Může od pionýra vzejít něco dobrého?

Jak je možné, že biskupové historické a tradiční církve tento misijně evangelizační projekt podporují? Jak to dělají, že dokážou oslovit průměrného Angličana, který je podle dostupných údajů stejně sekularizovaný jako průměrný Čech? 

V dalších letech se ukázalo, že nám ještě bližší a dlouhodobě spřátelená Nizozemská protestantská církev tento koncept převzala. Aplikuje jej pro svou zemi a pro své sbory pod názvem Pioneering podle původního významu tohoto slova „být průkopník, hledat nové cesty“. 

Cesta do Nizozemí

Proto se jednou z priorit (staro)nového evangelizačního a misijního odboru ve funkčním období 2021–2027 stala návštěva Nizozemí. Výjezd, který díky svým kontaktům připravil dřívější student misiologie v Nizozemí Jonáš Zejfart, se uskutečnil za účasti dvou členů synodní rady a pěti členů odboru v únoru tohoto roku. Naše očekávání, že bychom právě v Nizozemí mohli najít podněty pro naši praxi misie a evangelizace, bylo vrchovatě naplněno.

Revitalizace sborů… 

Nejlepším misijním nástrojem je v dlouhodobém horizontu živý a otevřený farní sbor. V ideálním případě připravuje živé a zajímavé bohoslužby a mnoho dalšího. U lidí zvenčí to probouzí přirozený zájem, takže se po našem pozvání začínají zajímat o náš životní styl i přesvědčení. V dalším kroku se někteří z nich k nám na cestu víry přidávají. 

První směr činnosti misijně evangelizačního odboru proto vede tudy: Zprostředkovává sborům zajímavé hosty, přednášky a materiály s tématikou obnovy sborů se zvláštním zaměřením na misijní a evangelizační otevřenost. 

Tento ideální stav ovšem často sledujeme jen s odstupem, menším či větším. Důvodů je více, např. to, že v české společnosti vládne – ne naší vinou – hluboká nedůvěra ke všemu institucionálnímu, v oblasti náboženství a spirituality zvlášť. 

…a nové komunity

Koncept Fresh Expression of Church a Pioneeringu proto přidává k základní síti sborů ještě druhý model: pestrobarevný a riskantní, vhodný spíše pro městské a velkoměstské prostředí.

Jde o koncept misijních a evangelizačních komunit, které se vědomě vzdávají obvyklého pojetí sboru s jeho kompletní strukturou: kostelní či farní budova, farář v tradiční roli, velké staršovstvo, závazné členství v církevní instituci, bohoslužby v klasickém nedělním termínu… Namísto toho přicházejí s nízkoprahovými komunitními aktivitami. 

Hlavním záměrem je předem odstranit co nejvíce bariér, které průměrnému sekulárnímu vrstevníku brání přiblížit se přímo k Ježíši, Bibli, k živému křesťanskému společenství. 

Konkrétní příklady

Jakou konkrétní činnost a jaké komunity naši nizozemští přátelé vytvářejí a nabízejí? Některá z níže uvedených společenství jsme mohli při naší návštěvě poznat osobně, o dalších nám vyprávěli: 

• rodinná, mateřská a komunitní centra,
• komunity s klášterními prvky pro dlouhodobé i krátkodobé pobyty,
• podpůrné skupiny na pomezí pastorace a terapie,
• křesťanské komunity pro migranty,
•  nově založené sbory; na předměstí Assenu jsme navštívili takový, jehož základním misijním konceptem je otevřenost a pohostinnost, vyjadřovaná velmi prakticky stálým konáním Alfa kurzů a setkáváním menších skupinek po domácnostech.
•  křesťanské putování a poutnictví,
•  a mnohé další; např. křesťanské spirituální centrum s masážemi a aromaterapiemi podle receptů z knihy Exodus. Věci, které dnes poptává především náboženská „ezo“ scéna, se nabízí v křesťanské variantě. 

Jinak řečeno: To, co některé naše sbory už provozují spíše jako zajímavou kuriozitu (hospodské a kavárenské bohoslužby, poutní aktivity, nové nízkoprahové komunity v centru Prahy nebo v průmyslové Karviné…), povýšili v Anglii a v Nizozemí na model, který je církví plně uznán a podporován. 

Zásady nových komunit

Nizozemská církev otevře a podpoří novou misijní komunitu, pokud je splněno několik základních podmínek:

•  Najde se nejméně tříčlenný tým, který přijde s nápadem na novou kontaktní aktivitu a je ochoten se jí dlouhodobě věnovat (obvykle 5–10 let). Aktivita musí obsahovat prvek sdílení víry. Vyžadován je rovněž potenciál vytvořit v dlouhodobém horizontu samostatné společenství.
•  Tento tým se propojí s již existujícím sborem, který se za něj může zaručit a dlouhodobě jej podporovat.
• Dodrží se základní etapa zakladatelské práce: 1. naslouchat Bohu, místnímu kontextu, členům týmu / 2. najít způsob, jak uprostřed cílové skupiny vyjádřit lásku a službu / 3. budovat síť sympatizantů a zájemců / 4. křesťanská formace / 5. tvarování nové církve.
• Tým a sbor dodají třetinu rozpočtu. Další dvě třetiny pak přidá církev. Vedoucí týmu (farář či laik) může být církví zaměstnán, obvykle na zkrácený úvazek.
•  Zakladatelské týmy jsou průběžně školeny a koučovány.

Další krok?

Vzhledem k velmi podobnému církevnímu i společenskému kontextu se nabízí využít nabídky našich holandských přátel a s jejich doprovázením otestovat u nás na několika projektech, zda jejich ohlas bude s Nizozemím srovnatelný. Aktuálně je proto úkolem misijního odboru navrhnout, jak prakticky by to mohlo probíhat v podmínkách naší církve. Pokud se to podaří, brzy se v církvi budeme rozhlížet po týmech a sborech, ochotných tyto nové stezky pro nás všechny prošlapat. Hlásíte se?

Roman Mazur