Otázka na tělo 7+8/2022

Kde se vaše víra potkává s rozumem? 

V práci. Učím na ETF systematickou teologii (věrouku), takže mám přímo profesně za úkol osvětlovat víru pomocí rozumu a rozum pomocí víry. I v mé vlastní víře hraje rozum velmi důležitou roli. Ale popravdě mám někdy obavu, aby toho rozumu a rozumování nebylo až příliš.

Petr Gallus, teolog a pedagog ETF UK

V mé duši. I když evangelíci se prý slova duše trochu bojí. Zabývám se divadlem a nikdy jsem v umění neměl rád, když se emoce a rozum příliš oddělují, nebo dokonce staví proti sobě. Myslím, že když se snažíme správně kultivovat své citové prožívání, měli bychom tím rozvíjet i svůj rozum. A naopak. Teatrolog Vostrý říká: „Myslet a cítit není tak daleko od sebe.“ S vírou to vnímám podobně, nestojí proti rozumu ani někde mimo něj. Rozum pracuje ve víře a pro víru, stejně jako láska. Věřit a myslet taky není tak daleko od sebe.

Tomáš Trumpeš, novinář a divadelník

Všude, jedno se bez druhého neobejde. Víra bez rozumu sklouzává k bláznivé pověře, rozum bez víry k chladné vyprázdněnosti. Bývají spolu i v napětí, to však učí pokoře. Důvěřovat Bohu neznamená skočit na špek kdejaké fantazii („buďte obezřetní“, „všecko zkoumejte“), přesto nás Kristus volá k následování i navzdory našemu rozumování. Přál bych si, abych svou kritičností a skepsí příliš nebránil Božímu působení ve svém životě, a nepřeslechl tak jeho tiché volání k dalším krůčkům i krokům víry.

Karel Pacovský, historik a student teologie

Odpovím otázkou – proč by se nepotkávala? A kde přesně, na tom myslím nesejde. Copak se jedno druhému příčí? Zamlada jsem slýchala – „Jak může věřit člověk vysokoškolsky vzdělaný?!“ Ano, kupodivu může. Když totiž ten rozum bral, začalo mu docházet, že věc bude složitější, než ho učili ve škole, že svět nejspíš nebude jen tak nahodile uplácán. Ta „rozumná víra“ ho uchvátila a už se jí nezbavil. Rozum může víru s klidem notně podepřít. Právě tomu paradoxně věřme. 

Jana Plíšková, redaktorka

Osobně si nedokážu představit věnovat se vědě a nevěřit v Boha. Pokud se podívám na svoji motivaci zkoumat svět a vymýšlet cesty, jak zlepšit život ostatním, je postavena na víře. Bez ní bych se daleko nedostal a především to už dávno vzdal. Zkoumám svět očima věřícího s pomocí nástrojů experimentální biologie, a už to ani neumím jinak. Přírodní vědy si bez víry vystačí, tam je potřeba dbát na tvrdá data. Ale když něco nového zkoumám, potřebuji věřit a neúnavně pokračovat cestou pravdy, které věřím. Ostatně můj velký vzor je Gregor Mendel – kněz a zároveň největší český vědec všech dob.

Matěj Přikryl, student biologie a genetiky

Těžko uchopitelná otázka. Myslím, že většinou se ve mně potkávají dost smířlivě, v mnoha situacích, které jsem schopná nahlédnout vírou i rozumem zároveň. Jako když mám současně kontaktní čočky, díky kterým vidím ostře, i sluneční brýle, které moje citlivé oči chrání před příliš ostrým světlem. Někdy ale takzvaně hlava věci nebere. A pak se potřebuju opřít jen a jen o víru, o naději. Stává se mi to leckdy, když někdo zemře a smysl věcí je najednou hodně křehký.

Saša Jacobea, farářka v Praze-Dejvicích

připravila ARo

foto: pexels.com