(ČB 10/2026) Jak zacházíte se samotou?
Já mám samotu ráda, tedy pokud ji chápu tak, že jsem dobrovolně sama se sebou a můžu se věnovat tomu, čemu chci. To pak beru do rukou knížku nebo si hraju na trumpetu nebo si pustím něco pěkného v rádiu (televizi nemám). A užívám si to. Celý život jsem si samoty moc neužila – rodina, práce, církev – pořád v podstatě mezi lidmi. Teď v důchodu už si to dopřát můžu. Pocit osamění ale ráda nemám, s tím se taky občas potýkám. To můžu být mezi spoustou lidí a zdá se mi, že nemám kolem sebe nikoho, kdo by mi rozuměl a chápal mě.
Jana Brahová, kurátorka
Březen 2006. V lajně hrobů se každou neděli ráno schází tři vdovy. Naše mamka je ve 49 letech nejmladší z nich. Po čase na stejném místě stojíme s kameníkem. „Paní Kuchtová, chcete tam něco připsat?“ ptá se. „Připište tam prosím – buď vůle tvá.“ Projev víry, na který často vzpomínám. Jakou samotu musela tehdy prožívat? Srovnatelnou jedině s tou getsemanskou. Chci se jednou v nebi mamky, čtyři roky již také mrtvé, zeptat, jak ji to napadlo, jak to vnuknutí prožívala. Díky, Ježíši, už teď, že jsi naší bezmocné mamce pomohl v tom, v čem jí žádné z jejích dětí nemohlo pomoci, i kdyby se snahou rozkrájelo.
Pavel Hyacint Kuchta, premonstrátský kněz
Samotu zakouším, když jsem sama v obtížné situaci, mám před sebou těžké rozhodnutí nebo si s někým blízkým nerozumím. Co můžu – říct si o společnou modlitbu. Pokud to není možné, sahám k osobní modlitbě. Věřím, že mě Bůh slyší a že ze samoty najdu cestu ven. Jde o horkou linku, která nikdy není obsazena. Existuje ještě jedna chvíle, kdy člověk může zakoušet velké osamění, a to na konci pozemského života. Falešná útěcha – „to bude dobré“ – může působit jako spánek učedníků. Umírající zůstává sám.
Regina Slámová, lékařka paliativní medicíny
Vítám ji, a přece se jí bojím. Přináší klid, a přece bolí. Odcházím do samoty ve chvílích nejistoty, a ona nachází mě, když jsem si příliš jistý sám sebou. Když příliš sebejistě čtu mezi řádky. Když slyším, ale nenaslouchám. Když se potkávám, ale nesetkávám. A tak to mám s druhým, Bohem i sebou samým. Naslouchání sobě, Bohu i druhým ve vlastní samotě se mi pak stává jedním z léků.
Jošua Křišťan Blažek, psycholog a pastorační pracovník
připravila Kar
foto: pexels.com