Pestré tradice a různé teologické důrazy

Nedá mi to, musím začít nedávným děním: Jeseník, Krnov, Opava… mnoho míst vašeho regionu bylo postiženo zářijovými povodněmi, někde se prohnala až stoletá voda. Už jste se trochu vzpamatovali?

Zdá se, že ano. Sborových objektů se to naštěstí moc nedotklo, ale mnoha lidí ze sborů ano. Musím ocenit faráře v postižených místech – Danielu Havirovou v Jeseníku, Štěpána Janču v Krnově i Pavla Janošíka v Opavě. Organizovali pomoc, zjišťovali, co kdo potřebuje, otevřeli kostel pro potřeby ztišení, sháněli materiální pomoc. Pokud vím, v Krnově se dostala voda do sklepa a ten bylo potřeba vyčistit. Teď spolu mluvíme asi v třetím týdnu po povodních. Je jisté, že některé opravy silnic, tratí nebo mostů budou na měsíce. Doprava zatím nefunguje, všude leží trosky, ale myslím, že se teď už život pomalu bude vracet do normálních kolejí. Předcházet katastrofám moc nejde, ale jako církev můžeme být nablízku lidem, kteří potřebují pomoct a povzbudit. Na tomto místě bych také rád vyzdvihl práci Martina Balcara z ústředí, který se mně ozval už dopředu, když se ta voda valila, a nabízel pomoc a součinnost s Diakonií. Takže i já jako senior jsem byl uklidněn a vděčný za podporu, která se pak opravdu ukázala jako potřebná.

Od kdy jste seniorem Moravskoslezského seniorátu? Trvá dlouho, než člověk pronikne do agendy seniora jako úředníka?

Seniorem jsem od prvního ledna letošního roku, takže mám za sebou devět měsíců. Jak dlouho trvá, než člověk pronikne do agendy, tak úplně nevím, protože mám pocit, že to ještě neskončilo. Letmé seznámení trvalo asi čtrnáct dnů; to přijel Honza Plecháček z ústředí a všechno mi vysvětlil. Prostě mě zaučoval, to bylo výborné. Pak nastala ta praktická část, kdy člověk během roku zjišťuje, co a jak. Termíny, schůzky, akce, příprava konventu, všechny výkazy k závěru roku a tak. Doufám, že příští rok už poplyne hladce.

Jak pracuje seniorátní výbor?

Seniorátní výbor pracuje výborně. Je nás docela hodně – po dvou náměstcích seniora i seniorátního kurátora, na schůze jsme začali zvát také náhradníky. Při poslední volbě se obnovila polovina členů, takže se seniorátní výbor takříkajíc restartoval. Práce je intenzivní, pohádat jsme se zatím nestihli. Pro mě je výhodou, že jsem nenastupoval do rozjetého vlaku, ale že nás bylo na startu více. Současně je dobré, že prvním náměstkem se stal Luba Červenka, někdejší senior, takže mám vedle sebe zkušeného rádce, na kterého se mohu kdykoli obrátit. 

Už jste měl možnost zažít, co je na práci seniora povzbuzující a co frustrující?

Povzbuzující je určitě to, co jsem teď říkal. Jsem mezi lidmi, o které se můžu opřít. Něco opravdu frustrujícího zatím za sebou nemám. To možná prožiju časem, když se člověk o něco snaží a ono to nejde a nejde. Co mi dělá trochu vrásky, je obsazenost sborů v seniorátě. Máme opravdu hodně sborů bez faráře, což pak vede k tomu, že skoro všichni zbylí mají administraci dalšího sboru, někdy i dvou. Ze čtyřiadvaceti sborů v Moravskoslezském seniorátě je neobsazených jedenáct, takže skoro polovina. 

Znáte osobně všechny farářky a faráře? Jak probíhají vizitace ve sborech?

Na první vizitaci se teprve chystám. Ale v seniorátě žiju a působím už dvacet let, takže všechny své kolegy a kolegyně znám. Že bych se všemi hovořil v nějakém pastoračním rozhovoru z pozice seniora, to zatím ne, ale známe se poměrně dobře, s některými i důvěrněji. Je to také tím, že farářský tým je zde po delší dobu docela stabilní.

Jak vypadá práce s mládeží? Pracuje v některém sboru pastorační pracovník?

Práce s mládeží je výborná, daří se. To je pro mě velké povzbuzení. Máme seniorátního pastoračního pracovníka pro práci s mládeží Ondru Sabelu a ten se docela otáčí. Pochází z Těšína a ačkoli zpočátku vypadal trochu nesměle, rozkoukal se velice rychle, má dobré nápady a stále přemýšlí, co by se dalo ještě vylepšit. Snaží se malé skupinky ve sborech propojovat, objíždí je a organizuje různá setkání. Děje se toho opravdu hodně, zpráva o aktivitách mládeže na konvent je snad delší než zpráva seniorátního výboru. Máme i seniorátní farářku pro mládež, je mezi mladými velice oblíbená, je ale nyní na mateřské. Přesto zůstává s mnohými mládežníky v osobním kontaktu, což má také svou hodnotu.

Kolik sborů pořádá tábory pro děti, sborové dovolené nebo podobné akce?

Těch sborů, které pořádají tábory pro děti, je určitě dobrá polovina. I když tam třeba není mládež, práci s dětmi se věnují a o prázdninách organizují buďto příměstské nebo pobytové tábory. Dva nebo tři sbory pořádají akce pro všechny generace, vlastně takové sborové dovolené nebo kratší setkání, třeba prodloužené víkendy. Výroční zprávy ze sborů teprve budu číst, ale řekl bych, že skoro v každém sboru se něco takového děje. 

