Nejtěžší je sladit tempo písniček, aby se lidem dobře zpívalo
(ČB 5/2022) Synodní rada vyhlásila pro rok 2022 téma „Lidé“. Také v Českém bratru bychom se tomuto tématu chtěli věnovat. V průběhu roku proto oslovujeme členy naší církve, působící na rozličných církevních pozicích, a prostřednictvím několika otázek chceme přiblížit jejich práci. Na chodu sboru se podílí mnoho lidí, jejichž práce často není na první pohled vidět. Zde bychom chtěli dát prostor právě jim a docenit jejich službu.
1. Jak často usedáš v kostele za varhany? Jsi jediná varhanice, anebo se s někým střídáš?
Pravidelně hrávám ve dvou sborech a v jednom občas vypomáhám. V mém domovském sboru se střídám s mojí maminkou a na dalších sborech je nás varhaníků více.
2. Co tě motivovalo k tomu na tuto pozici nastoupit?
Díky tomu, že moje maminka je varhanice, už od mala mě brávala na kruchtu k varhanám. Pak také mám velmi ráda kostelní písničky.
3. Co tě jako varhanici nejvíce naplňuje a v čem naopak spatřuješ úskalí?
Určitě radost z toho, když lidé při bohoslužbách zpívají zplna hrdla; být v tu chvíli v roli varhaníka je krásné. A nejtěžší pro mě je, když přijdu do nového sboru a mám při zpěvu doprovázet, sladit tempo písniček, tak aby zpěv nebyl utahaný a vleklý a zároveň, aby se lidem dobře zpívalo.
4. Co tě v práci pro sbor inspiruje?
Kupříkladu když slyším, jak si lidi při odcházení z kostela pobrukují písničky.
5. Čím jste se v poslední době ve vašem sboru zabývali?
V poslední době se v mém domovském sboru seznamujeme s novým zpěvníkem a učíme se z něho zpívat. Pro varhaníka to znamená seznámit se s novými doprovody. Ovšem nezanevřeli jsme ani na starý zpěvník a při bohoslužbách oba kombinujeme.
připravila ARo
foto: archiv respondentky