Od kritiky k činům

(ČB 4/2021) Vypráví se takový příběh: Když před třiceti lety Diakonie obnovovala svoji činnost, vznikaly nové školy a střediska jakoby z ničeho, a to díky rozhodnutí a entuziasmu členů evangelické církve. Dnes už je to jinak, i když ne tak docela. I v 21. století vznikají nová střediska Diakonie na zelené louce.

   POSLECHNĚTE SI ČLÁNEK

Zelená louka to ale v tomhle případě tak úplně není. Spíš vzorně zarovnaný stavební pozemek. Původně tu stával zpustlý statek, který strhly demoliční stroje. Jsme nedaleko Svitav, v obci Vendolí. Z místa je krásný výhled na místní pole a les. Hned vedle se nachází obchod s potravinami. A jestli všechno půjde podle plánu, v poměrně krátké době tu vyroste nový komunitní domov pro seniory. Pod vedením Diakonie Svitavy – což je v rámci diakonické rodiny úplná novinka. Její zrod začal před několika lety ve svitavském sboru, kde na faře žijí manželé Kellerovi. Filip je evangelický farář, jeho manželka Květa právnička.

Společně s dalšími chodili navštěvovat staré a nemocné členy místního evangelického společenství. Často do léčeben dlouhodobě nemocných, známých pod zkratkou LDN. Když si vyměňovali dojmy, shodovali se, že z takového prostředí nemají dobrý pocit – jakoby tu lidská důstojnost trpěla. Ostatní členové farní komunity to viděli podobně. „Ale ještě nás nenapadlo, že bychom s tím něco mohli dělat,“ říká Květa Kellerová. „Spíš to byla taková sdílená kritika.“

Pak přišel výlet do Nosislavi nedaleko Brna. Brněnská Diakonie tam společně s místními evangelíky zbudovala malé chráněné bydlení pro seniory, koncipované tak, aby napodobovalo společnou domácnost. Stojí na dohled fary, přibližně uprostřed obce. Nedaleko se nachází vinohrad. Prohlídka návštěvníky ze Svitav nadchla.

A když se v dubnu 2018 konala další z mnoha návštěv na svitavské LDN, kde ležel jeden z členů farní komunity jen proto, že se pro něj nenašlo místo v důstojnějším prostředí, nastal zlom. „Když to zvládli v Nosislavi, zvládneme to taky,“ vzpomíná Květa Kellerová na moment, kdy padlo rozhodnutí, že na kritiku musí navázat činy. Začaly přípravné práce, což dnes především znamená, že se vyjednává a vyjednává a vyjednává… a vyjednává.

Žádná sólo akce

„Nechtěli jsme, aby to byla záležitost jen úzké skupiny nadšenců,“ říká Květa Kellerová. Nejprve bylo potřeba pro myšlenku stavby nového domova pro seniory získat členy „sboru“, jak se v evangelickém prostředí říká farnosti. Jeho představenstvo (staršovstvo) návrh jednoznačně podpořilo a pověřilo k jednání pracovní tým. A ten vyrazil na ústředí Diakonie, vybaven silným argumentem, že Pardubický kraj, kde se Svitavy nacházejí, je poslední z českých krajů, kde Diakonie nepůsobí, a má teď jedinečnou možnost to změnit. Po zvažování různých variant se rozhodlo, že projekt výstavby domova ve Vendolí zaštítí přímo diakonické ústředí.

A pak se šlo na město a pak na kraj. Květa Kellerová spolu s pracovním týmem pozvala všechny poskytovatele sociálních služeb ve městě, aby jim záměr nového domova představili. Zejména kvůli rozptýlení případného dojmu, že vzniká nějaký církevní sólo projekt bez ohledu na všechny ostatní. Město požádali o podporu. Úspěšně.

Zní to jednoduše a popsat se to dá na několika řádcích. Znamená to však mnoho a mnoho hodin přemýšlení, počítání, chystání podkladů, trpělivého vysvětlování – objem práce, který by jedince zavalil. Jsou potřeba spolupracovníci. Květa Kellerová v té souvislosti zmiňuje jedno důležité jméno – Jiřího Brýdla. Emeritního senátora, starostu Svitav, krajského zastupitele a dosavadního člena staršovstva svitavského evangelického sboru. Vzhledem ke svým profesním zkušenostem představuje při vyjednávání s různými institucemi důvěryhodnou autoritu. Také díky němu se podařilo navázat dobré vztahy s krajem, takže dnes už je budoucí domov ve Vendolí zařazen do takzvané krajské sítě poskytovatelů sociálních služeb, což je nesmírně důležité pro jeho budoucí financování.

S rizikem a nulovou spotřebou

Architekt Radim Oblouk měl původně návrhy nového domova jen konzultovat. Spolupráce v týmu ho ale tak vtáhla, že dnes je jeho nejvytíženější člen. Celou budovu navrhl podle inspirace seniorských domovů ve Štýrském Hradci a Leobenu. Nejdůležitější je vnitřní uspořádání domova, které spočívá v otevřených společných obytných prostorech. Vstoupit do nich lze přímo z pokojů pro obyvatele. Vzniknou tak dvě „domácnosti“ o deseti až jedenácti členech.

Když byl návrh hotový, nastalo další kolo jednání přímo v obci Vendolí, která pro projekt nabídla svůj pozemek; seniorský domov je v jejím dlouhodobém plánu. Na jeho finální podobu ale hledělo zastupitelstvo se smíšenými pocity. „Věděli jsme, že snadné to nebude,“ říká Květa Kellerová. V úhledné obci si zakládají na tom, že všechny domy mají tradiční sedlové střechy. Architekt se to snažil alespoň částečně splnit, ale dnešní nároky na budovy, ve kterých se počítá s energetickou úsporností, vyžadují jiné dispozice. Některé zastupitele to vyloženě trápilo. Nastalo další kolo vysvětlování a vyjednávání, které trvalo od září do prosince loňského roku. Nakonec projekt získal v zastupitelstvu většinovou podporu.

Stavbu seniorského domova ve Vendolí můžete podpořit i vy.

Každý, byť i malý dar má smysl!

Přispějte zasláním jakékoli částky na číslo účtu veřejné sbírky, jednorázově nebo i pravidelně: 2001724325/2010

Hotovo ale ještě zdaleka není. Architekt totiž začal domov přepracovávat tak, aby splnil pasivní standard, tedy měl nulovou spotřebu energií. To je jedna z podmínek získání evropské dotace, která by pokryla až 85 % nákladů stavby. Znamená to další komplikace – kromě jiného žádat o nové stavební povolení. A pak mít stavbu hotovou do konce roku 2023, což je šibeniční termín. „Ať to probíráme, jak to probíráme, vždy nám z toho vyjde, že by byla hrozná škoda to nezkusit. I když tím na sebe bereme značné riziko,“ říká Květa Kellerová, která je připravena stát v budoucím domově ředitelkou. Své právnické vzdělání si teď doplňuje o studium v oboru zdravotních a sociálních služeb.

Adam Šůra