Jak dnes funguje Travná?

Pro několik generací je to opravdu fenomén. Místo zastrčené na mapě, poblíž Javorníka u Jeseníku. Ať jdete z Travné kterýmkoli směrem – i na jih – dojdete do Polska. Dnes jsou lidé, kteří prošli Travnou, nejaktivnější pracovníci v seniorátě. Zakladatelé, manželé Petrovi, už nežijí, ale dům Setkávání na Travné slouží stále k setkávání jak mládeže, tak všech generací. Někteří staří travňáci mají už i vnoučata, ne-li pravnoučata. Dům Setkávání nepatří církvi, ale funguje dnes jako zapsaný spolek. Jako seniorátní výbor máme v plánu se s lidmi ze spolku brzy setkat a propojit je právě s naším pastoračním pracovníkem Ondrou Sabelou. Z toho by mohla vzniknout další zajímavá spolupráce ve prospěch mládeže nejen z našeho seniorátu. Akce na Travné jsou takové koření, které dává životu mládeže specifickou příchuť.

Ví lidé ve sborech, k čemu je dobrý seniorát?

Doufám, že ano. I s faráři jsme měli nedávno takové sezení s probíráním otázek jako „k čemu je dobrý seniorátní výbor a seniorát a co od nich očekávám“. Předpokládám, že informovaný farář pak snáze zodpoví podobné otázky členům sboru.

Je potřeba měnit hranice seniorátů, jak o tom rozhodl synod? Týkají se Moravskoslezského seniorátu nějaké razantnější změny?

Našeho seniorátu se změny nedotkly. Ale celkově vnímám změny jako potřebné. Větší celky jsou určitě snáz udržitelné a provoz ekonomičtější. Náš Moravskoslezský seniorát je velice rozlehlý, já to mám na druhý konec dvě hodiny autem, takže nějaké obavy, že to budu mít na pastorálku daleko, což například zaznělo na synodu jako argument proti změnám, neberu. Já to mám daleko už teď. A někde je i změna hranic seniorátu zcela namístě. Kladu si otázku, zda i náš seniorát dokáže být při své rozlehlosti samostatným cekem, když máme skoro polovinu sborů neobsazených. Změny se nás zatím nedotkly, ale teprve čas ukáže, zda to tak zůstane.

Využívají sbory v seniorátu nabídku podpory v rámci diakonických a rozvojových projektů či Jeronýmovy jednoty? Jak?

Ano, využívají. Na seniorátním výboru jsme to zrovna nedávno probírali. Jsou sbory, které žádají, mnohé opakovaně, a mnoho dobrého z přidělených peněz už vybudovaly či zorganizovaly. Jsou ale i sbory, které si jako by netroufají a nic zatím nepodaly. Ty chceme podpořit, pomoct jim, aby se do něčeho pustily.

Funguje v některém sboru spolupráce s Diakonií? 

Na úrovni sborů je spolupráce se třemi středisky. Šumperský farář Jakub Pavlús jezdí do domova pro seniory v Sobotíně, nyní si dokonce dělá kaplanský kurz a rád by tam pracoval jako diakonický kaplan. V Rýmařově je diakonické zařízení, které má jako partnerský sbor Olomouc. Je to trochu daleko a nyní po odchodu diakonky Noemi Batlové do důchodu kontakty trochu zvolnily. A ostravská Diakonie, která provozuje i školu a školku, má vazbu na ostravský sbor, ale k tomu nemám moc informací, tam to žije svým životem. Letos nemáme na konventu žádné volby, tak zveme právě ředitele všech diakonických středisek působících v seniorátě, aby na konventu vystoupili a prezentovali činnost svých středisek. Tak se i jako senior dozvím, jak to kde funguje.

Čím byste Moravskoslezský seniorát charakterizoval? Mají sbory něco společného?

Jsou tu čtyři typy sborů. Tradice, duchovní základ a směřování jsou velmi různé. Český Těšín má silnou luterskou tradici a jinou historii než všichni ostatní. Máme tu toleranční sbory, které žijí z této tradice. Pak jsou tu sbory, které vznikly díky přestupovému hnutí, a nakonec sbory, které vznikly po druhé světové válce při osídlování Sudet. Těch je tu poměrně hodně a jsou poznamenané jistou vykořeněností, absencí tradice a nyní velkým úbytkem členů. Sbory spojuje to, že patří k jedné církvi – Českobratrské evangelické. A my faráři se snažíme nést poselství – evangelium – do všech míst, kde působíme. Samozřejmě se to daří někde líp a někde hůř.

Co váš seniorát nabízí ostatním? 

Myslím, že nabídnout můžeme zkušenost s prací na velké rozloze. Například jsme rozdělili seniorát na pět okrsků, v každém je několik sborů, které k sobě mají geograficky blíž. A některé akce se konají v rámci toho okrsku, protože kdyby lidé měli jet někam na druhý konec seniorátu, tak by nepřijeli. Spolupráce farářů a setkávání lidí ze sousedních sborů funguje dobře. A myslím, že nabídnout můžeme také zkušenosti s tou pestrostí tradic, duchovní orientace a teologických důrazů, jak jsem zmínil výše. Jak spolu komunikovat, když jsme tak různí.

Daniela Ženatá
foto: archiv seniorátu