Otázka na tělo 10/2022

31. října 2022

Jak vás proměnil „objev víry“?

Otázka na tělo 10/2022
31. října 2022 - Otázka na tělo 10/2022

Jak vás proměnil „objev víry“?

Asi bych měl jako farář napsat, že mě objev víry proměnil naprosto od základů. Bylo to, jako když zahřmí. Blesk z čistého nebe a já se ze sígra, kterého zajímali jen holky, chlast a zábava, změnil z minuty na minutu ve svatého muže. Akorát že vůbec! Objev víry způsobil to, že jsem se postupně proměňoval v týpka o něco málo lepšího, než bych byl bez ní. Ten proces proměny pořád probíhá a skončí až na Božím soudu. A co se změnilo za těch 15 let, co jsem křesťan? Jsem víc vděčný Bohu za život a druhé lidi vnímám jako hodnotnější, než jsem já. A tak to je.

Jakub Helebrant, Pastoral Brothers

Opravdu těžké odpovědět, spíše načrtnu svůj příběh. Vyrůstal jsem v ateistické rodině. V pubertě začalo mé „objevování“. Nejdříve jsem „objevil“ knihy Raymonda Moodyho //Život po životě// a //Světlo po životě//. Na gymnáziu jsem pak skrze kamaráda „objevil“ Boha. Ve 3. ročníku jsem v knihovně „objevil“ zelenou knihu (od dětství byla zelená barva má nejoblíbenější) //Jak se znovu narodit// od Billyho Grahama a po jejím přečtení „objevil“ Ježíše. Potom začalo hledání církve, ve které bych se cítil dobře a následovalo „objevení“ knihy //Křesťanstvo// od Pavla Filipiho. Po jejím přečtení jsem zazvonil na kancelář ČCE Brno I a po rozhovorech s Pavlem Kalusem jsem se nechal pokřtít a stal se členem ČCE. A pak jsem „objevil“ svoji ženu a máme tři skvělé děti. A „objevil“ jsem víru, lásku a naději. 

Jakub Ventruba, lékař

Když jsem před více než dvěma roky objevila víru, spíše mě postavila nohama na zem, než obrátila k nebesům. Víra je pro mě zakotvení v bezpečí a jistotě Boží náruče. A možná i překvapivě jsem se od té doby obrátila k racionálnímu až skeptickému myšlení. Díky zakotvení ve víře se tak nepotácím od jedné rádoby všespásné věci k druhé. A do třetice bych řekla, že jsem zakotvila v křesťanské komunitě, ve které jsem objevila mimo jiné také svého budoucího manžela.

Adéla Kleinová, studentka

Předem děkuji za pozvání k ekumenickému sdílení víry v časopise Český bratr. Ale možná je to příznačné, protože jsem uvěřil v Pána Ježíše v roce 1991 při městské misii, vedené bratry protestanty v Praze po zhlédnutí filmu //Ježíš// podle Lukášova evangelia. Pomodlil jsem se tenkrát modlitbu odevzdání života Ježíši a vnímal jsem, že od té doby do mého života „Někdo-Bůh“ vstoupil a komunikoval se mnou. Nebo lépe řečeno „já jsem s ním začal komunikovat“. Učil jsem se s Bohem mluvit a vnímal jsem ho zblízka. Učím se modlit dál a prosím, aby jeho láska ve mně rostla.

Jakub Sadílek, český provinciál františkánů

Jako nic jiného v mém dosavadním 48 let trvajícím životě! První velká proměňující vlna se udála během několika měsíců, kdy jsem se v 16 letech začal účastnit dění českotěšínské evangelické mládeže: Stal jsem se obdivovatelem Ježíše. Pokřtěným evangelickým nováčkem. Čtenářem Bible. Člověkem, který se modlí a účastní církevního života. Další menší proměňující vlny přicházejí od té doby až dodnes. Učím se včlenit svůj malý životní příběh se všemi jeho rolemi – manželskou, rodičovskou, rodinnou, přátelskou, zaměstnaneckou… do velkého příběhu Boží lásky ke všem lidem a celému světu. 

Roman Mazur, člen synodní rady

připravila ARo
foto: pexels.com