(ČB 9/2025) Vyrážím na samotný sever České republiky, do Bílého Potoka, nevelké obce ukryté pod úbočím Jizerských hor. Ve dnech 3.–10. srpna se zde totiž koná Pecka, vzdělávací kurz pro pracovníky s mládeží. Dobře skrytá je i chalupa. Abych se k ní dostala, musím se probojovat silniční uzavírkou. Cesta tu vede jen jedna, a tak nezbývá než odstavit auto a táhlý kopec vyšlapat po svých.
Sotva obtěžkaná zavazadly vysoptím po čerstvě položeném asfaltu nahoru, už mi míří vstříc známá postava v pruhovaném tričku a v klobouku. Dominik Bláha je jednou z klíčových tváří Pecky. Jako dlouholetý člen Celocírkevního odboru mládeže (COM) stál při jejím zrodu a dnes je lídrem jejího organizačního týmu.
„Ta myšlenka se urodila v COMu a nějakou dobu se rozvíjela. V letech, kdy jsem byl jeho členem, bylo velkým tématem vzdělávání. Pracovali jsme na projektech jako Venite a podobně. Souběžně s tím se rozvíjela právě i myšlenka nějakého vzdělávacího kurzu,“ vypráví Dominik. Počátky Pecky datuje do zimy 2022, kdy se začala rodit koncepce prvního ročníku. Tehdy se prý společně s Damaris Kopeckou, Zuzanou Potočkovou (dříve Férovou) a Romanem Mazurem rozhodli chopit příležitosti a dát projektu jasnější kontury.
Název kurzu svojí symbolikou odkazuje k pecce jako jádru ovoce. „Každý z nás v sobě tuhle pecku, ze které může vyrůst strom úžasného ovoce Ducha svatého, má,“ píše se na webu akce. S peckou se pracuje i přímo na kurzu. Například je to přívěsek z velké mangové pecky, který každý den smí nosit pouze vedoucí dne. Každé ráno pak všichni společně vymyslí jedno heslo, které vystihuje včerejší den, a toto heslo na pecku připíší. Jednou za čas účastníky navštěvuje i mýtická postava Peckose , který dává účastníkům možnost zasoutěžit si o zlatou pecku. Ten, který jich během kurzu posbírá nejvíc, vyhraje zajímavou cenu – tou letošní byla volná vstupenka na sjezd mládeže v Teplicích.
Organizační tým tvoří pět mladých aktivních evangelíků, kteří mají různorodé zkušenosti s mládeží, například z Celocírkevního odboru mládeže, ze seniorátních či sborových mládeží, ale také z církevního ústředí nebo ze skauta. Pětici laiků doplňují dva duchovní, českolipská farářka Petra Náhlovská a libeňský farář Roman Mazur, který navíc působí i jako spojka se synodní radou. „Chtěli jsme, aby v týmu byli aspoň dva faráři. Děláme křesťanský kurz a spiritualita je jeden ze tří pilířů, na kterých Pecka stojí,“ říká Dominik Bláha. Druhým dechem dodává, že složení i dynamika týmu jsou pro charakter kurzu klíčové. To potvrzuje i další z jeho členů Adéla Bednaříková: „V týmu Pecky se máme rádi a vzájemně se doplňujeme a obohacujeme. Vnímám jako důležité, že nás spojuje víra v Boha, touha podporovat evangelickou mládež a také chuť dělat Pecku co nejlépe.“
Formálně akci zaštiťuje oddělení mládeže ústřední církevní kanceláře, které Pecku také financuje. Díky tomu, že je Pecka součástí oficiálního církevního vzdělávání, se podařilo získat finanční podporu také ze zahraničí, konkrétně z Evangelické církve Bádenska.
Na koncepční rovině je kurz propojen také s Celocírkevním odborem mládeže (COM), který s cílovou skupinou, tedy mladými evangelíky ve věku od 15 do 25 let, na celocírkevní úrovni pracuje i v rámci dalších projektů. „Církevní identita je pro nás důležitá. K církvi se otevřeně hlásíme, na kurzu se o ní bavíme, zveme si hosty z církevního ústředí. Spolupráce s církevním ústředím je velmi dobrá,“ doplňuje Dominik.
Koncept Pecky stojí na třech základních pilířích. V první řadě je to samozřejmě spiritualita. Tu kurz rozvíjí v jejím komunitním i individuálním rozměru. Součástí každodenního programu je několik bloků věnovaných duchovnu. „Pilířem je vždy biblický text, zvýrazňující hodnotu, jako je např. důvěra, odvaha atd., kterou podrobněji probereme v různých podobách v kostře příběhu. Důležitá mi přijde závěrečná společná reflexe a otázky vztahující se ke každému osobně, o kterých lze přemýšlet i po skončení kurzu,“ upřesňuje farářka Petra Náhlovská způsob, jak koncipuje programy s duchovní tematikou. Jak sama říká, během kurzu působí také jako „mobilní kaplička“ – přítomným je kdykoliv k dispozici pro individuální rozhovory či pastoraci.
Stěžejním rozměrem kurzu je samozřejmě čerpání znalostí a praktických dovedností, které mají účastníkům pomoci s tvorbou a organizací akcí pro mladé. Prostor je zde věnován například komunikaci, vedení porad a dalších praktických dovedností pro pořádání akcí pro mládež.
Posledním pilířem je pak důraz na individualitu každého účastníka. „Každý z nás je jedinečné Boží dítě. Každý má své silné a slabé stránky. (…) Každý z nás má množství talentů, skrze které může naplňovat svůj život. Každý z nás by měl znát svou cenu,“ uvádějí organizátoři na webu kurzu.
