Otázka na tělo ČB 5/2024

Kdy vnímáte, že vás má Pán Bůh rád?

Zvláštním způsobem to zažívám při večeři Páně, když se scházíme v kruhu kolem stolu Páně. Často si to uvědomuji večer nebo ráno, když už/ještě ležím v posteli a modlím se. A snad nejsilněji to vnímám, když prožívám vděčnost. Poděkuji – a najednou je tu vědomí, že mám komu! A ten Někdo mě má rád a štědře mě obdarovává malými i velkými dárky. Vděčnost je pro mě taková nejsnazší cesta, jak si tu Boží lásku připomenout, zvědomit.

Saša Jacobea, farářka

Zvláštní otázka, neboť předpokládá, že vnímám Boha jako někoho, jehož mohu posuzovat, kontrolovat: Teď mi našli rakovinu, tak mě rád nemá, teď jsem se vyhnul srážce v autě, tak mě rád má. „Rád nemá“ nemám jako možnost. Nikdy jsem nepřemýšlel, jak „vnímám“ Boží lásku, vůbec mě to nenapadlo. Chápu ji jako základ svého vztahu k Bohu, jenž nejsem s to pochopit, změřit, zvážit. Mnohem spíš „vnímám“ ochranu, s níž mohu počítat mimo dennodenní děje a která se rozkládá natolik mimo prostor a čas, že sahá až za smrt. 

Martin Fendrych, novinář

Pro mne je vnímání Boží blízkosti, chcete-li, jeho lásky, spojeno s odleskem ve stvoření. Třeba v českých hvozdech, kde naslouchám hlasům lesa a pozoruji zvěř a život kolem. Pociťuji Boží blízkost i z jiné krásy jeho stvoření, třeba když se na mě někdo usměje. Pán Bůh je mi blízko v lásce mých nejbližších, mojí rodiny a skutečných přátel. Většinou si to uvědomím až zpětně a děkuji za to. Paradoxem mojí křesťanské víry jsou chvíle, kdy žiji v neradosti, procházím zkouškami a sklíčeností. I tady můžu Boží blízkost pocítit. A jako odpověď na jeho lásku, která se v jeho Synu vydala až do krajnosti, můžu pocítit Boží řád milosti. 

Tomáš Biňovec, ředitel Evangelické akademie Praha

Když během jediného víkendu stihnu setkání v Bratislavě, v Křížlicích a ve Vrchlabí, s přáteli, hudbou, vlakem… Když vidím krásu v tolika podobách, nebo když ji nevidím, ale vím o ní… Když si uvědomím, že spousta složitých systémů a procesů funguje nezávisle na mně, a já z toho mám prospěch. Když někam doběhnu na poslední chvíli a dveře se ještě nezavřely. Když po mých životních přešlapech nepřichází trest, ale podaná ruka nějakého člověka. Když počítám, co všechno mám…

Jitka Voglová, pastorační pracovnice

připravila ARo
foto: pexels.com