O míru pod soptícím vulkánem Acatenango

Nacházíme se v Antigue, historickém městečku a bývalém hlavním městě generálního kapitanátu Guatemaly. Spolu s dalšími 20 mladými lidmi z Afriky, Evropy, Asie i Ameriky jsme sem přijeli na „Peace Messengers Training For Youth“, pořádaný Světovým luterským svazem. 

Co že to je ten Světový luterský svaz? Mezinárodní společenství luterských církví. Založen byl v roce 1947 ve švédském Lundu. Dnes má ústředí v Ženevě ve Švýcarsku. Zjednodušeně bychom mohli říci, že Světový luterský svaz představuje jakousi „Evropskou unii“ pro církve luterského vyznání – platformu, která propojuje, podporuje a zastupuje své členské církve na globální úrovni. Jeho činnost míří dvěma směry, vertikálně a horizontálně. Vertikální činnost se týká teologické, duchovní a misijní práce, pozornost je zaměřena na teologický dialog, vzdělávání a společný duchovní život. Horizontálně se luterský svaz zaměřuje na humanitární a rozvojovou činnost.

Peace Messengers je mezinárodní výcvikový program, který má za cíl vybavit mladé lidi schopnostmi, dovednostmi a znalostmi pro řešení konfliktů ve vlastních komunitách i církvích – ať už se jedná o lokální nebo globální měřítko. Spolu s dalšími účastníky z různých zemí jsme sdíleli své zkušenosti, znalosti a učili se o teologii míru, spravedlnosti a smíření v luterské tradici. Program zahrnoval duchovní sdílení, přednášky o historii Guatemaly i praktické workshopy zaměřené na advokacii a aktivní zapojení do přinášení změn ve společnosti tam, kde dochází k bezpráví a útlaku. Klíčovým poselstvím celého týdne bylo, že skutečný mír nevzniká jen nepřítomností násilí, ale také přítomností spravedlnosti a důstojnosti mezi lidmi. V rámci workshopů jsme mluvili o válce v Gaze, na Ukrajině, současné politice USA, korupci a rozkladu státu v Jižní Africe a mnoha dalších. Zjišťovali jsme, kdo si co myslí, proč si to myslí a jaké mají jeho postoje důsledky. Mluvili jsme o roli církví v době napětí, násilí a radikalizace společnosti. 

Tématem letošního setkání bylo, jak se jako křesťané vztahujeme k mezigeneračním, mezináboženským a mezinárodním konfliktům. Účastníci se zamýšleli nad těmito napětími jak z pohledu současných sociologických a filozofických teorií, tak i skrze optiku teologických konceptů. Inspirací pro diskusi bylo například Lutherovo učení o dvou královstvích – světském a duchovním –, v nichž člověk současně žije a mezi nimiž často hledá rovnováhu. 

Po ukončení výcviku jsem v Guatemale ještě na týden zůstal. Chtěl jsem objevit zemi, o které jsem do té doby skoro nic neslyšel. Nalezl jsem zemi krásnou, ale smutnou, s krvavou historií a bolavou současností. Historické i politické osudy Guatemalanů jsou zamotané a propletené jaké staré dráty elektrického vedení, které se ulicích sbíhají u sloupů jako pavučiny do velkých a nepřehledných chuchvalců, zastírajících výhled na nebe. Nejtěžší kapitolu představuje druhá polovina 20. století, kdy země prošla brutální občanskou válkou. Trvala 36 let a vyžádala si více než 200 000 obětí, především z řad domorodých indiánů. Lidé tu žijí v nízkých zchudlých domech, jezdí velkými auty, chodí se modlit do barokních kostelů (které byly postaveny Španěly na troskách bývalých mayských chrámů) a nechápavě hledí na nadšené cestovatele, kteří se s velkými batohy na zádech plahočí na vulkány. 

Také já jsem se rozhodl vystoupit na vulkán Acatenango. Nešel jsem s turistickou skupinou a místním mayským průvodcem, ale sám, na vlastní pěst. Cesta to byla úmorná. Přibližně v polovině výstupu se ke mně přidali tři toulaví psi. Byli oškliví, zablešení, kulhaví a s mokvavými ranami. Měl jsem z nich strach. Brzy jsem vzdal nesmělé pokusy přesvědčit je, aby mě nechali jít samotného. Později jsem se s nimi podělil o vodu a zpečetil si tak jejich doprovod. Když jsem večer zalezl do spacáku v jeskyňce nedaleko vrcholu, přitiskli se ke mně. Později mě ze spánku vytrhl jejich štěkot. Slyšel jsem, jak se servali s cizí smečkou, která kroužila kolem jeskyně. Došlo mi, že možná nešlo jen o obyčejné psy, ale o tři anděly, kteří mě v noci ochránili. A takhle jsem, s batohem na zádech a obrázkem Panny Marie, který mi vtiskla do ruky stará paní v zapomenutém kostelíku ve vesnici San Pedro de Juan, prochodil jih Guatemaly.

Celý tenhle neuvěřitelný výlet do Střední Ameriky bych nemohl podniknout bez finanční a lidské podpory, které se mi dostalo od vedení církve. Chtěl bych jim za to srdečně poděkovat. 

Vítek Sláma, projektový asistent pražské pobočky Luterského světového svazu