Největší evangelický kostel na Moravě stojí již 180 let

Stavba kostela stála Vanovické dřinu i léta čekání

Úmysl nahradit modlitebnu zděným chrámem Páně přišel o necelé půlstoletí později, v roce 1828. Toleranční modlitebna, která byla postavena v prvním nadšení za šest týdnů, totiž už nevyhovovala potřebám rostoucího sboru a též bylo potřeba oprav. Šestého listopadu 1828 proto požádal sbor o povolení stavby.

Žádost odevzdal kazatel osobně do rukou hraběte Karla Inzaghiho. Ten nařídil krajskému úřadu, aby vše prověřil a potřebné zařídil. Krajský úřad předal věc vrchnostenskému úřadu v Letovicích a ten se přičinil, aby se evangelíci naučili trpělivě čekat. Po mnoha urgencích a desetiletém čekání 17. září 1838 přichází povolení ke stavbě kostela, a tak na jaře příštího roku, 23. dubna 1839, po krátké pobožnosti byly stavební práce zahájeny.

Na staveništi denně pracovalo více než 30 zedníků a přes 100 pomocníků. Z rozhodnutí kazatele Samuele Nagye se stavělo jinak, než bylo v předpisu a plánu. V té době ještě platily toleranční předpisy, podle nichž evangelické chrámy nesměly mít např. klenutá okna nebo vchod k hlavní cestě. Toto se ale podařilo ve Vanovicích prosadit. 

Na jaře 1841 však byla stavba úředně zastavena a bylo nařízeno přeměření a prošetření. Na konci července bylo povoleno ve stavbě opět pokračovat, navíc byly ponechány i všechny změny proti plánu učiněné. Bylo to jedno z prvních vítězství vanovického sboru nad tolerančními předpisy. 

Během roku 1843 se pracovalo uvnitř chrámu, byla pokládána kamenná dlažba, dovezená z Českého Těšína, dokončovány stolařské a jiné řemeslnické práce. Na den Husův 6. července 1843 dorazil hlavní dar lásky od Gustav-Adolfského spolku, tyto prostředky pomohly při dokončování a vybavení.

Když se chrám stavěl, pomýšlel duchovní Samuel Nagy i na zvonění. Náhodou se mu dostalo zapomenuté nařízení císaře Josefa II., v němž evangelíkům dovolil bubnem nebo jiným znamením oznamovat začátek svých bohoslužeb, zvony však byly zapovězeny.

Legendární zvonění povolila až Vídeň

Na základě novinových článků, uveřejněných v Brünner Zeitung, píše farář Nagy Kruppovým ocelářským závodům v Essenu. Dostává se mu odpovědi, že vyrábí za 500 zlatých péra ze speciální lité oceli. Toto zvonění farář objednává, začátkem roku 1843 přichází do Vanovic a je instalováno ve štítu kostela.

Používání per však krajský úřad zamítá. Samuel Nagy proto podává novou žádost, v níž se odvolává na výnos císaře Josefa II. Přímo na vanovickou faru je svolána komise, dohodu se však najít nepodaří. Proto si kazatel na prosinec 1843 vyžádá audienci u nejvyšší kanceláře ve Vídni. Až díky této intervenci je výnosem z 21. ledna 1844 zvonění vanovickému evangelickému sboru konečně oficiálně povoleno. Při slavnostním posvěcení chrámu 11. srpna 1844 již zvony ze štítu kostela zvonily.

Dvě věže

Stavba věží začala po vyhlášení rovnoprávnosti evangelické a římskokatolické církve po r. 1861. V prvních dnech měsíce června 1864 za služby duchovního správce Jana Beneše bylo započato se stavbou věžových zdí. O prvním listopadovém dni roku 1864 za velké účasti lidu byla vyzdvižena a upevněna zlatá báně i s hvězdou na levou věž. Druhá věž byla osazena zlatou bání s hvězdou až v červnu následujícího roku. 

Stavba obou věží stála závratných 7 000 zlatých, náklady však sbor pokryl sám. Zvonění ze štítu kostela bylo přesunuto do levé věže, kde se dochovalo dodnes. Do pravé věže byly pořízeny tři zvony z roku 1870, ulité v Novém Městě u Vídně. Všechny zvony byly však v první světové válce zrekvírovány. Proto v roce 1926 nechává sbor ulít nové tři zvony u zvonaře Wintra v Broumově u Náchoda. Ani tyto nové zvony však na věži dlouho nevydržely – rekvizice přišla znovu s vypuknutím druhé světové války. Během ní byl odebrán střední a velký zvon, ten nejmenší si podle vyhlášky sbor směl ponechat. Na svém místě zůstal dodnes a dosud Vanovickým slouží.

