Obejmout prostorem

27. března 2023

(ČB 3/2023) V samostatném článku představila historička umění Anna Boučková několik pozoruhodných řešení liturgického prostoru v českobratrském prostředí. Pro hlubší sondu jsme si vybrali jiný projekt, který Anna ve svém textu záměrně opomenula, přestože jej považuje za „architektonickou událost posledních let“. Jde o rekonstrukci interiéru evangelického kostela na pražském Smíchově.

Obejmout prostorem
27. března 2023 - Obejmout prostorem

Na počátku byla podlaha

Hovořit o potřebě rekonstrukce se začalo už v roce 2011. Jedním z původních impulzů byla potřeba údržbových prací na podlaze modlitebny. Sbor uvažoval o tom, že by příležitosti využil k rozsáhlejším pracem. „Vzhledem k možnostem uchopení této jinak banální opravy jsme se začali zabývat i souvislostmi s ostatními údržbovými pracemi tak, aby byly stanoveny priority, ale především, aby jednotlivé úpravy po svém dokončení byly vzájemně ve funkční i estetické harmonii,“ vysvětloval v červnu 2016 situaci tehdejší kurátor Aleš Kratochvíl, který měl rekonstrukci na starost. V současnosti je smíchovským místokurátorem.

Z dalších úvah vzešlo několik tezí, které by měl architekt při realizaci zohlednit. Šlo jednak o záležitosti technického rázu, jako například přidání topení do lavic či zlepšení akustických vlastností interiéru, ale také o prvky liturgické povahy jako požadavek na jiné uspořádání lavic či přenosný stůl Páně.

Fáze jedna

K finální podobě prvního projektu se dospělo v roce 2015. Dominantou tohoto návrhu měla být černá stěna v prostoru presbytáře, na níž by byla v proskleném výřezu zavěšena postranní kazatelna. Celá stěna měla být přitom prořezána drobným souvislým biblickým textem, který by na první pohled zdůrazňoval ústřední roli Slova. Ostatní stěny modlitebny měly být bílé a kontrastovat tak s průčelím – presbytářem. Kontrast měl doplňovat také minimalistický stůl Páně ze světlého dřeva ve tvaru hranolu.

sm5

„Ukvapené a nedomyšlené.“ Kritika dala původnímu projektu stopku

Proti této podobě návrhu se však zvedla mezi členy sboru vlna kritiky. Odpůrci projektu odmítali například jeho rozsah, který považovali za přemrštěný. Objevovaly se také pochybnosti o připravenosti projektu, roli sehrála i citová vazba k prostoru a sentiment vůči historickému stavu.Kritika projektu navíc přišla i z řad odborné veřejnosti. Nezávislí architekti Jiří Kočí a Jaroslav Minařík měli k projektu závažné výhrady. Ve své zprávě doporučují od realizace návrhu upustit a celý projekt restartovat. Pozornost by přitom se měla podle nich soustředit především na „kvalitní zadání, které bude vyjadřovat potřeby společenství, jeho vize a cíle“.

Fáze dvě: Znovu a lépe. A společně

Po pěti letech úsilí tak byl smíchovský sbor zase na začátku. Dosavadní nezdar však Smíchovské neodradil, a navíc jim částečně ukázal, kudy se vydat. Projekt se totiž začal ubírat zcela jiným směrem. Jeho součástí byly například důkladné úvahy o samotném zadání projektu.

„Původní návrh, který vznikal dva roky a stál nás několik nízkých set tisícikorun nakonec sborové shromáždění shodilo ze stolu a staršovstvo muselo začít znovu a lépe - důkladněji zjistit na čem sbor lpí a co je naproti tomu možné přetvořit a lépe tak definovat zadání pro architekty. Jak se ukázalo, důležité bylo již samotné zapojení sboru do tohoto procesu, a tak nakonec mohla být zbourána i původní kazatelna s povrchovou úpravou z umělého mramoru, což byl asi nejbolestivější zásah do původního interiéru, který ovšem přežil kostel i sbor,“ ohlíží se za nelehkým obdobím místokurátor Aleš Kratochvíl.

Vox populi

Významným posunem při druhém pokusu bylo, že namísto přenechání veškeré odpovědnosti na architektovi se do plánování více zapojil samotný sbor. Ostatně, čím jiným než společným dílem a prostorem setkávání má kostel být? Příkladem toho, kde se právě „laický pohled“ do realizace promítnul, může být otázka, jak ztvárnit to, že v kostele se lidé scházejí k bohoslužbám a svátostem.

sm3

Potvrzují to i slova Aleše Kratochvíla. V tomto bodě jsme se trochu rozcházeli s architekty, kteří prostor vnímali svou uměleckou optikou a lidé ve sboru zde zase chtěli mít své tradiční odkazy a připomínky, že se jedná o evangelický liturgický prostor. Oproti původnímu návrhu jsme tak nakonec na čelní stěnu znovu umístili biblické verše a v současné době vedeme diskuzi, nakolik mají být výrazné a poutající pozornost již na první pohled. Naproti tomu jsme přijali, že nová dřevěná čelní stěna (na místě původní kazatelny) symbolicky představuje otevřenou náruč či Bibli a stůl Páně má tvar ryby, nakrojeného bochníku chleba či archy.“

