Nejvyšší knihou v naší sbírce je vícejazyčný Nový zákon

Nejvyšší knihou ve sbírce starých tisků Ústředního archivu ČCE v Praze, mající na výšku 37 cm, je //Novum Testamentum Domini Nostri Iesu Christi. Syrice, Ebraice, Graece Latine Germanice Bohemice Italice Hispanice Gallice Anglice Danice Polonice// vydaný v Norimberku péčí jazykovědce Eliáše Huttera, a to ve dvou dílech vyšlých v letech 1599 a 1600. Eliáš Hutter (1553–1605) byl německý filolog specializující se na orientální jazyky, působil jako profesor hebrejštiny v Lipsku.

Oba díly mají stejnou vazbu ze světle hnědé usně zdobené slepotiskem a zelenou ořízkou. Náš exemplář není úplný, chybí v něm první dvě nepaginované složky, tj. celkem 8 listů včetně titulního. Jednotlivé jazykové varianty novozákonních textů jsou v knize uspořádány přehledně do sloupců.

Z vlastnických zápisů se dovídáme, že knihy patřily Janu Konrádu Hollenderovi. Po něm je od roku 1637 vlastnil Jan Wernher Bygel Scaphusianus, farář a správce kostela v Beringenu a v Löhningenu ve Švýcarsku. Od roku 1662 pak náležely Remigiu Faeschovi (1595–1667), právníkovi, rektorovi basilejské univerzity a sběrateli umění. Z jeho sbírek vzniklo nejprve Museum, alias Cabinet Faesch. Jednalo se o sbírku umění a kuriozit. Vedle obrazů, grafiky, nábytku, knih (bylo jich přes pět tisíc z různých vědeckých oborů, plus cca 200 rukopisů, nejstarší z doby Karla Velikého) byl cenný také Faeschův archiv obsahující např. i rukopisný Faeschův katalog sbírky knih nebo účetní knihy, z nichž mohou badatelé vyčíst leccos o sběratelské praxi v 17. století.

V roce 1653 přesunul Faesch svou sbírku do výstavního domu na Svatopetrském náměstí v Basileji, sbírka zabrala dvě patra. Museum náleželo k vyhledávaným místům evropských cestovatelů za vzděláním v Basileji. Dům s muzeem zůstaly v majetku rodiny (Remigius Faesch se nikdy neoženil) až do roku 1823, kdy se již nepodařilo naplnit Faeschovy podmínky pro samostatnost muzea (dědilo se v mužské linii a správce sbírky měl mít právnické vzdělání) a v tom případě měla a také připadla sbírka, ne však dům, Universitní knihovně v Basileji. Poslední vlastnické razítko v exempláři zmiňované knihy náleželo právě této univerzitní knihovně. Části sbírky putovaly dál do místního Muzea umění a Historického muzea. Od roku 2023 má sbírka svou digitální prezentaci. Jak se kniha dostala do sbírek Knihovny Husova domu, nevíme. Je možné, že byla koupena v nějaké aukci.

Ještě něco k naší knize samotné, a to k jejím rozměrům. Největší a nejrozsáhlejší českou tištěnou knihou je tzv. Kozmograffia Cžecká od Sebastiána Münstera vydaná roku 1554 v Praze v tiskárně Jana Kosořského z Kosoře, která má na výšku 39 cm, tj. ještě o dva centimetry více než naše prezentovaná kniha.

Miroslava Fůrová, Ústřední archiv ČCE
foto: Hof