(ČB 6/2025) Kdy jste se v životě cítili chudí a kdy bohatí?
Chudý jsem se cítil jako malý kluk, když ostatní hráli na zamrzlé řece hokej a naši neměli na to, aby mi koupili hokejku.
Bohatý (a zahanbený) jsem se cítil na Krétě, když jsem jako turista scházel k přístavní hospodě a procházel kolem nuzných chatrčí místních rybářů a nahlédl otevřenými dveřmi do jejich jediné místnosti.
Pavel Balusek, pastorační pracovník
Cítím se chudým i bohatým zároveň, jedno bez druhého není možné.
Cítím se bohatým, žiji-li ze svého skutečného já, tedy z toho, čím jsem byl již před svým narozením v Boží mysli, kdy moji rodiče jen pomohli této myšlence k existenci v prostoru a čase. Jsem, stejně jako každý z nás, konkrétní aktualizací přítomnosti Boží na tomto světě. Chudým se cítím v tom, když prožívám, že já sám na tom nemám žádnou zásluhu, a čím se cítím chudším, tím intenzivněji umožňuji Bohu, aby v mém skutečném já žil on.
Ladislav Heryán, salesián
Když jsem dostala tuhle otázku, vybavila se mi okamžitě vzpomínka na situaci, kdy jsem se cítila bohatá a současně natěšená, že mohu konat dobré skutky. Není to příjemná vzpomínka, oni „potřební“ naléhali na další dobré skutky. Říkali, že se má pomáhat, že Ježíš lidem pomáhal. Dobrá, byť drahá zkušenost.Nevzpomínám si, že bych se někdy ocitla zcela chudá, bez peněz. Naopak, v tomto ohledu se mám dobře. A když se podívám, kolika dobrými lidmi jsem obklopena, cítím se hodně bohatá.
Anna Hejlová, vysokoškolská pedagožka
Chudou jsem se cítila jako dítě. Šla jsem z nemoci do nemoci; když to vypadalo, že si vydechnu, přišel úraz. Pocit nepřiměřenosti svých možností vzhledem k nárokům mě neopouštěl. Nepochybně to souviselo i s tím, že jsme se jako rodina stěhovali ze země do země. Až v dospělosti se vše začalo lámat. Zvykla jsem si v Čechách, překonala nemoc a začala zjišťovat, že mám dovednosti, které činí život dobrodružným. A stárnutí – nyní je mi jednačtyřicet – je pro mě vyloženě hledání a nacházení pokladů.
Tereza Matějčková, filozofka
připravila Kar
foto: pexels.com