Právě tato trojice Pecce podle Dominika Bláhy vtiskuje její jedinečný charakter. „Myslím, že devízou našeho kurzu je, že se tu snoubí tři důležité oblasti – kromě předávání praktických dovedností se snažíme i o rozvoj osobnostní a spirituální. To celé stojí na týmu zkušených lidí, kteří se práci s mládeží dlouhodobě věnují a mají pro věc to správné zaujetí.“
Primární cílová skupina kurzu jsou mladí lidé aktivní v církvi, kteří pracují s mládeží. Typicky jde o členy seniorátních odborů mládeže nebo vedoucí sborových mládeží, podle slov pořadatelů je ale kurz otevřen všem, kteří o něj mají zájem. Možnosti, jak nabité zkušenosti zužitkovat, jsou totiž široké.
Pilotní ročník Pecky proběhl vloni, tehdy ještě v jiném formátu. Účastníci se scházeli po tři víkendy v průběhu roku. Letos se organizátoři rozhodli pro odlišný koncept, který lépe odpovídá potřebě intenzivnější a soustředěnější práce, a kurzu vyhradili jeden celý srpnový týden. „Jedním z hlavních důvodů ke změně bylo, že Pecka není jen vzdělávací, ale také silně osobnostní a prožitkový kurz. V týdenním rozsahu se dá prožitek vytvořit mnohem silnější a intenzivnější,“ objasňuje Dominik Bláha.
Týdenní kurz stojí na pečlivě sestaveném a obsahově hutném programu, který má pevné principy. Klíčovou částí dne je dopolední blok. Ten je každý den věnován nějakému vzdělávacímu či seberozvojovému tématu, např. nenásilné komunikaci, týmové spolupráci nebo práci s Biblí. „Chtěli jsme se vybraným tématům věnovat trochu víc do hloubky, takže jsme jich vybrali jen pár, ale zato jsou jim věnované víc než tříhodinové bloky,“ doplňuje Dominik.
Odpoledne je typicky rozděleno do dvou kratších úseků. Oproti dopolednímu, intelektuálně náročnějšímu programu se zde klade větší důraz na interaktivitu, kreativitu, zážitek. Po večeři je prostor pro tzv. skupinky, kde mají účastníci možnost v komornějším složení společně s lektory reflektovat uběhlý den. Na každý večer je připraven odpočinkový program jako například čajovna, hudební večer nebo společenské hry.
Kurz vedou primárně přímo členové sedmičlenného organizačního týmu, ale v programu je také vyhrazen prostor pro hosty. Letos to byl například úvod do vývojové psychologie s psycholožkou Adélou Švestkovou, přítomné zaujala také debata s členem synodní rady Ondřejem Titěrou a vedoucí oddělení mládeže Alenou Podrazilovou.
Celý den pak rámuje duchovní ztišení, ať už je to ranní „spirituální chvilka“ nebo večerní pobožnost. Nedělní dopoledne je vyhrazeno bohoslužbě s večeří Páně pod širým nebem.
A co je podle organizátorů hlavním cílem kurzu? „Chceme účastníka namotivovat pro práci s mládeží. Chceme ho do církve trochu uvést, propojit s ní a rozvinout v těch třech oblastech, o kterých jsme už mluvili. Nejde nám zdaleka jen o vzdělávání, chceme dát účastníkům i nějaký zážitek, náboj,“ vysvětluje Dominik. Právě to se podařilo například v případě 17leté Kláry. „Před Peckou jsem byla dost demotivovaná cokoliv dělat v církvi. Ale díky Pecce se to obrátilo a zase mám chuť a elán se něčeho chopit,“ popisuje.
Letos se na Pecce sešlo celkem osm účastnic, osazenstvo totiž tvořily výhradně mladé ženy. Jednou z nich je i třiadvacetiletá Dorotea Neumannová z Rokycan. O Pecce se dozvěděla na sjezdu mládeže 2023 v Čáslavi. Kurz ji zaujal, ale tehdy ji ještě nabídka nepřesvědčila. „V minulosti jsem už byla na různých skautských vzdělávacích kurzech. Nechtěla jsem se zahlcovat dalšími návody, jak mám co dělat,“ popisuje. Nakonec se ale rozhodla to zkusit s tím, že se pokusí případně nežádoucí aspekty odfiltrovat. „Doufala jsem, že minimálně potkám nové lidi, kteří jsou aktivní v církvi.“ Právě vzájemné sdílení s ostatními účastnicemi i lektory je to, co s odstupem hodnotí jako to na kurzu vůbec nejcennější. Poznatky načerpané během kurzu Pecka plánuje zužitkovat nejen při práci v západočeském seniorátním odboru mládeže, jehož je členkou. „Vnímám, že to jde využít i kdekoliv jinde, třeba ve skautském prostředí nebo ve škole,“ přemítá.
Z kurzu odjíždím ještě v jeho průběhu, takže je zřejmé, že ptát se na věci příští je předčasné. Společná evaluace letošního kurzu organizační tým teprve čeká. „Asi to bude znít ješitně, ale já jsem s tím kurzem vlastně spokojený, a to hlavně proto, že se podařilo dát dohromady velmi kvalitní tým,“ odpovídá Dominik na moji otázku, kde vidí prostor pro zlepšení on. Drobné nedostatky se samozřejmě najdou, od účastnic například vyslechnu, že by si přály více volného času.
Už teď je však jisté, že příští ročník Pecky se uskuteční v první polovině srpna 2026. Bližší informace se budou průběžně objevovat na webu kurzpecka.cz nebo na sociálních sítích evangelické mládeže.
Přestože je projekt teprve na začátku, ukazuje se, že Pecka je jedinečná příležitost, která nabízí prostor pro růst, sdílení a inspiraci pro každého, kdo si přeje, aby ta jeho pecka dobře vyklíčila.
Adéla Rozbořilová