Může fungovat partnerství přes oceán?

Takhle jsme se před více než patnácti lety ptali v olomouckém sboru, když přišla nabídka vytvořit partnerskou vazbu se sborem americké presbyterní církve (PC USA) ve městě Athens státu Georgia. Pochybností a otázek bylo tehdy více než jasného přesvědčení a nadšení. 

Díky odvaze a rozhodnutí nestorky a mnohaleté „ministryně zahraničí“ našeho sboru Ivy Markové jsme se rozhodli to zkusit a byli jsme bohatě obdarováni vztahy, které prokazují svou pevnost už mnoho let a obohacují životy obou sborů. 

Před dvěma lety padla právě v návaznosti na dobře fungující partnerství s americkou stranou na půdě olomouckého sboru jiná otázka – tentokrát z úst Gerharda Frey-Reininghause z ústřední církevní kanceláře: Byli byste ochotni připravit partnerskou konferenci pro všechna partnerství, která ČCE spolu s PC USA má? Vlastně jsme dlouho neváhali – proč ne? Ta trocha počátečního naivního elánu se nám později hodila a pomohla překonat zádrhele, které se nutně během času musely objevit. Vydrželi jsme a pátá Partnership Conference je už od července roku 2023 minulostí. Přijelo na ni přes 60 účastníků, z toho 23 přiletělo z různých států Ameriky.

Při přípravě programu jsme se pokusili reagovat na podněty evaluací z předchozích setkání, takže jsme poněkud potlačili akademický ráz konference ve prospěch opravdového bytí spolu, sdílení ve víře a přátelství. Rámec konferenci daly bohoslužby s vysluhováním večeře Páně, jednotlivým dnům pak krátké pobožnosti, které připravili členové partnerských sborů. Ti také představili historii jednotlivých partnerství. Následovaly dopolední bloky prezentací, vztahujících se k zastřešujícímu tématu Together on the Way – společně na cestě. Pokaždé se k tématům Společně v rodině, Společně v církvi, Společně ve společnosti a Společně ve světě vyjádřil někdo problematiky znalý z české i americké strany. Poté jsme se rozešli do diskusních skupin, které svou otevřeností a hloubkou ukazovaly nejvlastnější smysl slova „společně“. 
Velmi nás těšilo, že jsme mezi sebou měli i skupinu mládeže, která společenství oživovala a rozjasňovala nejen věkem, ale též nadšením a účastí v programu – hudebně zaštítili například večerní modlitby v duchu Taizé. Když poté zůstali spontánně muzicírovat, byla to tak silná chvíle, že se v evaluacích objevila jako pro někoho nejsilnější zážitek celé konference vůbec.

Odpolední programy již byly různorodé, společné bylo pouze přijetí na olomoucké radnici, dále si účastníci vybírali třeba možnost zahrát si městskou hru, účastnit se workshopu o práci Diakonie, navštívit arcidiecézní muzeum, jet na výlet na hrad Helfštýn, péct valašské frgále, projít si ZOO na Svatém Kopečku u Olomouce nebo se setkat s ukrajinskými uprchlicemi. Poslední odpoledne bylo vyhrazeno panelové diskusi o budoucnosti partnerství, které se zúčastnil též synodní senior Pavel Pokorný. 

Závěrečný piknik se konal za nádherného letního večera do pozdních hodin ve venkovních prostorách v nedalekém rozáriu, kde se u českých hamburgerů a nejrůznějších lahodných moků rozvíjela a prohlubovala osobní přátelství. Oči organizátorů většinou hledí v průběhu akce na detaily, jako biblická Marta se všichni snaží, aby vše běželo co nejvíce tak, jak bylo naplánováno, aby všem chutnalo – zkrátka aby byli účastníci spokojeni pokud možno po všech stránkách. Přesto však mnozí z nás vnímali partnerskou konferenci skrze části, kterých jsme se mohli účastnit jako požehnání pro sebe osobně, pro náš sbor, pro celou církev. 

Jana Vrajová