Pečovat o to, co vzešlo. Oslavy v Polabí

Bohoslužbami s večeří Páně v hořátevské toleranční modlitebně posloužil synodní senior Pavel Pokorný. Zároveň během dne předal celkem tři Medaile vděčnosti synodní rady – v rámci ranních bohoslužeb zástupkyni kazatelské stanice Květě Drahokoupilové, odpoledne v Nymburce potom Miladě Havránkové (in memoriam) a Josefu Čablíkovi. 

Po společném obědě v Nymburce následovalo krátké povídání o historii a vzpomínky pamětníků, koncert klasické hudby, rozhovor se synodním seniorem, tvoření podzimních přírodních dekorací a také hry pro děti. 

Došlo i na společnou fotografii u památečního doubku. Když totiž nymburští hledali místo, kde by zasadili „výroční strom“, zjistili, že u pařezu nedávno pokáceného starého smrku se zazelenaly dva výhonky dubu. „V tom v kořenech starých pupen prask, hle, zelenej proutek, kde prach čekals,“ připomněl slova jedné písně ze zpěvníku Svítá nymburský místokurátor Tomáš Groll a objasnil, že se díky tomu namísto sázení nového raději rozhodli pečovat o to, co samo vzešlo a našlo si cestu k životu. 

Fragmenty příběhů těch, kteří obdrželi medaili vděčnosti synodní rady

„Významným obdarováním sestry Květy Drahokoupilové byla její péče o členy sboru. Znala snad každou domácnost v Hořátvi. Blahopřála k narozeninám, obcházela členy s dopisy… Pro farářku sboru byla velkou oporou právě v pastoračních záležitostech. V současnosti již sestře Květě zdraví příliš neslouží. Přesto se ve svých 81 letech naučila s počítačem a pravidelně se účastní online biblických hodin, čte si kázání a ráda slyší každou novou zprávu ze sborového života. Zvláštní vzpomínkou, mezi bohatou zásobou jiných, bylo, jak se ujala jedné konfirmandky, která neměla církevní zázemí. Sestra Květa se jí v době přípravy stala ,babičkou‘ ve víře.“

„Sestra Milada Havránková prožila dospělá léta v Nymburce. Zde se velmi rychle zapojila do práce a nabídla své účetnické vzdělání a zaujetí. Žádný úkol nikdy neodmítla. I když měla svou ,úřední‘ agendu, která by jiného zcela vytížila, sestra Milada navíc pro každou příležitost upekla a přinesla něco dobrého. Starším členům sboru psala přání k narozeninám. Přes vážnou tělesnou indispozici se do pozdního věku pravidelně účastnila bohoslužeb a upřímně se zajímala o každého nově příchozího, vítala jej a radovala se. Milada Havránková zemřela koncem července letošního roku.“

„Bratr Josef Čablík se do Nymburka přiženil ze Znojma a tehdy také vstoupil do místního evangelického sboru. Prostředí církve bylo pro něj nové, ale svým zájmem a ochotou pomáhat se brzy stal ve sboru nepřehlédnutelným. Byl zvolen do staršovstva a působil zde celých 32 let jako člen, místokurátor a také 15 let jako kurátor. Svou roli našel mimo jiné v péči o sborové budovy a zázemí. V rodině se ho prý s nadsázkou ptávali, jestli se do sboru nechce už úplně odstěhovat. Vždy pečlivě připravoval společné brigády a sám obvykle odcházel domů mezi posledními. Během let našel ve sboru několik lidí, kterým dlouhodobě pomáhal, ať už s technickými věcmi v domácnosti, nebo v péči o děti. Těší se z rozvinuté ekumeny a spolu se svou ženou Janou, katoličkou, se rád účastní společných bohoslužeb.“

Jiří Hofman
foto: Adéla Fialová