Otázka na tělo 6/2024

Kdy jste na vlastní kůži zažili situaci, kdy bylo zlo přemoženo dobrem?

I navzdory tomu, že se dějí zlé věci, je možné se jim postavit a udělat věci dobré. Nic to však nemění na tom, že zlo je špatně a nemizí. Takže v menším měřítku jsem místo vztekání se nad jizvou na čele zjistila, že mi sluší ofina, ale jizva tam stále je. A v mnohem větším jsem viděla, že se lidé napříč církvemi začali scházet k modlitbám za uzdravení jim blízkého člověka ze zlé nemoci. Muž sice zemřel, ale ti lidé, ač smutní, se rozhodli v setkávání pokračovat, až z toho vznikla ekumenická biblická skupinka.

Lalia-Irena Diopová, studentka teologie

Měli jsem nepříjemnou kolegyni. Stěžovali jsme si na ni a řešilo se to na poradě. Dotyčná kolegyně z toho byla špatná. Myslím, že plakala. Šla jsem za ní a řekla jsem jí, že se omlouvám, že příště, když se mně něco nebude líbit, že jí to řeknu přímo, že to nebudu řešit za jejími zády. A podala jsem jí ruku. Ona pak řekla, že mně děkuje, že měla v tu chvíli pocit, jako by k ní promluvil Bůh. Chápete to? Asi to pro ni bylo osvobozující. Ale kam se hrabeme na Boha – to je přece daleko větší frajer!

Dagmar Férová, kurátorka

Když jsem si tu otázku přečetl, chtělo se mi zařvat: vždycky! Nikdy si přece nemohu připustit, že by mě zlo skolilo, i když to tak někdy vypadá. Paní v květinářství jsem donesl čokoládu, protože měla ve výloze nápis: Člověk by měl být vždycky vděčný, za každý okamžik svého života, jak nejvíc může. Ona mi na oplátku dala růži. Všichni máme možnost dávat si růže a čokolády, ať ten Zlý vidí, že je bez šance, i když někdy od něho dostaneme pěknou nakládačku. No a co. Stejně nakonec půjde k čertu, odkud ostatně přišel.

Josef Bartošek, farář

Dodnes pro mě zůstává nejsilnějším takovým prožitkem 17. listopad 1989. Byla jsem tehdy v prvním ročníku gymnázia. Doma jsme ty dny sledovali televizi, poslouchali rozhlas a já jsem vnímala, že se děje něco velkého. S nadšením jsem poslouchala vyprávění rodičů, když se vrátili z Prahy z manifestace z Letné. Období sametové revoluce jsme v rodině prožívali velmi intenzivně a věřili jsme, že zlo bude konečně přemoženo dobrem.

Markéta Spáčilová, kurátorka

připravila ARo
foto: pexels.com