Otázka na tělo 12/2025

Jak si představujete své tělo po vzkříšení?

Člověk je rozpoznatelný i na dálku podle svého těla a pohybů. Tělo je zásadní součástí naší identity. Je úzce s naší duší propojeno, rovněž se v ní odráží, jako i ona v něm. Tak jako po úmrtí člověka se organické látky těla mění na anorganické, ale nikam „nemizí“ docela, tak věřím, že duši zůstane jako součást jejího příběhu a identity i po vzkříšení tělo, které k ní patřilo. Ovšem bez tíhy, kterou duši trápily jeho nedokonalosti, rány a nemoci. Ostatně jako u Krista po Vzkříšení.

Magdaléna Trgalová, kaplanka IKEM a Diakonie-Praha

Byl bych rád, aby mé tělo po vzkříšení obsahovalo míň tuku, pneumatika kolem pasu mne štve. Jen nevím, zda bych dal přednost tělu mé mladosti? Vypadalo dobře, ale co mysl? Rád bych ostatně ještě dál zrál a moudřel. Vidím ale, že navzdory úsilí se výuka moderní hebrejštiny nedaří tak, jak by se dařila před třiceti léty. Na druhou stranu už jsem nasbíral zkušenosti, vím, komu důvěřovat, kdo je opravdový kamarád. Tak co teď? Být fit a bez zkušeností? Nebo sešlý a moudrý? Nechám to s nadějí na Bohu.

Michal Vogl, farář

Otázka, jak bude po vzkříšení vypadat mé tělo, mě tolik netrápí. Spíš přemýšlím o tom, kde bude. Důležité je pro mě ujištění, že „máme občanství v nebesích“ a že Kristus „promění tělo naší poníženosti v podobu těla své slávy” (Fp 3,21). To ve mně probouzí důvěru, že se o své tělo nemusím bát. Jaké bude? Nevím. Snad duchovní (1K 15,44), nebeské (2K 5,4)… Věřím však, že bude v bezpečí. Že ho Bůh neponechá v jámě (Ž 16,10). Že i po smrti zůstane součástí sítě vztahů, které propojuje Kristův pokoj.

Tabita Landová, pedagožka ETF UK

Myslet na smrt je těžké a nejtěžší je myslet na tu svou. Mé představy o vzkříšení těla čerpají z evangelia. Tělo po vzkříšení bude jistě krásné, zářící, nebude mít omezení a potřeby, jen možnosti. Nebude mít potřebu jíst, ale možnost jíst. V nebi máme totiž slíbenou velkou hostinu a víno, které budeme s Ježíšem pít. Tělo bude dokonalé. Přesto jsou rány, jak nám ukazuje Ježíš, které si možná ponesu, ale už ne jako zranění, ale jako ozdobu. Ve skutečnosti vůbec nevím, jak to tělo bude vypadat, ale určitě budu žasnout nad tím svým i nad všemi ostatními kolem a společně budeme zpívat Bohu chválu. Jsem už teď zvědavá…

sestra Kateřina Karmela Chromíková, nemocniční kaplanka

připravila Kar
foto: pexels.com