Opavský Hospodin v hospodě

V pondělí 3. března se totiž konala v opavském jazzovém klubu úvodní experimentální bohoslužba, která vzbudila velký ohlas a přinesla řadu přejných reakcí. Vždy jsem měl ve velké úctě ty kolegy a kolegyně, kteří se s odvahou pouštěli do alternativních aktivit tohoto druhu, ale stále mi chybělo pošťouchnutí něco podobného zkusit. Až letos v únoru ten impuls přišel. 

Proč vlastně opavský Hospodin v hospodě? 

Předně ze solidarity s Markem Váchou a studentskou farností v Praze u Salvátora, ze které byl odvolán poté, co sloužil mši Hospodin v hospodě. Opavská bohoslužba byla primárně určena těm, kdo si z nějakého důvodu drží odstup od církve, ale žijí duchovně. Současně byla i pro ty, kteří se církevního života účastní, ale dvakrát je to netěší, protože se necítí při běžné, tradiční bohoslužbě či mši ve své kůži.

Cítím se spřízněn s Markem Váchou a dalšími, kterým jde v životě o radost, lásku, vnitřní svobodu, otevřenost, soucit, vnímavost. V tom jsem mu velmi blízko, třebaže jsme každý z jiné církve. 

Vybavily se mi i alternativní svatby nekostelových lidí, které jsem měl tu čest oddávat. A to, jak mi vlastně bylo při setkáních a rozhovorech s těmito lidmi dobře. A vzpomněl jsem si na rozhovory s lidmi, kteří se cítí na běžných bohoslužbách nějak nekomfortně, i na pokusy dělat bohoslužby v rockových klubech a na festivalech, které mi byly vždy sympatické. Vybavily se mi návštěvy žďárského Batyskafu a pražského Nekostela. V tu chvíli jsem si řekl, že do toho jdu. Napsal jsem herečce Sarah Haváčové, která organizačně za pražským Hospodinem v hospodě stojí, jestli můžeme použít toto slovní spojení. 

Přípravy

Spřízněnou duší a rádcem se mi stal člen opavského sboru Janek Ženatý, shodou okolností moderátor televize Noe, který měl mnoho inspirace z návštěv hospodských bohoslužeb v brněnském klubu Desert, kde je Štěpán Hájek pořádal celých 14 let. A právě z Brna té doby se Sarah s Jankem znají. Přišlo nám s Jankem tedy příznačné v těchto souvislostech pozvat Sarah Haváčovou jako prvního hosta. Sarah souhlasila a pak už to šlo ráz na ráz. V řádů hodin jsem našel místo a ochotné muzikantky. Sarah pak poslala svůj oblíbený biblický text 1. Korintským 13, našli jsme termín a rozjeli propagaci po sociálních sítích. 

Kamarádka mi tehdy napsala: „Mockrát děkuji za celou tuto hospodino-hospodskou iniciativu. Moc ráda přijdu! Je potřeba si nějak rezervovat místo? Tak nějak tuším, že budete mít narváno, a to vám z celého srdce přeji. Já jsem totiž přesně ta cílovka. Ta, která se trochu ostýchá hodit do kostela, že je poznat, že tam nepatřím.“

Samotná bohoslužba

Experimentů, překvapivých i krásných momentů bylo při úvodní bohoslužbě opravdu požehnaně: přenesení bohoslužby na netradiční místo; zařazení písní nekostelových, přesto však velmi duchovních; jihoamerická štóla jako liturgická ozdoba stolu; čtení Písma z mobilu; rituál zapálení svíčky; dvě promluvy o tom, že největší je láska, z toho jedna s nečekaným vtažením účastníků; vložený moderovaný rozhovor; společný Otčenáš a volně formulované přímluvy; modlitba na úvod a požehnání na závěr; dobrovolná sbírka na náklady do košíku; opakovaný potlesk v průběhu bohoslužby; rozesmáté tváře mnohých; spontánní tanec pár účastníků při posledních dvou písních; autogramiáda a následné bytí pospolu, s některými dokonce až do půlnoci… 

Mnohé se povedlo výborně, místy to i trochu skřípalo či neladilo, nemáme tedy s Jankem důvod usnout na vavřínech nebo se jen plácat po ramenou. Jsme zajedno v tom, že nemáme ambice obracet přítomné na víru, chceme však sbližovat, propojovat a povzbuzovat se navzájem. Svět je totiž dobré místo a život vzácný dar! 

Nová tradice?

Do díla jsme se pustili s nadějí, že Hospodin bude v hospodě s námi a bez jakékoliv záštity či finanční podpory sboru, která by mohla případné návštěvníky odradit. Jsme také vděčni za zázemí jazz klubu, který nám poskytl své prostory zdarma. Domluvili jsme se, že experimentální bohoslužba bude každé první pondělí v měsíci od 20 hodin. Kamarádka grafička nám ještě bez nároku na honorář nakreslila hezké logo, jiná kamarádka zase akci profesionálně nafotila.

Na závěr ještě zpětná vazba jednoho z přímých účastníků: „Bylo to silné a uhranulo to i ateistu se silným náboženským cítěním, jako jsem já. Bylo zajímavé sledovat proměnu osazenstva jazz clubu, bylo tam mnoho hlubokých momentů. Považte, kdy naposledy jste se v hospodě modlili se všemi Otčenáš? Nebo kdy naposledy jste se dlouze dívali do očí svému sousedovi či sousedce? A to jsem zmínil jen pár zážitků z Hospodina v hospodě. Myslím, že organizátoři s těmi, kteří ke zdaru akce přispěli, založili silnou tradici a zaplnili místo na kulturní a duchovní mapě Opavy.“

Pavel Janošík, farář
foto: Hana Dehner