Paní farářová, pro kterou je církev širším domovem

Zatímco oni žili na faře, mně a mému manželovi nabídli svůj nový byteček, připravený na důchod – na hezkém místě s vyhlídkou na park a hrad. Paní farářová mi později přidala i pokojové kytičky, abychom to tam měli veselejší.

Velmi brzy mi byla oporou i proto, že její muž odjel na dlouhou cestu na Kubu a do Nikaraguy, a tak zůstala péče o sbor, farní kancelář atd. z velké části na mně. Paní farářova věděla dobře, jak funguje úřad i sborový život, znala snad všechny jeho členy a s tichostí, skromností, ale naprosto spolehlivě mi pomáhala.

Sestra Marta Rozbořilová patří k té generaci farářských manželek, pro které byla církev širším domovem, ne-li přímo domácností. Byla dobrá hostitelka, uměla naslouchat, udržovala chod fary bez jakéhokoli nároku na odměnu, uznání, ba odpočinek. Nevzpomínám si, že by si někdy stěžovala, ač práce bylo hodně, peněz pomálu a starosti všelijaké…

Marta Rozbořilová (*1932) je vdova po faráři Miroslavu Rozbořilovi (1929–2014). Ten spojil svůj profesní život zejména se sborem v Boskovicích, kde byl téměř třicet let farářem. Působil také ve sborech v Třebechovicích p. Orebem, v Kostelci nad Orlicí či v České Třebové. Kromě toho byl v letech 1979–1991 brněnský senior a pracoval také v ústřední církevní kanceláři jako tajemník pro ekumenu. Sestra Rozbořilová žije v Boskovicích, kde je členkou evangelického sboru.

Jsem vděčna za to, že jsem se za svého života potkala s celou řadou takových žen – služebnic, které byly oporou svým mužům, dětem, vnoučatům, ale také třeba kostelníkům, presbyterům či nám, začínajícím kazatelům.

Prosím Pána Boha, aby dal sestře Rozbořilové ještě hodně radosti a lásky a neméně prosím za to, aby i v dnešní době povolával pro své dílo stejně obětavé a věrné pomocníky.

Jana Potočková

foto: Libuše Rozbořilová