(ČB 7+8/2025) Nápad mladého evangelíka dává pomáhajícím na Ukrajině možnost nabrat dech.
Jakub Zajíc pochází ze Stříteže nad Bečvou. Aktuálně studuje Management obchodu na Škoda Auto Vysoké škole v Mladé Boleslavi. Vedle studia se snaží být užitečný a pomáhat tam, kde mu to dává smysl. Jak sám říká, snaží se vnímat životní příběhy jiných lidí. Jako dobrovolník koordinoval dobrovolníky při povodních v Ostravě. Je aktivním členem Českobratrské církve evangelické. Věnuje se hudbě, především hře na piano.
Připravuješ projekt Pobyty pro Ukrajinu. Jak tato myšlenka vznikla?
Poprvé jsem se na Ukrajinu vydal s se zakladatelem vsetínského festivalu United a humanitárním pracovníkem Petrem Húštěm, když jsme vezli humanitární pomoc. Už tehdy jsem cítil, že se tam musím někdy vrátit. Později jsme s českým týmem strávili týden na pobytu pro vdovy a sirotky po padlých vojácích ve válce, kde jsme realizovali program pro děti. Když jsme se ptali hlavní organizátorky Victorie, jak můžeme pomoci dál, odpověděla: „Pokud můžete vzít naše mladé dobrovolníky na chvíli mimo válku, dopřát jim odpočinek a péči, budeme vám nesmírně vděční.“
A tehdy ten nápad dozrál. Nabídnout péči těm, kteří sami nezištně slouží druhým. Dobrovolníci letos na Ukrajině organizují přes dvacet táborů pro děti zasažené válkou. Je to nepředstavitelně velké množství, které přináší vyčerpání. Být součástí konkrétních lidských tragédií a příběhů plných emocí. A bylo by úžasné, aby tito lidé mohli mít také čas sami na sebe a aby alespoň na chvíli někdo pečoval o ně.
Co je cílem a náplní těchto pobytů?
Chceme během 4–6 dnů nabídnout ukrajinským dobrovolníkům komplexní péči – jak tělesnou (výlety do přírody, města, na koupaliště, masáže, péče o pleť), tak psychickou (workshopy o duševní hygieně, prevenci vyhoření) i duchovní (společné modlitby, písně, sdílení). Cílem je dopřát jim péči a klid. Aby se cítili viděni, oceněni, opečováni a mohli si odpočinout.
Kde všude hledáš podporu pro svůj projekt?
Veřejně vyslovil projektu podporu synodní senior Pavel Pokorný v několika videích, která jsme spolu natočili. Toho si moc vážím. Synodní rada uspořádala sbírku na projekt přímo na synodu naší církve, což beru jako velký projev vyjádření podpory a projev důvěry naší církve jako takové.
Věřím, že jako církev jsme jedno tělo Kristovo. Když jedna část trpí, trpíme všichni. Na Ukrajině jsou také křesťané, kteří dennodenně pomáhají druhým. Je naší odpovědností jim pomoci nést břemena. Obracím se proto na sbory s prosbou, aby tento projekt sdílely, případně zvážily uspořádání sbírky.
Jak se může zapojit jednotlivý čtenář?
Pomoci lze několika způsoby. Především budeme vděční za modlitby – za samotné dobrovolníky i za přípravu prvního pobytu, který se uskuteční letos na podzim. Projekt je možné podpořit i finančně – jako jednotlivec nebo jako sbor. A pokud má někdo chuť pomoci osobně, může se zapojit i jako dobrovolník. Všechny formy podpory jsou přehledně popsány na našem webu.
Jaké reakce zatím projekt vyvolává?
Setkávám se se dvěma typy reakcí. Některým lidem se projekt velmi líbí a souzní s ním. Jiní mají pocit, že válka trvá dlouho a že pomoc už není aktuální. Já to ale vidím jinak – čím déle konflikt trvá, tím důležitější je nezapomínat na ty, kteří denně nesou jeho tíhu, a začít pečovat o ty, kdo sami pečují.
Co tě přimělo věnovat se lidem zasaženým válkou?
Protože vím, že je to potřeba. Někdy stačí být jen přítomný, naslouchat, být nablízku. Po třech cestách na Ukrajinu mám k tamním lidem a dobrovolníkům velmi blízko. Vnímám v tom i Boží vedení – a když vnímám, že mi Bůh ukazuje směr, chci jít.
Co najdeme na vašich webových stránkách?
Najdete tam video, které představuje celý projekt, informace o ukrajinských dobrovolnících, o náplni a smyslu pobytu i jeho konkrétní parametry – pro kolik lidí bude, kdy proběhne a jaké jsou náklady. Jsou tam také odkazy na sociální sítě anebo třeba píseň – modlitbu za Ukrajinu s názvem „Blízko jsi“.
připravil Tomáš Zajíc
foto: archiv respondenta