Naslouchat potřebám krajiny

Nakonec i já jako pastýř svěřeného „stádce“ mohu přispět k tomu, aby se lidem v krajině žilo dobře. Aby ona a člověk v ní nebyli ve stresu a v pocitu ohrožení. To má pro stav lidské duše obrovský význam a uzdravující potenciál. Že má tedy služba faráře na venkově dosah k dalším lidem, to nemusím ani zdůrazňovat. Každý má radost z úrody švestek či jiného ovoce a děti jsou vedeny k této péči díky tomu, že stromy sázely, zalévaly a sledují, jak rostou.

Tuto snahu, myslím si, by bylo potřeba rozšířit o to, aby i v rámci zastupitelstva naší obce pracovala poradní skupina pro krajinu, kde by místní lidé, v krajině nějak angažovaní (myslivci, zemědělci, odborníci z řad našich občanů), připravovali pro zastupitelstvo a obec krajinářské záměry, úpravy. Třeba na vytvoření mezí, tůní, alejí. Starosta obce pak může zpracovaný záměr vzít a překlopit do konkrétní žádosti o dotaci. Mnoho věcí se dá realizovat i svépomocně, brigádně, když se lidé svolají a své síly spojí. Ale tady už sám narážím na limity svého času, a především sil.

Základem našich snah v péči o tu naši maličkou část Božího stvoření je tedy vědomí, že i my a „naše“ půda jsme součást většího celku. Náš sbor v Horní Krupé vlastní asi 8 ha zemědělské půdy a necelý 1 ha lesní půdy. Osobně se snažím v krajině trávit co nejvíce času a porozumět tomu, co potřebuje ke svému stabilnímu prostředí ona (její život) i člověk. Covidový čas přinesl nový formát pastorační práce, totiž procházky krajinou – se snoubenci, rodiči, co se připravují na křest dětí… Je přirozené v tématech přecházet od duchovního života k životu uprostřed Božího stvoření.

Díky svému členství v poradním odboru pro životní prostředí se mohu podílet na vzniku projektů, které se tomu snaží napomoci i pro jiné křesťanské sbory a farnosti. Přesah naší práce je ekumenický. Připravujeme např. leták s informacemi o tom, jak jednotlivý sbor či farnost může pronajímat, sledovat i pečovat o zemědělskou půdu a lesní pozemky, aby byly stabilní. Na co si má dávat pozor a co sledovat. Málokterý vlastník půdy si je vědom toho, že za její stav má odpovědnost nejen hospodář, ale i on sám. K nutnosti této péče se přidávají i současné a budoucí klimatické změny. Žel stát v této věci spíš selhává (osobní zkušenost i v Krupé) především kvůli nepružnosti a vlivu, jaký mají na české zemědělství velké zemědělské společnosti a jejich dlouhodobě neudržitelný způsob hospodaření.

Schůze našeho staršovstva bývají proto někdy delší třeba kvůli otázce, čím znovu vysázet část sborového lesa po kůrovcové těžbě. Připadá mi ale důležité o těchto tématech jednat a rozhodovat, abychom věděli, že naše odpovědnost je širší a že evangelium, které se snažíme kázat a vyučovat, má i tento přesah. Nakonec v době, kdy jsme kvůli lockdownu byli všichni v karanténě a nikdo nikam nemohl, se náš sbor scházel při sborových brigádách na vyčištění lesa po těžbě (asi 2000 m2). Na podzim jsme štípali a rovnali velké množství dřeva. Myslím, že na to budeme ještě rádi vzpomínat.

Náš sbor má ještě jednu starost anebo také radost – vlastníme starou evangelickou školu. Ta fungovala ze všech venkovských evangelických škol nejdéle, do roku 1929. A k ní přiléhá rozsáhlý areál zahrad a pozemků. Záhy po mém příchodu do Horní Krupé v r. 2003 jsme se rozhodli, že bychom činnost školy chtěli oživit. A protože není nutné umět všechno, spojili jsme se s ekovýchovnou organizací Chaloupky, která v naší škole a areálu provozuje středisko ekologické výchovy, kam jezdí školy od Jihlavy, Přibyslavi, H. Brodu, Chotěboře, Světlé nad Sázavou. Je za tím samozřejmě velký kus práce a pro sbor vždy trochu riziko, když financujeme pro náš rozpočet velké investice. Ale dosud nám v této snaze Pán Bůh požehnal. A děkuji všem, kdo pomáhají, radí, projektují, děkuji i ústředí naší církve, že na naše středisko myslí a snaží se mu napomoci.

Ale narazili jsme také na pro nás ne zcela jednoduché téma, totiž jestli se náš sbor přidá k tzv. Zeleným zrnkům. Jde o projekt na podporu ekologicky šetrného provozu sborů a farností, kam se mohou sbory hlásit a dobrovolně podstoupit jakousi, mírně řečeno, certifikaci. Ale pro naše presbytery to bylo trochu problematické, protože nechtěli, abychom se někde jakoby chlubili, že jsme ti ekologicky správní. A jsme vlastně? Sám nad tím někdy pochybuji. Nejsem schopen svůj farářský provoz natolik stlačit, abych nemusel tolik jezdit autem (i když co to jde, jezdím na kole), abych chodil brzo spát a nemusel tolik svítit. Stále se snažím zkoumat a hledat, jak svůj pracovní i osobní život postavit tak, abych byl víc součást života a nějaké obnovy než jakéhosi zmaru. Za to se modlím, ptám se a hledám, ale především se raduji, že mám tu možnost a nyní po letech i zkušenosti pro to, aby se tomu mohlo docela dařit.

Rozhodně se snažím tak široký záběr práce a života udržet. Stále se snažím vést přírodovědný kroužek pro děti (letos 14. rok), starám se o ovocné stromy na farní zahradě, včelařím. Nyní se připravujeme na vybudování kořenové čističky pro faru a naši školu s opětovným využitím přečištěné a dešťové vody. Celý areál bude letos v létě opět po letech rozbagrovaný. Ostatním sborům bych velmi doporučil sledovat grantový kalendář, který připravuje v ústředí ČCE fundraiser Petr Mokrejš. Je v něm spousta informací o dotacích také právě na různá ekologická opatření. Na šetrné hospodaření s pitnou a užitkovou vodou budou státem v následujícím období vynakládány velké prostředky. Byla by škoda, kdyby to naše sbory minulo. Marek Drápal, předseda našeho poradního odboru vtipně poznamenal, že některé sbory přemýšlejí stylem „proč potřebujeme vodu, když máme dost písku“. Nad těmi slovy teď já sám hodně přemýšlím.¨

David Šorm

foto: pexels.com