkáních. Tam je přímo hmatatelné, že se ti lidé chtějí potkat, že jsou si blízcí.

připravila Daniela Ženatá
foto: Ben Skála