Otázka na tělo 5_2026

Jakou máte zkušenost s modlitbou v nemoci?

„Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní.“ (Mk 2,17) Ježíš nám svědčí o tom, že on je pravý Lékař duše i těla, který nám přichází na pomoc. Bůh je ten, kdo vstupuje do lidské opuštěnosti. Když člověk prožívá ticho Boha, úzkost, pocit opuštění i ve své nemoci. Někdy pacient nemá sílu, nemá slova, je vnitřně „prázdný“. Mnoho pacientů má pocit, že si nesmí stěžovat, nesmí být na Boha „naštvaní“, musí být „stateční věřící“. I Ježíš řekl: „Bože můj, proč jsi mě opustil?“ To není selhání víry, ale její nejhlubší podoba. Nevím proč… ale Bůh je se mnou i v tomhle. On mi to slíbil.

Jaromír Bok, nemocniční kaplan a jáhen ŘKC

Moje nejhorší nemoc, kterou jsem zažila, byla psychická, když jsem přišla o první dítě v 35. týdnu těhotenství. 
Modlitba byla pro mě jako lano, co mě drželo při smyslech. Uvědomovala jsem si, jak strašně snadné by bylo se na všechno vykašlat a prostě se zbláznit. Modlitba mi pomohla se každý den ujistit, že tu ani na to nejhorší trápení nejsme sami.

Klára Přindišová, na rodičovské dovolené 

Je to už přes 20 let, co mě trápila rakovina štítné žlázy. Po operaci a třech měsících řízeného chřadnutí mi byl podán radiojód v naději, že ty zbývající špatné buňky štítné žlázy zničí. Týden jsem byl na samotce, kde jsem byl radioaktivně rozzářen. Když má rozzářenost jakž takž ustoupila, položili mě pod gamakameru, která měla odhalit, zda se ničení buněk podařilo. Ležel jsem v tom tunelu asi 20 minut a čekal, jak to celé dopadne. První, co mě v té horizontální poloze napadlo, bylo „Bože, ať to dopadne dobře“. To mi ale s ohledem na tu spoustu trpících lidí kolem, připadlo trochu nefér. Překvapilo mě, jak uklidňující bylo nakonec prosté „buď vůle Tvá“.

Slávek Klecandr, hudebník

Vzpomenu-li si na období dospívání, kdy jsem se potýkala s nevysvětlitelnými horečkami, vybaví se mi knihy, jejichž prostřednictvím jsem hledala cestu k odpoutání od nemoci a k prožívání svého příběhu. Některé z těchto knížek citovaly či parafrázovaly biblické texty a právě ty se mi dostávaly stále více pod kůži. Z mojí těžkosti (hebrejské kavod) se artikulovala slova podobná vzdechům žalmistů nevyslovující Boží jméno: proč se mi to děje, kdo mi pomůže? Po mých osobních slovech směřujících do světa transcendence jsem začínala pociťovat klid. Takové byly první modlitby v nemoci.

Eva Vymětalová Hrabáková, pedagožka na HTF UK

připravila Kar
foto: pexels.com