Nemoc mocných a moc bezmocných
(ČB 11/2022) Závěrečný díl tzv. pandemické trilogie (po výstavách Vanitas a Nadějné vyhlídky) v Centru současného umění DOX sleduje v dílech čtyř desítek českých i zahraničních tvůrců téma moci, nemoci a bezmoci v současném „profesionálním“ umění a v tvorbě autorů zařazovaných do kategorie „art brut“. Výstava, která vznikla ve spolupráci Centra současného umění DOX a spolku ABCD, kromě samotného tématu zkoumá i vzájemnou propustnost obou kategorií.
Ústředním tématem výstavy (NE)MOC je touha po moci, která je hnacím motorem dějin, jejich konstruktivním hybatelem i destruktivní silou. Záměr projektu vznikl dávno před pandemií covidu-19 i před válkou na Ukrajině, které toto téma postavily do zcela nové perspektivy a vrhly nové světlo na patologii osobností potentátů, slepou poslušnost davu i absurditu fungování institucí. Co bylo považováno za šílené, stává se normou. Nemoc mocných a moc bezmocných získávají nové obsahy.
Do dialogu s autory řazenými do art brut vstupují ve výstavě (NE)MOC současní umělci často etablovaní na globální umělecké scéně, aby nabídli svoji interpretaci tématu moci, bezmoci a nemoci a vyjádřili se k aktuálním politickým, společenským, rasovým i genderovým problémům.
Art brut vychází ze subjektivního vnímání reality a osobních mytologií autorů, kteří se ve svých paralelních světech často pasují do rolí vládců, dobyvatelů i spasitelů – supermanů i mesiášů. V jejich dílech se objevují symboly moci (hákový kříž, rudá hvězda, srp a kladivo, kříž) i její prostředky (zbraně, mučicí nástroje, mříže a klece). Často mají ale zcela posunutý význam.
Výstavu otevírá výmluvným gestem tří zvednutých paží známý italský umělec Maurizio Cattelan, který svými provokativními díly často reflektuje politicky a sociálně citlivá témata. „Jeho dílo ve výstavě odkazuje k nacistickému pozdravu, ale také ke slavnému obrazu Jacquese Louise Davida Přísaha Horatiů (1784), čímž nabývá další rozměr a rozšířený význam,“ říká jeden z kurátorů výstavy Otto M. Urban.
Česká scéna je zastoupena například díly Roberta Gabrise či Evy Koťátkové. Tvorba Roberta Gabrise je silně autobiografická, autor se věnuje tématům tělesnosti, identity či sociálního vyloučení, zejména pak vyloučení romské menšiny či specifikům sexuální a genderové odlišnosti. Eva Koťátková se dlouhodobě zabývá uměleckou tvorbou tzv. outsiderů a její konfrontací se světem kulturních institucí. Tato témata postihuje její rozsáhlá instalace, představující umělce z Haus der Künstler (Domu umělců) při rakouské psychiatrické klinice Gugging, z níž se dnes stalo umělecké centrum.
„Naším cílem není historická sonda ani morální apel. Společně s jednačtyřiceti tvůrci z celého světa, kteří představují každý jinou historickou i osobní zkušenost, se zamýšlíme nad tím, kde končí normalita a začíná ‚nemoc‘. V humorném nadhledu hledáme katarzi a v zesměšnění zbraň,“ sdělila kurátorka výstavy Terezie Zemánková.
Michaela Šilpochová, DOX
foto: pexels.com, Centrum současného umění DOX (Carlo Zinelli)
Moc, nemoc a bezmoc v současném umění. Centrum současného umění DOX, Praha, 3. 6. – 6. 11. 2022.