Otázka na tělo 12/2022

Chodím na kopec, do lesa a občas na doutník. A pravidelně doma vyhazuju tříletého syna až ke stropu za doprovodu huronského smíchu nás obou. 

Pavel Hanych, vedoucí ekumenického oddělení ÚCK

Bude toho možná víc, ale jako první mě napadla rychlá chůze. Při ní mám pocit, že duše je spokojena, protože pohyb úplně rozpouští duševní únavu, naštvanost, nervozitu. Takhle na mě působí i chůze po městě, ale samozřejmě mnohem více v přírodě, kde si přijdou na své i smysly: vůněmi, barvami, krásou lesů, luk, slunce… A nejvíc si asi moje duše odpočine od obvyklé zátěže na dlouhých nebo namáhavých pochodech ve chvílích, kdy tělo už skoro nemůže a člověk se soustředí jenom na to, aby to zvládl. Je to někdy tvrdé, ale očistné.

Jana Šarounová, členka synodní rady

Objímám, hladím a líbám své milé. Nořím se do vody a plavu. Piju dobré suché víno. Dělám si pohodlí v oblíbeném křesle. Chodím po lese. Mazlím se s vnoučaty a lechtám je. Dávám si studenou sprchu. Užívám si letní slunce, moře a horký písek. Posiluju pocit vlastní blaženosti masáží chodidel. Balím se do měkké a voňavé deky.

Ruth Šormová, ředitelka organizace Cesta domů

Dám si sluchátka do uší a vyjdu ven. Bez jasného cíle, jenom se toulat městem a přírodou, obklopen krásou světa.

Radovan Gaudyn, kurátor sboru v Teplicích

Používám všechny Pánem Bohem darované smysly. Snažím se „mít všech pět pohromadě“ aneb mám ráda vůně (kytek, bábovek i ohně), barvy, (koukám kolem sebe a občas dost žasnu), ráda jím a piju, naslouchám a poslouchám (moudrých není nikdy dost… a také mě velmi těší s druhými byť amatérsky třeba hudbu tvořit). A ráda „dělám něco rukama“ (vařím, brousím a natírám, hraju si s plastelínou… ). Jen teda neběhám, to mojí duši vysloveně škodí…

Marta Židková, školní kaplanka

Moje duše má nejradši, když moje tělo v lese kácí soušky a pak je štípe na polínka do kamen. Když se to poštěstí, raduje se i můj duch. Když to nejde, mám fakt rád i saunu.

Matěj Opočenský, senior Pražského seniorátu

připravila ARo
foto: pexels.com