Otázka na tělo 5/2025

Za jaké uzdravení jste vděčni?

Nemusí jít o uzdravení jako takové, jak mu běžně rozumíme. Byl jsem několikrát svědkem, jak člověk umírající přijal tuto skutečnost. A nebyla v tom rezignace, nebylo to hrdinství postavené na odiv ani nějaké křečovité svědectví. Bylo to prosté přijetí daného stavu. Vyrovnání se s tím, co nastalo. Vyrovnání natolik silné, že i příbuzní to přijali a přitom slzy ve tváři vůbec neznamenaly opak ani prohru.

Jan Krupa, nemocniční kaplan

Jsem vděčna za lékařskou pomoc během porodu dětí. Bez fantastického lékařského zákroku v podobě dvou „císařů“ bych možná porod nepřežila, což se stalo některým mým tetičkám v generaci mé babičky. Cítila jsem tehdy obrovskou pokoru a vděčnost. A Boží ruku celou dobu nade mnou.

Jinak stav matky, kdy se jí uzdraví dítě nebo jen dojde k náznaku zlepšení, přirovnávám pocitově k biblickému příběhu, kdy Bůh před prchajícím Izraelci otevírá cestu v rozestoupeném moři a oni najednou jdou dál.
Možno též ale mluvit o uzdravení společnosti, což jsem prožila za revoluce 1989, kdy došlo k počátku léčení komunistickým tlakem nakažené a prolezlé společnosti. Ten pocit vděčnosti ze získané svobody, která byla podmínkou nutnou k uzdravení, je pro mne životně nezapomenutelný. A čím dál tím víc cítím, jak vzácný to byl dar od Pána Boha toto ve svém mládí zakusit.

Olga Pikousová, učitelka v nedělní škole

Jsem vděčný za uzdravení páteře… Když mi bylo čtyřicet, vyhřezly mi dvě krční ploténky. Ohromná bolest a bezradnost mě na týdny až pár měsíců úplně zastavily tak, jak jsem to do té doby neznal. Nemohl jsem spát a projevilo se to i na mé psychice. Díky skvělým neurologům a fyzioterapeutům a vlastní motivovanosti se mi podařilo situaci rozcvičit a vyhnout se nepříjemné operaci. Vnímal jsem to také symbolicky, jako zastavení v „půlce života“ a nutnost narovnat se (doslova), abych mohl jít dál trochu jinak.

Pavel Pola, bosý karmelitán

Úleva od bolesti zad, zubu, hlavy pomůže být běžně aktivní. Uzdravení z těžké nemoci, která znemožňuje dělat to, co si člověk přeje, co mu dává smysl, cítím jako osvobození, hluboký nádech, nový start. Tělo ani duše se ale někdy bohužel neuzdraví nebo jen částečně. Proto jsem zvlášť hodně vděčná za uzdravení/uzdravování vztahů – k otevřenosti, naslouchání, schopnosti pustit a odpustit, držet se, věřit, milovat bezpodmínečně. Věřím, že takové vztahy pak pomáhají i v uzdravování těla a duše.

Tereza Kellerová, speciální pedagožka a muzikoterapeutka

připravila Kar
foto: pexels.com