(ČB 3/2025) Co je pro vás povznášející?
Jednou z nejvíc povznášejících věcí je pro mě čím dál více pobyt v přírodě, povětšinou spojený s chůzí. Všechny ty vjemy, vůně, barvy. Prožívám tam vděčnost a radost ze stvoření. Přináší mi to možnost být sama se sebou, prostor pro přemýšlení, bilancování, urovnávání myšlenek a rozjímání. Výsledkem bývá lehká, klidná hlava a příjemně unavené tělo. Důležitou součástí mého světa jsou i blízcí lidé, rodina, přátelé, v jejichž přítomnosti dostávají i zdánlivě běžné věci jiný – povznášející rozměr.
Tereza Chladilová, supervizorka a koučka
Chápu tento pojem široce jako pocit, kdy mám jakoby lehká kolena, kdy se cítím „wow“. To se mi děje v různých situacích: někdy při setkání s jinými světy (tj. při setkání s jinými lidmi, v konfrontaci s uměním, při studiu cizích jazyků a během většiny typů aktivit, které patří ke studiu teologie na ETF), dále při příležitostném fyzickém pohybu a také při záblesku kreativity.
Jakub Trusina, student
Pro mě osobně – myslím, že toho, co mě dokáže rozradostnit a rozzářit, zmobilizovat a pozitivně naladit, i když někdy se to beze slz neobejde, je docela hodně (něco jsem nadhodila v medailonku Evangelického kalendáře 2023). Takové impulzy mívají však krátkou dobu trvanlivosti. Co mě je však schopno fakt povznést, je pokaždé dotek Boží lásky, Kristova milost projevovaná a prožívaná tady a teď. Když smím pozorovat jak Pán Ježíš, coby ten Milosrdný Samařan, zvedá mého bližního, kterého život na jeho cestě zbil (anebo když smím to vnímat také sama na sobě).
Jarmila Wiera Jelinek, farářka
Kdybych odpovídal nevěřícím, tak bych řekl: Chodit po lese a občas se zastavit a jen tak se dívat a poslouchat. Anebo přinutit se brzy ráno vstát a pak se celý umýt v hodně studené vodě, utřít se ručníkem. Pak si pomalu protáhnout tělo, napít se vody a vyčistit zuby. Nespěchat a v klidu chvíli poslouchat TICHO. A pak si u ranní kávy číst KNIHU.
To všechno je pravda, jen bych jim asi zatajil, že v té studené vodě, chůzi, vstávání, usínání, únavě, tichu, ale i hluku hledám BOHA. To hledání beze spěchu je pro mě povznášející.
Víťa Marčík, divadelník
Povznášející je pro mě každá chvíle, kdy se mi daří být naplno tam, kde jsem. Hříchem mládí je podle Kundery chybějící rozměr minulosti a nahrazování této neschopnosti vzýváním báječné budoucnosti. Několikrát jsem už prožil, že bez pravého vědomí přítomnosti mi uniká bohatství ukryté v malých zázracích dneška, které Chesterton kdysi nazval ohromnými maličkostmi. Povznášející je pro mě taky každá chvíle, kdy se někdo povznese nad mými nedostatky.
Martin Pavlík, kazatel Církve adventistů sedmého dne
připravila Kar
foto: pexels.com