Nic nás nemůže odloučit

Tři dny plné kultury, vzdělávání, duchovna a zajímavého doprovodného programu. Tak lze ve zkratce shrnout letošní setkání, které má být důkazem toho, že víra překonává hranice zemí i národnostní bariéry. Tato symbolika byla letos o to výraznější, že hostitelskými městy byly Frankfurt a Słubice – polsko-německé dvojměstí, rozkládající se při protilehlých březích řeky Odry.

Nic nás nerozdělí?

Výběr lokality rezonoval také s tématem letošního ročníku: „Nic nás nemůže odloučit“. Původně verš z Bible („nic nás nemůže odloučit od lásky Boží“ Ř 8,38–39) dostal v těchto geografických kulisách i hmatatelný rozměr – bariéru mezi oběma městy, řeku Odru, kterou zároveň probíhá státní hranice, totiž překlenuje most, který jako spínací špendlík propojuje obě města, státy i národy.

Letošní ročník byl specifický také tím, že se Setkání křesťanů vrátilo do svojí „kolébky“. Právě v nedalekém Zhořelci (Görlitz) se totiž v roce 1991 uskutečnilo vůbec první takové setkání. Tehdy je pořádala již zaniklá Evangelická církev Slezské Horní Lužice (EKSOL), která do Zhořelce pozvala své partnerské církve v Polsku a tehdejším Československu. A právě církev působící v tomto regionu, dnešní Evangelická církev Braniborska a Horní Lužice (EKBO) byla (tentokrát společně s Evangelickou církví a. v. v Polsku) pořadatelskou církví i letos.

Setkání křesťanů se koná pravidelně, a to přibližně každé tři roky. Naposledy se však křesťané střední Evropy takto sešli před sedmi lety, v roce 2016, v Budapešti. Přetržku v pravidelném rytmu konání zapříčinila pandemie koronaviru. Ročník, který se měl konat v r. 2020 v rakouském Štýrském Hradci, se proto neuskutečnil.

Myšlenku jednoty v rozmanitosti měla podpořit i jedna z aktivit, kterou organizátoři letošního ročníku připravili pro všechny účastníky. Každý z registrovaných návštěvníků totiž společně se vstupenkou obdržel také náramek v určité barvě, která se lišila podle země, ze které přijel. Například návštěvníci z Česka měli náramky žluté barvy, Němci zase světle fialové. Účastníci z různých zemí si mohli náramky vyměnit, aby se tak symbolicky smyla geografická vzdálenost i jazyková bariéra. Jak ostatně vyjádřil biskup EKBO Christian Stäblein – mluvíme sice různými jazyky, ale všichni jsme jeden – Boží – lid.

Spiritualita, kultura i kilometrový stůl. Nabídka programu byla pestrá

Různorodému a nabitému programu dominovaly společné bohoslužby pod širým nebem na ústředním frankfurtském náměstí v pátek a v neděli, které zároveň celý průběh programu rámovaly. Výrazným bodem byla také společná sobotní večeře s názvem „Nasycení 4000“. Přímo v ulicích města směli návštěvníci usednout ke kilometr dlouhému jídelnímu stolu. Také zde kromě společného jídla mohli sdílet zážitky i víru s křesťany jiných církví či národností. 

Kromě toho mohli všichni využít také pestrou nabídku doprovodného programu – vyzkoušet Guttenbergův knihtisk, zhlédnout přehlídku maďarských folklorních tanců anebo navštívit některý z koncertů.

Na Setkání křesťanů dorazily také významné osobnosti církevního života středoevropského prostoru. Řada z nich je známá i v prostředí naší církve, jako například generální sekretář Společenství evangelických církví v Evropě (GEKE) Mario Fischer, generální sekretář Gustav-Adolf-Werke (GAW) Enno Haaks či teprve osmadvacetiletá předsedkyně synodu Evangelické církve v Německu (EKD) Anna-Nicole Heinrichová. Příjemné bylo, že i tyto čelné představitele církevních institucí směli návštěvníci vidět nejen na pódiu, ale také se s nimi setkávat v kuloárech či ulicích města při neformálních rozhovorech.

Silně rezonovalo také téma válečného konfliktu na Ukrajině. Vzácným hostem Setkání křesťanů byl biksup Německé evangelicko-luterské církve na Ukrajině Pavlo Švarc, který o své zkušenosti hovořil v panelové diskusi na téma „Kostely a válka na Ukrajině“. Společně s polskou farářkou Martou Zachraj-Mikołajczykovou také kázal při nedělních bohoslužbách. Bylo milé vidět, že ukrajinští křesťané mají zástupce i mezi účastníky setkání. Někteří z nich však na Západě kvůli válce žijí už delší dobu, takže nedorazili z Ukrajiny, ale ze zemí střední Evropy.

