Otázka na tělo 5/2023

Písmo, tradice, liturgie, plné ticho meditace, krása přírody, umění a především vztahy, které předou život a odrážejí Boží svatost, dobro. První starec, se kterým jsem se potkala v Rumunsku, když mi bylo 18, vztahy, které utvářejí společenství, v rodině, v církvi, mezi přáteli, tam, kde si lidé, kteří se neznají, jsou schopni pomoci. A někdy se něco z těch dobrých vztahů obtiskne i v místech – pamatuji si třeba jezuitské misie v Argentině, které přes 100 let fungovaly jako ochrana před otroctvím a všichni se v nich podíleli na práci, na kultu a na umění. 

Ivana Noble, teoložka

Svatý je Hospodin, Král králů a Pán pánů – od věků do věků. On je nezmanipulovatelný – na rozdíl od toho, co je pouze lidské. On je skála. Svatý by měl být člověku mravní základ, který z Hospodina vyzařuje. Pro mě je celoživotním úkolem se tomuto přibližovat. Je to někdy nelehký zápas, jsme ještě stále na cestě k cíli.

Hayato Okamura, poslanec Parlamentu ČR

Nejvíc mi záleží na tom, abych ve svém životě dokázal zaslechnout, co říká Bůh, abych nejednal podle vlastní vůle, ale aby skrze mne jednal on, živý a milující. Podle teologa Jana Hellera existují tři druhy pokory. První nastává ve chvíli, když druhé lidi považujeme za přednější než jsme my sami, druhá, když chápeme, že naše poznání je omezené, že nám je řada věcí utajena, a třetí nejtěžší je vyjádřena Ježíšovými slovy: „Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však přijde o život pro mne a pro evangelium, zachrání jej.“ Když se pod vlivem těchto výzev dívám do svého života a vidím, kolik vztahových dluhů mám vůči svému okolí, volám společně s apoštolem Pavlem „bídný já člověk“ a uvědomuji si svoji plnou závislost na Boží milosti. A ta mi je skutečně svatá jako Bůh sám! 

Pavel Zvolánek, kaplan ve věznici Valdice

Ve své bibli mimo jiné čtu, že Bůh je svatý a my máme být svatí jako je on. A tak se snažím svaté vnímat v tomto kontextu. Znamená to pro mne něco odděleného, svým způsobem nedotknutelného, něco, co mám respektovat, před čím mám mít úctu. Svatý je pro mne tedy primárně Bůh, a proto je v mém životě nejvyšší autoritou, které se snažím podřídit svoje jednání a konání. 

Renáta Michálková, ředitelka Vyšší odborné školy sociálně právní EA Brno

Někdy si říkám, že to vypadá, že pro mě není svaté nic. Jako svaté nevnímám pozlacené kalichy ve vitríně ani kostely ani písně. Jsou to určitě důležité prvky církevního prostředí, ale pro mě jsou to kulisy. Svatá je pro mě upřímně žitá spiritualita. Víra, která Boha nechce manipulovat. Svaté je pro mě ticho, když se snažím sebe utišit, abych lépe slyšel. Svatá je pro mě modlitba stromu, který vypíná své větve k nebi. Svatý je pro mě čas, kdy mi leží kocour na klíně.

Karel Müller, farář a člen Pastoral Brothers

Posvátné umění v nesvaté době. Tak se jmenovala výstava sakrální umění především z let komunistické nesvobody, kterou jsem navštívila. Kde jinde přemýšlet o tom, co (mi) je a není svaté? Exponáty mě uchvacovaly drsnou i pravdivou krásou zachycující posvátné. Konec velkého výstavního prostoru tvořilo pódium. Na schůdcích směrem k němu seděla maminka a konejšila v náručí nemluvně. Nakonec ho přivinula k prsu – pár potáhnutí a pláč se proměnil v klid. Projelo to mnou jako blesk. Co jiného než život, živote, ve kterém je otisk Boží, vnímat jako svaté?

Lucie Endlicherová, redaktorka rádia TWR

připravila Adéla Rozbořilová