Ohlédnutí za jarním vzdělávacím kurzem

4. května v podvečer jsme se my, účastníci biblického kurzu, pořádaném odborem pro laiky synodní rady ČCE, sešli při úvodní pobožnosti. V neděli jsme cestovali na bohoslužby do sboru ve Vrchlabí, kde nás čekalo srdečné přijetí br. farářem Michaelem Pfannem i tamějšími účastníky. I kávička a něco na zub bylo. 

Celý program kurzu zde nebudu podrobně rozepisovat, jen zmíním, co mne osobně, ale jistě i leckoho dalšího, zaujalo. Nemohu říci, že by některý z přednášejících byl nezajímavý. Každý přinesl svůj vklad.

Od sestry Anny Boučkové lze získat mnoho informací o charakteru českých církevních staveb. S Tabitou Landovou, propojenou on-line, bylo milé i prospěšné hovořit o našich zkušenostech s konfirmacemi vlastními i ve sborech. Obecně o vývoji náboženského dění v naší zemi jsme se mnohé dověděli od religionisty Zdeňka Vojtíška. Společně s ním jsme se zamýšleli nad vývojem v naší církvi a nad tím, co by jí prospělo. Rozhodně více vzájemné vstřícnosti, i k okolí! A originální byl i přístup k víře br. salesiána Ladislava Heryána. Mnohé biblické vhledy i řadu osobních zkušeností vnesli do programu i faráři David Šorm, Tomáš Trusina a Václav Hurt. Je dobře, že se hovořilo v osobní rovině, prakticky a upřímně!

Radost přinesla i trocha kultury a byl čas i na poznávání kraje. Free trio, které nás přivedlo k zamyšlení pásmem o Terezii z Lisieux, ukázalo, že lze potkat mladé lidi, jež berou život vážně a oslovují svým uměním okolí.

Monika Drdová, vedoucí kurzu, přispěla do programu se synkem Jeníkem, malým zpěvákem, a též koncertem v místním kostele. S klavíristkou Petrou Bělohlávkovou nám připomněly dvousté výročí narození Bedřicha Smetany provedením jeho árií a instrumentální hudby.

I každoroční výlet se konal, a to do Kuksu, kde jsme obešli známé Braunovy sochy ctností a neřestí a navštívili druhou nejstarší lékárnu v Čechách. Starší je už jen v Klatovech.

Dodala bych ještě své subjektivní dojmy: jsme s manželem nevidomí, což znamená určitá specifika. Právě v Kuksu nás potěšilo cosi, co učinilo výlet pro nás příjemně ozvláštněným. Plánek celého areálu zde lze najít v bodovém písmu, doplněný informacemi o někdejších lázních. Tamější zaměstnanci ocenili naši kladnou odezvu. 

Na setkání jako takovém jsme byli přijati velice chápavě a přátelsky rodinou Drdových i ostatními účastníky, za což jsme vskutku vděčni. Připravit takovouto akci není jen tak a Monika i další z odboru pro laiky (třeba Marie Stolařová) věnovali přípravě mnoho času.

Kurz s nadějným i zavazujícím názvem „Na cestě víry nejsi sama, nejsi sám…“ už patří našemu vzpomínání. Neřekla bych, že minulosti, leccos by nám mělo zůstat do dalších, často všedních a ne vždy veselých dnů. 

Eva Budzáková