Mezi křesťany „visegrádské čtyřky“ byli vidět i Češi

Českou stopou v programové nabídce byla například hojně navštívená a velmi neobvyklá techno bohoslužba pod vedením evangelického faráře Jiřího Šamšuly a saského biskupa Tobiase Bilze, koncert pěveckého sboru ECHO Zlín pod taktovkou Ladislava Moravetze anebo panelová diskuse, jejímiž hosty byli mj. synodní senior Pavel Pokorný či husitský biskup Lukáš Bujna. V nabídce bylo také promítání nového filmu Víra v barvách duhy, jejímž autorem je mladý český filmař a člen Církve československé husitské Tobiáš Frýdl. Mezi účinkujícími byl také biskup Slezské církve evangelické a. v. a úřadující předseda ERC Tomáš Tyrlík, který vystoupil v jedné z panelových debat a koncelebroval závěrečné bohoslužby.

Vcelku hojné zastoupení měli Češi také mezi účastníky, a to i díky poměrně příznivé zeměpisné poloze místa setkání. Asi 30členná výprava z Evangelické církve dorazila na místo z Prahy autobusem. Byla mezi nimi zajímavá skupinka tří konfirmandů a dvou dospělých z pražských Horních Počernic. Ti se do Frankfurtu a Słubic vydali z inicitativy místní farářky Alžběty Hanychové.

Na Setkání křesťanů se díky tomu vůbec poprvé podívala i Petra Marková, která hornopočernické farářce pomáhala na konfirmandy dohlédnout. „V podstatě jsem tu jako náhradník. Původně jsem ani neplánovala jet, ale Bětka potřebovala pomoct s konfirmandy,“ vysvětluje. Přestože ji povinnosti s tím spojené poněkud limitovaly v účasti na programech, svoji návštěvu hodnotí pozitivně. „Je to pro mě takové dobití energie. Atmosféra je tu milá,“ říká. Těší ji, že v kulisách obou měst je konání křesťanské události znát. Zejména na německé straně totiž ulice doslova pulzují hudbou, kulturním programem, ale i ruchem jinak neobvyklého počtu návštěvníků. O konání tohoto setkání samozřejmě vědí zástupci samospráv, ale i média. V tuzemském měřítku je takový společenský dopad nevídaný. A vlastní zkušeností to potvrzuje i Petra Marková. „V době, kdy jsem jezdívala na evangelické sjezdy mládeže, to většinou fungovalo tak, že na pár místech se něco dělo, ale většina města vůbec netušila, že se nějaký sjezd mládeže odehrává.“

Děkujeme všem dárcům, kteří přispěli na českou účast na Setkání křesťanů 2024 ve Frankfurtu nad Odrou a Słubici: Česko-německý fond budoucnosti, Nadační fond Věry Třebické-Řivnáčové, Krichen hilfen Kirchen, Chorverband in der Evangelischen Kirche in Deutschland

Ani Lenka Freitingerová, farářka ve východomoravské Jasenné, svoji účast na letošním Setkání křesťanů neplánovala. „Přemluvila mě naše varhanice. Myslela jsem si, že jako farářka doma na kazatelně nemůžu chybět. Ona mi ale řekla: „Je to pracovní cesta, tak jeď.“ Svoji účast propojila s vystoupením pěveckého tělesa Evangelický chór Zlín (ECHO). „Asi se nepřihlásilo tolik lidí, kolik by bylo potřeba. Chodívám s nimi zpívat, tak jsem se přidala,“ vysvětluje. Také ona si z Frankfurtu nad Odrou a Słubic odváží skvělý pocit. „Nejvíc se mi líbily závěrečné bohoslužby. V sobotu jsem se čirou náhodou ocitla na jednom rapovém koncertě, a ten byl skvělý. A pak jsem byla na jedné zajímavé diskusi. Stůl pro čtyři tisíce byl taky výborný,“ vypočítává.

Na rozdíl od Petry Markové s podobnými velkými akcemi už předchozí zkušenost má, v minulosti se například účastnila německého Kirchentagu. Setkání křesťanů má však oproti němu o poznání komornější charakter, ale také v něm lépe vynikne mix národností a kultur, a to zejména těch na východ od Německa. S nadsázkou by se dal charakter této události ve stručnosti popsat jako setkání „visegrádské čtyřky“. Ty, pro které je němčina bariérou, zde potěší větší nabídka jinojazyčných programů. A také to, že díky slovanské blízkosti je řadě jazyků našinec schopen porozumět i bez jazykové průpravy. Výjimkou potvrzující pravidlo je maďarština, která působí stejné problémy jak Slovanům, tak Němcům.

Příští zastávka: Česko

Ještě výraznější českou stopu než letošní ročník bude mít ten příští. Setkání křesťanů se totiž v roce 2027 přesune do České republiky. Příprava „českého“ ročníku je teprve na začátku, prozatím není rozhodnuto ani o tom, které z měst jej bude hostit. S velkou pravděpodobností to však bude Praha. Už teď je ale jasné, že pořadatelskou církví bude Českobratrská církev evangelická, a tak synodní senior Pavel Pokorný ve Frankfurtu převzal z rukou biskupa Stäbleina symbolický štafetový kolík pro organizátora.

Adéla Rozbořilová