Nejen „vanovické zvonění“. Také hodinový stroj i varhany mají zajímavý příběh

Hodiny z roku 1844 mají pozoruhodný stroj a dva ciferníky, důmyslně umístěné jak zvenčí kostela, tak i uvnitř nad varhanami, kde mohl kazatel sledovat, jak dlouho již káže. Kostelní hodiny fungovaly několik desetiletí, krátce po druhé světové válce se však zastavily. Čas za deset dvanáct pak ukazovaly dalších více než 60 let, než se péčí restaurátora Petra Skály, který opravuje i staroměstský orloj, v roce 2010 opět rozeběhly.

První varhany ve vanovickém sboru z roku 1818 byly přemístěny z původní modlitebny na kruchtu nad kazatelnou. Již roku 1839 je doložena korespondence, týkající se varhan nových. Byly postaveny nejspíše v roce 1861 a umístěny na kruchtu nad hlavním vstupem. Nápis nad nimi, Munificentia principum („na počátku byla štědrost“) zdůrazňuje obětavost, bez níž by nebyly pořízeny. V roce 1936 byly do historické skříně firmou K. Čapek z Poličky vestavěny varhany nové. Původně lidskou silou poháněný stroj nahradil elektrický pohon.

I po téměř dvou stoletích jsou Vanovice živým sborem

V pamětní listině je dochován i tento zbožný vzkaz pro budoucí generace: „Bůh žehnej všem statečným sboru vanovického a dejž jim mnoho radosti z tohoto díla, jež podnikli a podporovali a kteréž i potomkům svědectví vydávati bude o lásce a horlivosti otců k domu Božímu a k církvi Páně. Hospodin vzhlédniž se zlíbením na dílo ke cti a slávě Jeho podniknuté, jménu Jeho začaté a s pomocí a patrnou Jeho ochranou konané. Oko budiž otevřeno ve dne i také v noci na tento Jeho dům s věží jeho a vzdal od něho milostivě všelijaké neštěstí a pohromy. Chrám tento stůjž tu před očima lidskýma jako brána nebeská a vrcholem věží jeho odkazujtež těch, kterýž tudyto jdou, k oným horám, odkudž pomoc naše přichází k Hospodinu a otci nebeskému, jemuž s Synem Jeho Kristem Ježíšem a Duchem Svatým budež čest a sláva nyní i na věky. Amen.“ 

S Boží pomocí se to po téměř 200 let daří. Chrám Páně dodnes slouží svému účelu, přestál dvě světové války, dobu nenáboženských svobod i rozmary počasí. Odolává zubu času i dalším okolním vlivům, třeba když byla nedávno podlaha v presbytáři napadena dřevomorkou. 

Evangelický sbor ve Vanovicích byl vždy sbor živý, z jehož kořenů vzešlo mnoho evangelia skrze faráře, kteří měli a mají kořeny právě ve Vanovicích. Potomci se rozeběhli po celé republice i do celého světa. Dnes víme o rodinách v USA, Anglii, na Ukrajině, v Chorvatsku i jinde. 

O samotný chrám Páně a přilehlou velkou faru dnes pečuje malé stádečko obětavých bratří a sester. S Boží pomocí vydrželi i nesnadné období sekularizace společnosti v průběhu minulého století; dnes tvoří živé jádro sboru jen pět procent členů více než 600členné kartotéky. Lámeme si hlavu, jak zaujmout mladou generaci, kudy se bude ubírat strategický plán sboru, jak ufinancovat faráře, bojíme se o budoucnost sboru i chrámu. 

A přece můžeme být za mnohé vděčni. Jsme spolupracujícím sborem s Diakonii, v Letovicích navštěvujeme stacionář mentálně a tělesně postižených, přinášíme evangelium do tří domovů s pečovatelskou službou v okolí, máme také tři kazatelské stanice (Horní Smržov, Letovice, Moravská Chrastová). Zvěstujeme lidem naději, pokoj, odpuštění a milost tam kde jsou často sami. 

Chystá se slavnostní připomínka 180. výročí postavení kostela

Kostel pak ožívá hlavně v létě při koncertech, příměstském táboře a sborovém dnu, který se koná vždy v srpnu – tedy ve dnech, kdy si připomínáme odvahu těch, kteří se přihlásili k živé víře v Hospodina a vystavěli zdejší chrám Páně.

Letos budeme výročí slavit v neděli 18. srpna v 9.30 bohoslužbami s večeří Páně, kázat bude Pavel Freitinger. V 11 hodin navážeme přednáškou na faře, o historii sboru promluví Pavla Vondálová. Ve 14.30 pak vystoupí muzikant Tomáš Jeřábek. Pro všechny účastníky připravujeme společný oběd, pohoštění po celý den a pro děti nedělní školu a zábavný program během přednášky i během odpoledne. Přijeďte se s námi sdílet, zpívat, chválit a přemýšlet o Božích věcech. Těšíme se na Vás! 

Jaroslav Kučírek, redakčně upraveno
foto: Ben Skála