Otázka na tělo 9/2025

Jak by se podle vás s tématem sexuality mělo zacházet v církvi, aby byla bezpečným prostředím?

Myslím si, že by církev prostřednictvím svých služebníků a služebnic vůbec neměla „strkat nos“ lidem do ložnic a postelí. Téma sexuality je v církvích přeexponované, nic nám do sexuality našich členů není – vyjma momentů, kdy někdo sám/a od sebe potřebuje něco z této problematiky s duchovním řešit, případně se vyzpovídat. Nikdo není povinnen skládat církvi účty, jakým způsobem naplňuje své sexuální potřeby (za předpokladu, že jsou v souladu s právním kodexem). Bůh nás zná, před ním nic neschováme, ale jinak jsem pro to, nechť každý má v intimní sféře právo na soukromí. 

Sandra Silná, farářka Církve československé husitské

Pokud chce být církev bezpečným prostředím, musí si získat důvěru! Jde především o naslouchání, a to bez předsudků a povýšeného pocitu, že víme, jak to má být správně. Církev o sexualitě ve skutečnosti ví zoufale málo a tento fakt si musí s pokorou přiznat a se zájmem se dovzdělat tam, kde tomu rozumí. A hlavně by se měla držet svého poslání, kterým není moralizování, ale přijímat, soucítit, odpouštět a vést k hodnotám, které nám ukázal Kristus a ve kterých máme jako církev jít příkladem – totiž milovat se navzájem tak, jako nás miluje Bůh.

Zdeněk Turek, člen komise ČCE pro rozhovor o soužití s LGBTQ+ lidmi v církvi

Otevřeně, pozitivně, bez předsudků – nevnímat sexualitu apriori jako problém, tabu či pokušení, ale přijímat ji jako Boží dar a základní rozměr lidské existence. Ten je přítomen v našem cítění, sebeidentifikaci a vztahování se k druhým. Pokud se jej snažíme násilně potlačovat, vede to k riziku deformace a destrukce našeho lidství. Zakoušet církev jako bezpečné prostředí pro reflexi a prožívání sexuality je dosud nesamozřejmé např. pro příslušníky sexuálních menšin. Nelze opomenout a ignorovat ani téma sexuálního zneužívání a násilí, jehož nejsou uchráněny ani křesťanské církve.

Dagmar Křížková, psychiatrička a sexuoložka

V křesťanské církvi se na otázku sexuality musíme dívat ve světle Božího slova – Bible. Hned na jejím začátku čteme, že tento svět a všechno, co je v něm včetně člověka, je dílem všemohoucího Boha. Sexualita není první ani poslední v životě člověka. Sexuální život jde ruku v ruce s láskou, úctou, zodpovědností a lidskou důstojností. Bůh nám dal i další hodnoty a vlastnosti, kterými můžeme sebe i druhé obohatit. Proto: „Hledejte především Boží království a jeho spravedlnost a všechno ostatní vám bude přidáno.“

Ladislav Devečka, biskup Luterské evangelické církve a. v.

Církev má být bezpečným prostředím pro ty, kteří se něčeho obávají, ale v přiměřené míře otevřená také pro ty, kteří druhé zraňují. Sexualita je krásný, byť nebezpečný dar. Umožňuje prožít nejkrásnější i nejhorší chvíle v životě. „Čtěme bibli, tam to všechno je.“ Zranění se nevyhýbají ani nejlepším rodinám. Přesto to stojí za to. Tedy: Jako v dobře fungující rodině. Aby to nebylo tabu. Otevřeně, s úctou, poučeně, s ohledem na ty, o které se jedná, na situace, ve kterých se nacházíme, postavení, které jako lidé s odpovědností a mocí v církvi máme.

Naděje Čejková, farářka a předsedkyně církevní pastýřské rady

připravila Ester Karásková
foto: pexels.com