Sursum corda – Pán Ježíš Kristus vstal z mrtvých

Český bratr 3/2013.

foto: Creative Commons / Daniel Baránek

„Tematika velikonočních písní nezevšední,“ říká Jiří Pavlica k písni, kterou objevil ve sbírce Františka Bartoše a Leoše Janáčka (1899/1901) Národní písně moravské vnově nasbírané. Tuto píseň pak zpracoval pro skupinu Hradišťan a je nahrána na CD Live – Co se nevešlo. Na první poslech zní jako východoslovanský liturgický zpěv, ale také jako vícehlasý lidový zpěv z Moravy. Forma a struktura textu však mají znaky starých církevních písní (srov. EZ 343). Z toho lze usuzovat, že se jedná o zlidovělou kostelní píseň, kterou sběratelé objevili v okolí Vsetína. Ve sběratelské sbírce se píseň objevuje v menzurální notaci, ta však neodpovídá jejímu volnému charakteru. Proto jsme se rozhodli pro nový zápis do moderní notace chorální, která možná působí neobvykle, ale zato je čitelnější, umožňuje větší přednesovou svobodu dle přirozeného deklamačního principu. Takovýto volný zpěv, postavený na tomto principu, není automatický či stereotypní, ale naopak dynamický a vyžaduje mimořádné vnitřní soustředění a vnímání, pěveckou aktivitu a zapojení všech smyslů. Důležité je, aby „noty oživovaly text“ (Luther), aby jeho výpověď vyzněla.

Vícehlasá píseň bez doprovodu

Rozmanitost s cílem celistvosti – takto by se mohl charakterizovat plánovaný profil nového církevního zpěvníku. Ten snad bude zajímavým a bohatým produktem s širší pluralitou žánrů. Nabídne větší rozmanitost písní a bohoslužebných zpěvů, ale také „nekostelní“ duchovní paraliturgické zpěvy a písně pro osobní zbožnost v každodenním životě. Zpěvník má sloužit jak společnému užívání, tak i specifickým setkáváním a měl by přijít vhod v situacích, kdy je člověk sám. Novinkou bude také jistý počet vícehlasých písní a zpěvů v jednoduchém zpracování. Některé písně budou opatřeny čtyřhlasou vokální sazbou, ta však nebude normou. Objeví se také trojhlasé homofonní písně, vhodné pro spontánní uskupení zpěvavých lidí, pro různé typy sborů (mužské, ženské, smíšené, vícegenerační). Naše velikonoční píseň v Pavlicově úpravě vyzní komorně, když ji zpívají tři lidé. Při zpěvu většího smíšeného sboru vyzní jako působivý šestihlas. Obě varianty jsou svým způsobem krásné. Jelikož jde o čirou vokální formu, žádný instrumentální doprovod, včetně kytarových značek, zde není potřebný.

Nový způsob výrazového zpívání

Je úžasné, že se v poslední době v některých pěveckých sborech průběžně pěstuje nebo pěstovat začíná vícehlasý zpěv. To také dokazuje vysoký počet zájemců o sbormistrovské kurzy v Sola gratia. Nový zpěvník má právě do určité míry umožnit a podporovat, aby vícehlasá píseň zaznívala při bohoslužbách z kůru i z kostelních lavic, ale také v domácím prostředí. Je velmi žádoucí, aby se právě zpěvník – alespoň u některých písní – stal podnětem pro obnovu vícehlasu, aby při bohoslužbách vícehlas zazníval častěji. Důležité je, aby vícehlasé zpěvy ve zpěvníku byly pro dnešní zpěváky lákavé jak tématem, tak i zpracováním, aby byly zpívatelné v malém obsazení, aby přinášely radost jak účinkujícím, tak posluchačům.

O vícehlasé písně, které se v naší církvi pěstovaly před půl stoletím, možná už ve střední a mladší generaci takový zájem není. To může být jeden z důvodů, proč u mladší generace zájem o sborový zpěv poklesl. Možná i zde to chce nějakou změnu. Dnešní sboristé možná touží po něčem jiném, a to nemusí být za každou cenu „moderní“. Mnohdy se stane, že má-li starší píseň zajímavé originální zpracování, může být dnes účinnější také proto, že má nadčasovou hodnotu, která nevyprchala a kterou stojí za to znovu objevovat a nově interpretovat.

Poznání, pohlazení, poselství

Duchovní hudba je důležitá také proto, že díky ní mnozí lidé prožijí první zkušenosti transcendence. Při poslechu nebo zpěvu naší písně má vnímavý člověk někdy dojem, že do jeho přítomnosti vstupují jiné časové dimenze. Přítomnost je prožita jinak. Kromě toho, že se zpřítomňuje odkaz velikonočního poselství, jak bylo v minulosti zapsáno do evangelia, tak „mezi řádky“ místy probleskuje zaslíbení, které souvisí s časem budoucím, s Boží věčnosti. Ta píseň je úžasná jednoduchost a zároveň hluboké tajemství! Skoro by se chtělo říci s básníkem Janem Skácelem: „je to prosté jako zázrak, jako věčnost ve chvíli“. To se děje také proto, že se jedná o píseň, která souzní s krajem, s jeho minulosti, a díky svému specifickému výrazu rezonuje s duší lidí, kteří ji rádi zpívají. Za takové obohacení jsme vděčni. Kéž by píseň Hradišťanu přinášela nejen v letošním velikonočním čase ona „tři P“, jichž se hudba Jiřího Pavlici snaží docílit: poznání, pohlazení, poselství.

Ladislav Moravetz