Když v anketě členové sboru potvrdili, že namísto realizace původního návrhu by si přáli hledat nové řešení, byla ustavena komise pro hledání architektonického řešení a vypsána otevřená architektonická soutěž, v evangelickém prostředí a ve srovnatelných rozměrech projektu něco nevídaného. A nevídané byly také její výsledky. Soutěž byla vyhlášena staršovstvem na podzim 2017 (vzhledem k nezávislosti soutěže na České komoře architektů musela být soutěž oficiálně nazývána „workshopem“) a do jejího prvního kola se přihlásilo neuvěřitelných 18 architektonických kanceláří.

Kromě architektů, kteří byli s evangelickým prostředím již obeznámeni, jako např. studia Objektor, Hanuše Härtela či Barbory Veselé, se do soutěže přihlásily i architektonické kanceláře, které se jinak soustředily převážně na „sekulární“ zakázky jiného charakteru.

Propojit horizontálu s vertikálou

Druhé kolo soutěže se uskutečnilo v březnu 2018 a vybrána do něj byla trojice návrhů – ateliér Štěpán, ateilér MCA a studio ORA. Porotu nejvíce oslovil návrh architektonické kanceláře MCA v čele s Pavlou Melkovou a Miroslavem Cikánem. Rozhodující byl jejich komplexní a celistvý přístup k návrhu a také ohled na cit pro historickou kontinuitu kostela.

Prostor člověka i společenství pocitově i významově obklopuje – shora zaklenutím, z boku obejmutím. Zastřešení – zaklenutí a obejmutí – přitahuje směrem k zemi, ale zároveň dává vědomí světa okolo nás a světa nad námi,“ objasňuji autoři návrhu, co je motivovalo ke zvolenému řešení. V něm akcentují propojení horizontality prostoru - propojení člověka se zemí - a vertikality, která je naznačena stropní valenou klenbou a zavěšeným osvětlením.

sm2

Došlo k celkovému očištění prostoru. Dosavadní výmalba v meruňkovém a krémovém odstínu byla nahrazena jemnými tóny šedé. Byly sejmuty dřevěné nápisy i plastika kříže s Desaterem. Kazatelnu nahradila konkávně prohnutá dřevěná stěna. Dřevo se stalo dominantním použitým materiálem. Objevuje se jak na podlaze – původní parkety byly vyměněny a přeloženy – tak v mobiliáři. Lavice zůstaly zachovány, pouze z nich byl odstraněn nátěr a byly opatřeny posuvným systémem tak, aby bylo možné variovat jejich rozestavění v prostoru. Rozestavění lavic bylo další důležitou otázkou, kterou sbor při přípravě projektu řešil.

Architektonické studio mělo od nás zadání vytvořit multifunkční prostor, který bude maximálně variabilní, aby se v něm mohly konat jak bohoslužby, tak různé pohybové, či divadelní aktivity a mohli jsme tak v tomto prostoru oživit původní záměr jakéhosi lokálního kulturního centra, který plnila budova v době svého vzniku. Tenkrát totiž kromě místa pro konání bohoslužeb sloužila též jako veřejně přístupná knihovna a nacházel se tu i divadelní sál. Proto jsme uvítali nápad architektů umístit lavice na posuvné moduly, které lze libovolně přesunout na kterékoliv místo v sále podle toho, jestli se zde konají bohoslužby, koncert, divadelní představení, či nějaká pohybová aktivita,“ popisuje Kratochvíl.

Víceúčelový prostor? Kouzlo je v kolečkách

Společným plodem projektu byl kromě rekonstrukce interiéru také vznik Komunitního prostoru  Smíchov, který svůj provoz oficiálně zahájil 23. dubna 2022. Budova kostela totiž nově funguje  jako víceúčelová. Zájemcům se nabízí pestrý program: pohybové divadlo, tanec, film, ale také koncerty a workshopy. To vše je rekonstruovaný prostor modlitebny připraven pojmout. Kouzlo spočívá v kolečkách: lavice jsou rozděleny do jednotlivých „modulů“, opatřených pohyblivým systémem tak, aby je bylo možné nejen přestavět do různých uspořádání, ale v případě potřeby také zcela sklidit. Z bohoslužebného prostoru se tak stane společenský sál. V předsálí je navíc možné usednout do kavárny Na věky k nějaké laskomině.

