Otázka na tělo 7+8/2025

Kdy jste se dostali do situace, v níž se vaše víra dostávala do konfliktu s vaším povoláním?

V běžné práci se moje víra s mým povoláním dětské imunoložky do konfliktu nedostává. Naopak mi víra pomáhá přenést se přes občasné problémy a konflikty s pacienty, či spíše rodiči pacientů, ke kterým někdy dochází. Konflikt cítím spíše v rovině „filozofické“. Medicína udělala a dělá velké pokroky ve snaze lidem pomáhat. Přitom ale dochází s situacím, kde jsou další kroky spojené s jakýmsi zásahem do přirozenosti Božího stvoření. O tom hodně přemýšlím. Kam až můžeme zajít? A bude to ku prospěchu?

Václava Gutová, imunoložka

Mými pacienty jsou lidé s hodně pokročilou rakovinou. Kromě našich chytrých farmakologických postupů potřebují, abychom jim naslouchali, společně s nimi přemýšleli a kus té tíže nesli. Množství potřeb, které přinášejí, je někdy bezbřehé. V našem profesionálním týmu víme, že je potřeba „stanovit hranice“, naučit se „říkat ne“, nastavit si „work life balance“. K tomu jsme vedeni na supervizi. A přesto v kostele slyším, že Ježíš své učedníky neučil, jak správně říkat ne, aby si zachovali rovnováhu pracovního a soukromého života. Naopak je odvážně vyzýval říkat k potřebám svých bližních ano, a to s poměrně vysokým rizikem vlastní újmy.

Ondřej Sláma, paliativní lékař

Jako primář oddělení se musím každodenně rozhodovat při volbách léčby či diagnostických postupech. A mnohdy jde o minuty. V tom je mé povolání náročné a zároveň krásné. Snažím se vždy, a vedu k tomu i své kolegy, přistupovat k daným problémům s plným nasazením a podle nejlepšího vědomí a svědomí. Je to často vyčerpávající, ale neprožívám situace, které by byly v rozporu s mou vírou. A to ani tehdy, kdy musíme zvažovat, zda je etické pokračovat v maximální léčbě u terminálních stavů. 

Jakub Jirků, neurolog

Jeden velký rozpor jsem musela řešit ještě předtím, než jsem vůbec začala pracovat – když jsem se rozhodovala o své budoucí specializaci. Chtěla jsem studovat obor gynekologie a porodnictví, protože zrození nového života považuji za Boží zázrak a moc jsem chtěla být při tom a pomáhat tomu. Do mé budoucí pracovní náplně by ale patřilo i provádění potratů (což byl v té době naprosto běžný způsob „kontroly porodnosti“), tedy pravý opak toho, co jsem považovala za smysl své práce. Věděla jsem, že toto bych si se svým svědomím nikdy nedokázala srovnat, a rozhodla jsem se tedy pro „klasickou“ pediatrii. 

Naďa Kočnarová, pediatr

Došlo mi, že se ve svém povolání lékaře do konfliktu s vírou často nedostávám. Pokud nepočítám občasné „svěcení svátečního dne víkendovou službou“, což je občas v rámci rozdělení práce v kolektivu na oddělení potřeba. 
Konflikt s vírou může nastávat, pokud přestávám myslet na sebe a nedokážu si udržet svůj volný čas pro svůj osobní život. To potom neberu vážně biblické přikázání, abych měl bližní rád tak jako primárně sám sebe. K plnění tohoto přikázání mi velmi pomáhá supervize.

Martin Kučera, neurolog

připravila Kar
foto: pexels.com