(ČB 7+8/2025) Začátkem tohoto června uplynul rok od slavnostního otevření farní zahrady v Brandýse nad Labem. Povzbuzeni touto krásnou, i když náročnou událostí, rozhodli jsme se letos 31. května navázat menším hudebním festivalem.
Mezitím promyšleně naprojektovaná zahrada nádherně rozkvetla. Začala časně zjara bíle, pak se přidala žlutá a teď v létě je vystřídaly fialová a modrá. Celý den otevřená, začala zahrada přitahovat příchozí. Náhodné kolemjdoucí, turisty, ale i rodiny s dětmi z okolí a lidi, kteří se o ní dozvídají. Snažíme se o to. Články a pozvánkami v místních městských novinách, při Noci kostelů, ale taky osobním pozváním.
Letošní festival jsme pojali výrazně skromněji než loňské slavnostní otevření. Chtěli jsme veřejnost pozvat k příjemnému setkání při kvalitní hudbě. Pravda, žánrově spíš pro převažující střední generaci. Přípravy měla na starost staršovstvem jmenovaná šestičlenná pracovní skupina. Jak všechno dobře časově rozplánovat a zvládnout? Propagaci, domluvu s interprety, včetně poplatku OSA, zvukaře, program, zajištění pohoštění, zapůjčení stanů, pivních setů, židlí, finanční i pokladní stránky, a ke všemu dostatku dobrovolníků na potřebných místech. To jsme od loňského podzimu řešili a připravovali. A pak ještě, aby bylo v ten den dobré počasí a ve městě nebylo moc lákavějších akcí. To jsme mohli jen doufat.
Průběžnou starostí bylo naše předchozí rozhodnutí, že zkusíme festival zvládnout bez finanční dotace města. Uděláme zkušenost a uvidíme. Pozvali jsme tři cenově dostupné a místně dostatečné známé i osvědčené interprety. Tahákem měl být legendární Vladimír Merta. Klíčová bývá propagace. Proto na sborových webovkách, facebooku – lajkovat, oživovat, přidat video pozvánky. Vstupenky přes internet i na několika místech ve městě. Snad aspoň něco vyděláme na prodeji dobrého jídla a pití vlastní výroby. A pak všechno personálně pokrýt. Sboreček s 85 členy, všichni aktivní v den „D“ zapojeni. Jak to celé dopadne?
V den festivalu šlo všechno dobře. Špatné předpovědi počasí a zamračená obloha nás jen okrajově lízly. I tak jsme ale pro vodu v ozvučení akčně přesunuli vystoupení Vladimíra Merty do kostela. A byl to dobrý nápad. Devětasedmdesátiletý písničkář ve stoje, bez ozvučení, víc jak hodinu zpaměti svým uměním i sdělením nadchl přeplněný kostel. Z podia venku pod pergolou pak svou profesionalitou zaujala kapela Rene Trossman Blues Band z frontmanem z Chicaga. Nakonec už za tmy do nás Svatopluk autenticky valil písně Sváti Karáska. Dobře fungovalo i vše okolo, takže můžeme letošní festival považovat za zdařilý.
Toť otázka. Rádi bychom. Fakt je, že finančně jsme napoprvé a bez dotace prodělali. Sto dva účastníků ani štědré pohoštění z vlastních zdrojů nevyvážilo finanční náklady. Ale to přece není to rozhodující! Hudebně i lidsky to bylo mimořádně milé a zdařilé setkání. Takže za rok o něco zkušenější uvidíme. Každopádně farní zahrada i sbor v Brandýse nad Labem otevřeně žijí a zvou.
Petr Pivoňka, farář sboru v Brandýse n. Labem
foto: archiv sboru