Přínosem Komunitního prostoru je jeho otevřenost a nízkoprahovost. Smíchovskému sboru se i díky tomu daří lépe zapojit do místní komunity, ale také zvát lidi dovnitř. „Určitě se o nás víc ví. Z poloviny osvětě místa určitě pomohla naše kostelní kavárna. Ta je v provozu každý všední den. Do povědomí jsme vešli i díky sousedským programům a akcím. A na bohoslužby občas přijde někdo, kdo řekne: Já tady okolo vás už roky chodím a nikdy mě nenapadlo jít dovnitř, ale ve čtvrtek jsem tu byla na Tanečním večeru Forró, bylo to moc fajn, a tak jsem si řekla, že přijdu i na bohoslužby a je to zajímavý…,“ líčí Kratochvíl.

Hranice liturgického prostoru

Trend moderních církevních staveb, který se vydává cestou víceúčelovosti, s sebou zároveň nese i jedno riziko, a tím je překročení hranice liturgického prostoru. Co vlastně liturgický prostor od neliturgického odlišuje? A nemůže se ve víceúčelové stavbě ztratit její primární (liturgický) účel? Tyto otázky si kladli i Smíchovští, a také Aleš Kratochvíl přiznává jejich ošemetnost. „Je to komplikovaná a záludná otázka. Hranici mezi liturgickým a neliturgickým prostorem vnímá každý člen sboru jinak, natož pak každý architekt.“ Smíchovský sbor své prostory k rozličným účelům také pronajímá. Kritéria pro to, jaká událost dostane od sboru zelenou, a jaká už je za hranou, mají prozatím Smíchovští nastavená spíše intuitivně. „Neradi bychom tu dali prostor nájemníkům, kteří by nevnímali a nerespektovali, že jsou pořád tak trochu v liturgickém prostoru. Ale jestli tu budou tančit, zpívat nebo cvičit je nám jedno a vzhledem k tomu, že se jedná o komerční pronájmy nechceme aktivity nějak ideologicky limitovat. V sobotu se tu například schází ukrajinští adventisté, v neděli odpoledne pak Ukrajinská apoštolská církev,“ vysvětluje Kratochvíl.

Nebylo to snadné

Náročnost projektu napovídají i finanční náklady. Původní odhad počítal s částkou okolo 10 mil. Kč, které měly být využity na rekonstrukci modlitebny, zázemí v 1. patře a na provedení dalších nutných oprav sborového domu. Celkové výdaje se však nakonec vyšplhaly k 15,5 mil. Kč. Většinu pokryla evropská dotace, část byla financována Jeronýmovou jednotou, která sboru poskytla dar ve výši 2,5 mil. Kč. Zbylé peníze získal sbor z chrámových sbírek a darů.

sm4

Výslednou podobu nového interiéru kostela prý místní věřící nakonec přijali dobře, i když cesta k ní byla mírně trnitá. Projekt byl náročný nejen logisticky a finančně, ale pro zainteresované (především presbytery) i psychicky. To je cena, kterou platí všechny evangelické sbory, které se do podobných velkých odvážných projektů již pustily nebo se  aktuálně pouští. 

Rekonstrukce byla úspěšně dokončena na jaře 2022, symbolickou tečku za ní udělala instalace stolu Páně v prosinci loňského roku. “Jedinou výjimkou je možnost doplnit verše na stěny podél kostela, která je stále otevřená. Tam se nám zatím osvědčila praxe, že se na společně vybrané texty členové sboru složili. V případě dalších veršů bychom zřejmě postupovali podobně – poté, co staršovstvo schválí případné návrhy na nové verše, na jejich realizaci se uspořádá sbírka,” upřesňuje Kratochvíl.

Epilog

Smíchovská rekonstrukce je pozoruhodným příkladem toho, že architektonicky kvalitní liturgický prostor lze vytvářet i v evangelickém prostředí. Nesmírně důležité přitom je společně promýšlet zadání projektu a uvažovat nad tím, co by mělo liturgický prostor utvářet. Odráží to třeba na první pohled banální otázka uspořádání lavic či židlí. Ačkoliv v evangelických modlitebnách stále převládá frontální typu (též označovaný „autobus“) se stolem Páně v popředí, některá společenství dávají přednost typu cirkulárnímu (komuniálnímu), jehož uspořádání kolem stolu Páně více akcentuje motiv společenství.  Na Smíchově je možné lavice uspořádat dle potřeby  do těchto dvou rozložení, ale ještě do několika dalších variant. 

Není to jen případ smíchovského sboru, ale i dalších realizací posledních let, jak o nich píše A. Boučková, ukazují, že evangelíci začínají o bohoslužbách a odpovídajícím liturgickém prostoru nově přemýšlet a jeho role v liturgii se dostává více do popředí. „Pro udržení zdravého ducha společenství je důležité se nebát projevit svůj názor, slyšet názor druhého, umět ustoupit i umět si za svým názorem stát, ale nebouchat kvůli tomu dveřmi. U nás ve sboru se nám to už docela daří, a díky tomu tu máme něco nového krásného, co může oslovit i lidi ze sousedství a možná ukázat cestu i ostatním sborům,“ uzavírá Kratochvíl.

Adéla Rozbořilová

foto: archiv FS Praha–Smíchov

banner FR (2)