Návštěva ze Saska

Letošní návštěva Sasů v Praze se uskutečnila v pátek 9. prosince a byla o to radostnější, že se mohla po dvou letech, ve kterých setkání znemožnila pandemie nemoci covid-19, konat opět osobně, tváří v tvář. Šestičlenná delegace z Drážďan v čele s vrchním zemským radou Thilem Danielem navštívila naše ústředí v Husově domě v pražské Jungmannově ulici. 

Přátelský rozhovor se vedl například o novém zpěvníku, jehož příprava německé evangelíky teprve čeká. „Čeští partneři jsou již hodně napřed, protože si můžou zazpívat z nového zpěvníku ČCE, který vyšel před rokem,“ chválila německá delegace úspěšné úsilí naší církve. Vrchní církevní rada Martin Teubner si posteskl nad svízelností příprav německého evangelického zpěvníku, který už teď rozděluje církve v tom, jaké představy o nové písňové publikaci mají. Týká se to především výběru písní, které by se měly do knihy zařadit. Saští evangelíci by například uvítali, kdyby v plánovanémm zpěvníku bylo více Lutherových písní. Již nyní proto chystají vlastní dodatek, ve kterém i tyto písně vyjdou. 

Dalšími tématy hovoru byla například digitalizace či správa církve. Kolegy z Drážďan velmi zaujalo nasazení, s jakou Česká republika pomáhá Ukrajincům. Za deset měsíců válečného konfliktu přijala již přes 430 000 prchajících. „V poměru k počtu obyvatel je to nejvyšší počet přijatých uprchlíků ze všech evropských zemí,“ připomněl další ze členů delegace, Friedemann Ohme. Ocenil přitom zejména to, že na pomoci Ukrajincům se v Česku do velké míry podílí i církve, a to včetně té naší. „Aktivizují se především samotné sbory. Sbory nabídly své prostory, některé byly za tímto účelem také zrekonstruovány. Pořádají se také jazykové kurzy a kulturní aktivity. K dispozici je i psychologická podpora,“ vypíchl Oehme.

Drážďanští nepřijeli s prázdnou. Jako symbol živých a stále rostoucích vztahů obdržela církevní kancelář od saských evangelíků mimo jiné mladý olivovník, který bude prostory Husova domu zdobit. A jako příslib vztahů budoucích jsme obdrželi nejen pozvánku do Drážďan, ale také na mezinárodní partnerskou konferenci, která se bude konat příští rok v Míšni. 

„Já jsem jako zelenající se oliva v domě Božím. Doufám v Boží milosrdenství navěky a navždy,“ píše se v žalmu 52. Stejně tak i my děkujeme Pánu Bohu za tyto bratrské vztahy a věříme, že se budou vždy zelenat jako onen olivovník.

Adéla Rozbořilová