(ČB 6/2025) Letošní prohlášení synodu má svůj konkrétní počátek v Libereckém seniorátu. Aktivity sboru Šluknovsko mají již delší dobu přesah do společnosti. Sbor se veřejně angažoval v nedávných nepokojích ve Varnsdorfu v roce 2008.
Současný farář Richard F. Vlasák si přeje, aby se církev nejen v jeho regionu zajímala o sociální problémy a byla místem zastání a pomoci. Pro konvent Libereckého seniorátu 2024 formuloval podnět, který se stal zárodkem prohlášení synodu. Na jaře 2025 zorganizoval presbyterní konferenci v Rumburku, na kterou byli pozváni zástupci organizací, které pomáhají lidem v nouzi. Na konferenci jsme se dověděli, jak vlastně dochází k sociálnímu vyloučení a jak obtížné je se z takové situace sám dostat. Na nouzi druhých vydělávají ti, kteří poskytují předražené bydlení pro sociálně slabé. Důležité je si uvědomit, že takové problémy se sice týkají především některých regionů, ale do nich odcházejí lidé v nouzi z celé republiky. Takže problém není jen regionální.
Možná si říkáte, že evangelíci jsou přece odpovědní, pracovití a sociální problémy většinou nemají. Jenže takové problémy člověk těžko vyřeší sám. Říká se, že ve sborech máme velký „sociální kapitál“, známe hodně lidí, kteří nám v nouzi poradí – často máme ve sboru schopné lidi, právníka, účetní, lékaře, obecního zastupitele… Myslím si, že to je důležité stále si uvědomovat, že to je veliká výsada, když se v nouzi máme kam obrátit, když máme rodiny a sbory. Proto se i v prohlášení úloha církve nepopisuje jako nějaké poskytování „almužen“ příchozím v nouzi, nýbrž jako pomoc v podobě vyslechnutí a nasměrování k institucím, které dokážou pomáhat. Církev je společenstvím, a tak může pomoci k tomu, aby člověk nebyl v nouzi sám a nalezl pomocnou síť kontaktů.
Samotné prohlášení nebylo přijato hladce. Oslovené komise synodu vyjádřily určité námitky, zejména nad tvrzením, že církev je znepokojena „zhoršující se situací stále větší části obyvatelstva naší země“. Cílem prohlášení však jistě nebylo poměřovat celkovou sociální situaci společnosti, nýbrž volat k solidaritě tam, kde je pomoci potřeba. Během rozpravy bylo také poukázáno na to, že v textu návrhu chybí zmínka o stávající podpoře poskytované našimi sbory. Text po diskusi v komisích potřeboval doladit, na to však na synodu nebývá moc času. Zajímavé bylo, že textu se sami od sebe ujali dva synodálové, kteří jej ještě pozdě večer upravili. A další den byl návrh upravený bratrem farářem Tomášem Molnárem přijat zřejmou většinou synodu. Udivilo mne, že po přijetí prohlášení mne jako předkladatele za seniorát oslovilo více lidí, kteří text uvítali, protože se vyjadřuje k problémům, které zakoušejí ve svém okolí.
Co je poselstvím prohlášení synodu? Můžeme říci, že se zaměřuje navenek i dovnitř církve. Navenek chce prohlásit, že církev je vnímavá vůči sociálním problémům a dokáže účinně komunikovat o pomoci. Je připravena spolupracovat s organizacemi, které nabízejí pomoc. Dovnitř církve chce prohlášení šířit výzvu, abychom si uvědomovali sociální problémy ve svém bezprostředním okolí, mluvili o nich a snažili se pomoci. V mnohých sborech se již takové věci dávno dějí. Často ale také můžeme mít dojem, že nás ve sborech se takové problémy netýkají. Chceme si to stále znovu uvědomovat, že všichni někdy potřebujeme pozornost a zastání a že i v našich společenstvích jsou lidé s velkými sociálními problémy. Prohlášení nás volá k tomu, abychom ve sborech o těchto problémech spolu mluvili, sdíleli příklady dobré praxe a vytvářeli prostor porozumění a sdílení.
Filip Susa, senior libereckého seniorátu
foto: ARo